Místnost

Ve svitu měsíce, flirtuju nejvíce

místnost o lásce, flirtu, partnerství ale i sexu...a zrovna se bavíme na... Spiderův účet... Místnost má od 10:01:43  16. 01. 2002 pronajatou Spider. Spolusprávce: Spider.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Silwarel, vloženo 15:10:39  05. 02. 2016

Tohle povídání mi připomnělo, jak mě dvakrát pobavil manžel, když byl osloven takhle výběrčími na ulici... Vypadalo to asi takhle: -„Pane, záleží Vám na ochraně životního prostředí?“ -„Ano, nashledanou.“ -„Pane, zajímáte se o dodržování lidských práv?“ -„Lidská verbež má jediné právo, právo trpět pod mojí hrůzovládou.“ On má teda nefér výhodu, 187cm a vzhled vikinga na válečném tažení, ale dřív to býval takový ťunťa Dušín, který si dal všechno líbit. Změna vzhledu (v jeho případě skrze historický šerm a pěstění bujné hřívy i vousu) dělá vážně divy :D .

Eirellin, vloženo 14:54:21  05. 02. 2016

Ještě jsem si vzpomněla, že jednou v době vysokoskoskejch studií, se mi jeden prodejce strašně vehementně snažil prodat Nový prostor. Ani tři: "Ne, děkuju" mu nepřišli dost jasný... jsem se na něj tehdy tak unaveně podívala a pomalu, tónem jakým člověk vysvětluje něco někomu fakt natvrdlymu, jsem mu na jeho poslední argument: "Jen za třicet korun, co vám to udělá?" sdělila: "Já mám jenom padesát halířů." Tak pak dal konečně pokoj :-) Pak sem teda doma zjistila, že sem kecala, že v postranní kapsičce byla zapadlá ještě jedna koruna :-D

Eirellin, vloženo 14:40:33  05. 02. 2016

Osobně mi přišlo, že v době, kdy jsem byla prvotehotna, a pak s prvnim kocarem ještě v Praze, tak mě častěji oslovovali různý vyběrači (se mne tablet snaží přesvědčit, že vyděrači :-D) na kdejaký sbírky. Vždycky jsem si při tom vzpomněla na postřeh, kterej jsem četla v začátku těhotenství v jedný knížce "Pět v tom, aneb jaké je to poprvé", napsalo to společně pět anglicanek, co se seznamilo a skamaradilo v době, kdy byli prvně tehotny, a ta jedna tam psala něco v tom smyslu, že určitě někdo dává všem, co poradaj podobný sbírky, avízo, kde která ženská nedávno porodila a tudíž následkem docasnyho pominutí smyslů pod vlivem hormonů da peníze na pejsky, kočičky, sirotky, vdovy, postižený, hladovejici... prostě úplně na všechno, i kdyby si na to půjčit měla, ze za celej život ji u dveří nezazvonilo tolik ruznejch vybirajicich a do schránky ji nepřišlo tolik různých letáků se složenkama ruznejch sbírek, jako v době sestinedeli :-)... a že ji nakonec musel manžel výslovně zakázat, aby komukoliv cokoliv dávala... takže já normálně vybíračům říkala a říkám, že "Ne, děkuju."... ale tehdy jsem několikrát použila: "Ne, děkuju, mně to manžel zakázal." Některý docela koukali:-) Tady na Kladně je to celkově klidnější, vyberacu je míň, a zebraka si ani nevzpomínám, že by mne tu někdy nějakej oslovil, ale v Praze se nám to přece jen občas stane, když tam s dětma zavítám... to s odmitavym gestem (pokud ho volná ruka umožní) říkám: "Né, né." A tvarim se u toho tak, jako bych ve skutečnosti říkala spíš něco jako: "Si upad, ne? Mám rodicak, tři prcky, a ještě budu sponzorovat tebe? To je asi blbej fór, ne?" ...což si v duchu skutečně říkám, a můj ksicht mý myšlenky moc zapírat neumí :-).

