 |
Dara: a teď jsi uhodila hřebíček na hlavičku! já si totiž fakt nemyslím, že si to ten chlapeček vybral sám
mimochodem, v jedné knize jsem kdysi četla jednu super větu: "pamatujte si, že rodičovství je dočasná role, nikoli vaše nová identita"
samozřejm,ě že rodiče nepřestabnou být rodiči ve chvíli, kdy děti dorostou, stejně jako děti nepřestenou být dětmi, ale ten vztah se prostě mění s tím, jak se děti osamostatňují a pokud to jedna ze stran nepochopí, vede to k průšvihu
pamatuju se, jak když se nám narodila dcera, tak jsme si s manželem říkali, že musíme počítat s tím a stále na to myslet, že od nás prostě jednou odejde, že jsme tu proto, abychom se o ni starali a doprovázeli ji, ale že je to dočasné a jednou bude mít svůj vlastní život
"vztah s matkou je asi pro mnoho dětí těsnější" - hele, to si nemyslím, otec je pro dítě naprosto klíčová osoba, jak pro chlapce, tak pro děvčata, a bohužel taky může nadělat nejvíc paseky, když úplně či částečně chybí nebo nějak v té roli selhává (kdo četl Johna Eldredge, ví, odkud tenhle názor mám)
a mimochodem, u nás doma to vypadá tak, že když manžel přijde z práce, obě děti se na něj vrhnou a skoro ho ani nenechají odložit bundu, když byla Radmi malá, měla jsem často pocit, že jsem pro ni po příchodu tatínka z práce přestala existovat a když jí bylo asi dva a půl, řekla mi u oběda: "mama pude do pace a táta tady bude s tebou" (neuměla ještě psrávně používat zájmena) - nebrala jsem si to osobně a vyvedla jsem ji z omylu, že až máma půjde do práce, ona půjde do školky. Náš chlapec je na mně víc, než byla ona jako malá, ale i tak vyloženě vyžaduje aktivity s manželem a když o víkendu ráno zjistí, že je doma, je naprosto nadšený a hned si s ním chce hrát (čehož sprostě využívám a přispím si ;-)) |
