 |
verlit: se trochu vrátím, jo, není ok zúžit si to na to být "jenom" maminkami... za sebe to vnímám tak že jsem "hlavně" maminkou.
Hezky to napsala Cemi, přestat být maminkou zcela nelze ani když děti odrostou a ano jako smysl života to samo o sobě klidně může i stačit, ne jako jediná náplň, ale jako ten hlavní životní smysl rozhodně :-)
Ono je taky fakt, že jako matku pro ty konkrétní děti, vaše, vás jen těžko může někdo nahradit a nikdy ne zcela, zatímco v drtivý většině povolání, pokud nejste fakt nějaká extra význačná vědkyně, vynalezkyně, lékařka či umělkyně, vás někdo další nahradí celkem bez větších obtíží. Podle mne pro drtivou většinu žen, které nic nevynaleznou, neobjeví lék proti některý ze smrtelnejch nemocí, nevytvoří dílo, který budou obdivovat generace po nás.... je cesta mít děti a snažit se je ze všech sil dobře vychovat (to "mít je" samo o sobě určitě nestačí) možností jak být společnosti co možná nejprospesnejsi. Takže já osobně vidím v mateřství i tenhleten rozměr. Jinak, to ze je mateřství z těch mnou zminenejch možností, tak nějak možností obecně nejdostupnejsi a nejrozšířenější rozhodně neznamená, ze je z nich nejsnazší... Já osobně s tím teda bojuju hrozně :-)...
(....tak si tak říkám, že slovy jednoho podobenství, který už netuším kdy a kde jsem slyšela, bych si měla častěji připomínat, že netlačím vozík s kamením, ale že buduju katedrálu :-)...) |