Aes Sedai, vloženo 12:18:21  05. 02. 2016

Verlit: Nemyslím si, že vypadám jako oběť. Na ulici mě moc žebráků neotravuje, je to výjimka. Stávalo se mi to hlavně v práci, kde jaksi předpokládali, že na faře jsou povinni jim dat na chlast. Což mi i několik bezdomovců řeklo. Bránila jsem se většinou tím, že nemám přístup k pokladně (i když jsem měla). Někteří byli hodně agresivní, protože asi měli absťák. Většiou jsem si s nima poradila, jen jednou jsem málem volala policii. A jednou, když se mi tam po pracovní době nacpala banda cigánů a začali šmejdit a nemohla jsem je dostat ven. Sluchátko v ruce to zařídilo. Ale chovám se slušně i k bezdomovcům.

Arenga, vloženo 10:44:04  05. 02. 2016

no, jednou, to jsem byla na mateřské s Radmi, po mě chtěli v Praze peníze - no, řekla bych, že ti kluci byli feťáci - jeden hrál v podchodu, druhý "kasíroval" kolemjdoucí, agrsivní nebyli, ale dotěrní dost. Nicméně když jsem se na něj usmála a řekla "nezlobte se, sama beru sociální dávky" (= rodičák), tak se mi ještě začal omlouvat, že po mně vůbec neco chtěl. Většinou se mi to ale nestává, peníze po mně zpravidla chtějí jen takoví ti "výběrčí" na dobročinné účely, asi si taky myslí, že žena s dětmi je soucitnější nebo co, tak jim vždycky řeknu, že na ulici zásadně nedávám (dobře, výjimka je světluška a kytička proti rakovině, ale to jsou vždycky jednorázové celostátní sbírky, které mají dobrou pověst a u nichž věřím, že ty peníze fakt jdou, kam mají) a pak jsou tu ještě občas takoví ti "hare Kršna", co otravují na ulici a nabízejí ty jejich knížky a sušenky - ti jsou z mého pohledu asi nejhorší a nejotravnější

Kroc, vloženo 09:27:32  05. 02. 2016
	No můj ošuntělej a prodřenej kabát a batoh zřejmě nic nesignalizuje, protože ve středu mě zastavila paní, dobře oblečená, na první pohled čistá a upravená a řekla si mi o peníze "no nebo jestli nemáte, tak stravenku"...tak jsem jí ze šoku dala 12 korun a šla jsem... Jinak je odmítám klasickým ne, ale tohle mě fakt překvapilo...

Vever, vloženo 08:55:35  05. 02. 2016
	Dlouhý hnědý manšestrový kabát taky pomáhá...to jsem zřejmě vypadala jako že fakt nic nemám :)

Genevieve, vloženo 00:16:22  05. 02. 2016

verlit: ono je to takový těžký. Myslím si, že jak jsem starší, tak už se umím víc bránit a být i dost razantní a jasně dát najevo, že se s tebou nebudu bavit. Trvá mi to, než mě někdo dostane do téhle fáze, ale pak mi to nedělá problém. To, že většinou nechci toho druhého nějak ranit nebo být zlá je zase jiný problém. Ale jak jsem psala už dřív, i když mám dojem, že se tvářím jako nejvíc neústupný člověk na světě, tak furt je to málo. A to i zapujuju třeba sluchátka, v létě sluneční brýle a ještě knížku ideálně. A stejně po mě jdou :D (to přeháním, naštěstí to není na denním pořádku, ale povídat by si furt někdo chtěl. A já tak ráda mlčím). A jo, většinou jsem srábek a nechci jít do něčeho, co je pro mě konflikt, takže se omlouvám nebo mluvím cizím jazykem (angličtina už nefunguje, zkouším francouzštinu nebo němčinu a cajk), ale je to opravdu do doby, než mě začne reálně obtěžovat (je hrubý, moc dotěrný, vlezlý nebo cokoliv) a potom jasně vymezím, že a dost a dál se bavit nehodlám.

verlit, vloženo 23:58:03  04. 02. 2016

Já vím, že jsem s tím otravná a zní to jako že jsem děsně chytrá a všechny poučuju. Ale chci jen říct, že jsem měla období, kdy jsem rozhodně působila jako nadějná oběť (viz všechny ty historky z vlaků) a neuměla jsem se dost dobře bránit - a dneska to v drtivé většině případů umím líp (a doufám, že těch nepříjemných zkušeností nebude moc). Takže chci vlastně říct, že to fakt jde poměrně výrazně změnit, ale je důležité změnit svoje chování a vystupování.

