 |
Ano, dá. I většina párů, které dělají BDSM, je schopná si to následně nepřebírat do běžného života (není-li taková jejich preference) a být normálně rovnocenný partneři. Jestli je člověk rád dominantní/submisivní v posteli nemusí mít pražádný vliv na to, jaký je v normálním životě.
Vzhledem k tomu, že emancipace je mimo jiné taky prosazování ideje, že žena má mít kontrolu nad tím, co se děje jejímu tělu, a sex by se jí třeba taky měl líbit, tak si fakt nemyslím, že zabíjí sex (překlad emancipace do "oba dělají přesně tytéž věci" je teda ale celkově takový postižený).
Mimochodem, fifty-fifty sex imho fakt nemusí znamenat přesně ekvivalentně dominance v sexu, ale prostě to, že to oběma vyhovuje a děje se to, co chtějí, aby se dělo (a pokud to v obou případech je typicky dominance chlapa/nějaká násilnost a tak, no tak vzhůru do toho, žejo, zásadní je ten oboustranný konsensus).
A jinak teda já si vybírám chlapa podle toho, jestli si s ním rozumím a mám si s ním co říct. Pokud to ale není funkční a fajn v posteli, tak s ním prostě nikdy nebudu, jednoduché. Poměrně přirozeně potom to, že ten člověk je někdo, s kým si rozumím, znamená, že je schopný zastat domácí práce, které je třeba, bez nějakýho pocitu, že kompromituje svoje mužství. |
