 |
Jé :) Teď jsem přijela z víkendu, a přiznám se, že mám dětinskou radost z toho, že fakt vznikla nějaká diskuse a veskrze kladná.
Bondáž je pro mě hodně zajímavá, a v poslední době mě zaujalo právě tohle japonské dynamické vázání, ve formě kde jde hlavně o emoce, bezmoc, důvěru, odevzdání se, případnou bolest, kontakt těch dvou... samozřejmě ne tak extrémně jako v dokumentu, někoho svázat není složité, ale závěsy už se musí fakt umět, a vázaný už musí dobře znát svoje tělo, takže to nikdo nezačne dělat přes noc a sám bez vedení. V Čechách jsou nadšenci, co pořádají spoustu akcí, takže na otázku jak začít se dá klidně říct "běž na workshop".
Taky se mi líbí, jak to popsala Aditu, za háky jsem nevisela (na krvavé věci se mě neptejte), ale platí to pro každý náročnější zážitek. Pro mě osobně je ještě poměrně zásadní, že je tam ten druhý, takže často vnímám nejen sebe, ale oba, a právě jeho přítomnost mi dovoluje vědět, že je to v pořádku. Když se chce, vytváří se hodně silná osobní pouta. |