verlit, vloženo 23:51:17  04. 02. 2016

Asi potkáváte jiné žebráky :-) Nebo - což je asi pravděpodobnější - si vás víc všímají - čímž se dostávám zpátky k tomu, že je důležité nechovat se jako potenciální oběť a tím se dá slušně předejít velké části nepříjemných kontaktů. (Disclaimer - stále mluvím o bílém dni a normálních místech, nikoli o čtyřech ráno v divoké čtvrti Edinburghu nebo tak podobně) Onehdy jsem jela na nákup do obchoďáku, před kterým se vždycky povaluje parta připitých otravů. V životě si nedovolili na mě ani pípnout, natož mě oslovit. Tentokrát se mi ale náhodou stalo, že když jsem sahala do kapsy pro minci na vozík, nejdřív mi vypadl kapesník a když jsem ho sebrala, upadl mi pro změnu lůj na rty. V momentě se ke mně vydal jeden z těch otravů - protože pro tu chvíli jsem na moment vypadala jako nešikovná a popletená = možná oběť. Naštěstí pro něj rychle vyhodnotil situaci, pochopil omyl a zařadil zpátečku :-)

Aes Sedai, vloženo 23:29:45  04. 02. 2016
	Oni žebráci jsou dost často propití, přiopití, připíchlí... čili agresivní.

Silwarel, vloženo 22:44:38  04. 02. 2016
	Mivka: To máš recht, že ve všech případech nelze postupovat univerzálně. Je důležité umět říkat ne, ale odhadnout kdy a jak ho říct nebo jestli radši zdrhnout, to je umění.

verlit, vloženo 22:42:03  04. 02. 2016
	Tak u opilých nebo agresivních lidí je to samozřejmě jiný případ, ale vzhledem k tomu, že Dara mluvila o žebrácích, kteří ji otravují, když někam jede s kočárkem, tak jsem nemluvila o situaci "ve čtyři ráno sama na zastávce tramvaje", že jo :-))

Mivka, vloženo 22:10:23  04. 02. 2016

No, já nevím, já teda interakce s nepříjemnými lidmi snažícími se nějak obtěžovat měla docela často (ať už proto, že v Edinburghu jsem nežila v hezké čtvrti, nebo proto, že v Praze jsem bývala často v noci venku) a v nezanedbatelně mnoha případech se na mé důrazně řečené "ne" začal dotyčný chovat agresivně. Přijde mi proto úplně normální (jakože ne dobré, ba naopak, ale běžné a do jisté míry třeba i v příslušné situaci potřebné), z pohledu mladé ženy ve velkém městě, vyhodnocovat jaká jsou bezpečná a nebezpečná chování v dané situaci. A pokud si myslím, že útěk nebo nějaké chování, kterým situaci deeskaluju (i kdyby to mělo být "budu slušná" nebo "dám ti desetikorunu"), povede k tomu, že se vyhnu nepříjemné situaci, tak to prostě udělám. Ono ve čtyři ráno při čekání na tramvaj na Palmovce prostě to, že "přece můžu zavolat policii" není to, o čem přemýšlím nejvíc. Vlastně mi to, že útěk ze situace je v mnoha situacích naprosto preferovaná varianta, přijde úplně běžné, kór když se jedná o opilé, agresivní lidi.

Aes Sedai, vloženo 22:09:12  04. 02. 2016

Verlit: Vzhledem k tomu, že mám s takovými lidmi dlouholeté zkušenosti, můžu říci, že po pouhém NE se někdy setávají agresivními. Chápu, že máma s malým dítětem se chová podvědomě opatrně, protože by musela bránit dítě i sebe. Je to prostě jiné, než když je člověk sám. A když tě napadnou, tak než stačíš šáhnout pro mobil, může být pozdě. Já většinou říkám NE, nashledanou. Ale trochu mám problém říkat NE, když mě osluvují s různými sbírkami na potřebné, protože si připadám jako lakota. :)) Tak přidávám "ne, přispívám jinak, jinde". Což je pravda.

