 |
Básnička mě pohoršuje. Ne v kontextu doby, pohoršuje mě její recitace dnes. Ona to totiž není jenom jedna básnička, ono je to strašně moc dalších věcí, které dětem tak jako nenápadně podsouvají, že podle toho, co mají mezi nohama, jsou k něčemu předurčeni.
Když si dospělý, inteligentní a emancipovaný člověk přečte něco jako 'Páni kluci,' zařadí si to do kontextu autorovy doby a ani ho (snad) nenapadne, že by takhle měl fungovat svět dnes. Jenže dítě pořád učí. Tím co vidí, tím, co slyší. A to, co schvalují dospělí, které bere jako autority (rodiče, učitelka), považuje za správné. Z pohledu dítěte fakt, že někdo tuhle básničku recituje na soutěži (kam ho poslali rodiče/učitelka), znamená, že to, co se v ní říká, tak prostě je (má být). Neřekne si: 'svět se od doby, kdy byla tahle básnička napsaná, změnil, už to neplatí.' (V básničce se totiž nepíše, že už to neplatí, a pokud to dítěti nikdo nevysvětlí, jak to má vědět?)
Podle mně velký problém představuje i spousta pohádek. Tady je zase dost často ten model silného, neohroženého muže, který všechno vyřeší, a křehké, bezradné dívenky, která potřebuje být zachráněna. Proto mám třeba hodně ráda Ledové království, které tenhle klasický model vyvrací a ukazuje ženy jako silné, rozhodné a nezávislé osobnosti. Takových pohádek je třeba víc, protože děti se i pohádkami učí.
Hrozné jsou taky věty typu: "tohle holčička/chlapeček nedělá," "jsi kluk, tak nebreč," "Jsi holčička a podívej, jaký tu máš nepořádek" a tak podobně. Po holčičkách se chce, aby byly nekonfliktní (u kluků se to toleruje spíše, ti naopak mají být průbojní), miloučké, klidné, jsou často vedeny k péči o domácnost a celkově k péči atd. A to takovýmihle básničkami, pohádkami, řečmi...
A v dospělosti pak ženy často neumějí říct ne, protože to by od nich nebylo milé. ("Mohu vám koupit drink?" "Ne, děkuji." "Ale no tak, co si dáte?" "A tak dobře, margaritu." A tady se ubezpečil, že bude moct rozhodovat o všem. Ona bude báječná, poslušná ženuška, možná se dokonce stane obětí domácího násilí, protože říkat "ne" a "dost" neumí.) Být slabou ženou znamená, že potřebujete někoho silnějšího, kdo vás ochrání. A to je muž. A toho si musíte udržet za každou cenu. "Mužskou práci" žena sama rozhodně nezvládne. Také pro ni nejsou mužské profese, vysoké posty ve firmách nebo politice. Pro takové dobrodružství jsou určeni muži.
Muž byl zase veden k průbojnosti, a tak ne pro něj není definitivní ne (nerespektování toho, kdo ne říká). Kromě toho, že musí být průbojný, musí také uživit rodinu, a když se mu nedaří být úspěšný, jsou z toho akorát komplexy, pocit selhání a méněcennosti a nemůže se ani vybrečet, protože chlap přece nikdy nebrečí.
Tak až sem vedou tyhle dětské básničky. |