Dara, vloženo 22:04:42  04. 02. 2016

Já o slušnosti nemluvila (v autobuse to bylo všem jedno) a babičky storky, proč se co stalo jsou kolikrát no "zajímavý". Ale jo, pracuju na tom. Rýpání je přesně to, co potřebuju, abych nepolevila. Zatím se učím říkat Ne v práci... jde mi to tak napůl. (Takže právě pracuju, přestože Vincouš má nějakou střevní chřipku a já budu ze všeho vorvaná a protivná) Potřebovala bych nějaký kurz asertivity :-)

verlit, vloženo 21:59:18  04. 02. 2016

:-) Tak zase být slušný není vada, to bych nechtěla, aby to tak vyznělo. Jen jsou prostě situace, kdy to není na místě. Mě fakt pomohlo naučit se říkat prosté NE. A odolat pokušení, cokoli k němu dodávat, protože ten dodatek to "ne" zruší a jsi zase na začátku. Kromě toho se s tím dodatkem dává šance polemizovat ("nemám dost peněz" - "ale jen pětikorunu..."), zatímco s důrazným "ne" se polemizovat nedá, není s čím. Fakt to funguje. Podívat se zpříma na dotyčného, říct důrazně "ne", a teprve pak se otočit a věnovat se svým věcem. Ještě se mi nestalo, aby to někdo zkusil podruhé. (Vlastně lžu, stalo, ale to je Qerilčina oblíbená historka o parkovištním prodavači u TESCO, který to zkusil a nejspíš toho dodnes lituje :-)

Dara, vloženo 21:54:03  04. 02. 2016

Tak to je stejný, ne? Prostě čekají větší pravděpodobnost, že něco dostanou. Nejhorší na tom je, že tohle vysvětlování, až přehnané. Máme totiž v rodině. Jako je to asi blbá výmluva, ale na svou obranu můžu říct, že u mě už je to hodně naředěné. A je fakt těžký se takové věci zbavit a je z toho kupa problémů i takových, co by člověk nečekal. A asi si to pojmenovala správně, bude to proto, že ze sebe člověk dělá oběť už dopředu. (Jeden příklad od babičky, u které je to fakt strašný: Jeli s bráchou busem a brácha začal smrkat a tak. A babička musela celému autobusu vysvětlit, že nemá rýmu, ale alergii.)

verlit, vloženo 21:43:49  04. 02. 2016

Já do tebe fakt nechci rýpat (i když vím, že to dělám :-), jen mě prostě hrozně pohoršuje, když se někdo nebrání hajzlům dostatečně rázně. Z nějakého důvodu je tohle jedna z věcí, které mě vždycky spolehlivě vytočí, zatímco spoustu jiných věcí beru jen tak nalehko :-) V každém případě ale fakt myslím, že je dobré si být vědom chování, kterým se člověk sám automaticky obsazuje do role oběti - vyhýbavost, omluva za něco, na co máš naprosté právo a ten druhý ne, odvrácení se, vyhýbání se očnímu kontaktu, rychlý odchod, to všechno přímo křičí: "Neumím se prosadit, utíkám". Jak tu psala Silwarel před pár dny, oběžovat ji přestali, když začala vypadat suverénně. Takhle se jich možná zbavíš pro tu chvíli, ale příště se na tebe sesypou zase. Řekla bych, že si tě vybírají ne proto, že by čekali, že je matka s dítětem soucitnější, ale protože čekají menší odpor.

Dara, vloženo 21:37:00  04. 02. 2016

No nevim, podle mé zkušenosti po pouhém Ne minimálně v 50% stále otravovali. Vysvětlovali, jak špatná situace to je tak. Po ne s vysvětlením dají pokoj na 90%. Je fakt, že dřív jsem řekla ne a šla pryč. Většinou i rychleji. A teď se to nějak změnilo. Asi si nedokážu představit, jak se bráním (neříkán nějaké fakt napadení, ale může do tebe šťouchat, sahat na kabelku, tahat za ruku) s kočárem a ještě hledám mobil abych zavolala policii. V pomoc případných okolostojících spíš nedoufám.

Zpět