Místnost

Ve svitu měsíce, flirtuju nejvíce

místnost o lásce, flirtu, partnerství ale i sexu...a zrovna se bavíme na... Spiderův účet... Místnost má od 10:01:43  16. 01. 2002 pronajatou Spider. Spolusprávce: Spider.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Aes Sedai, vloženo 21:48:53  11. 02. 2015
	S tou knížkou jsem to myslela tak, že ji třeba drží zavřenou v ruce, nebo ji má položenou vedle sebe na sedadle. Rozhodně bych neoslovovala někoho, kdo zrovna čte, ať už knihu, či noviny. Jedině kdybych chtěla bych být zlá, tak bych mohla začít třeba "už jste tam, jak hlavní hrdince uřízli hlavu? To je škoda, že ten její milý padl ve válce, atd." :)))

Vever, vloženo 21:24:55  11. 02. 2015
	Tak, mně přijde lepší se začít kamarádit někde na nějaké akci...začni chodit na břišní tance, na včelaření nebo na kurz nějakých rukodělných věcí které ještě neumíš a půjde to samo. (a trochu mě děsí tolik návrhů na komentování knihy, úplně souhlasím s Darou :))

Betka, vloženo 21:13:48  11. 02. 2015
	Já teda lidi většinou jen tak neoslovuju. Spíš, Verlit, úplně nechápu proč na to chceš jít tímhle způsobem. Není introvertům přirozenější mít několik málo blízkých kamarádů? (nemusíš odpovídat) Ale já náhodné hovory považuju za hodně málo uspokojující, s lidmi často hledám hodně osobní úroveň, která vzniká až časem.

verlit, vloženo 17:59:34  11. 02. 2015
	Činkapi: Až vyroste na Petříně katedrála, budu vědět, kdo za tím je! :-) K pokladním občas takovou jednu větu prohodím, ale to se nepočítá, protože mají stejně šanci maximálně na jednovětnou odpověď :-)

Silwarel, vloženo 16:57:25  11. 02. 2015
	Rozhodně. Taky je mi jich často líto a snažím se jim nějak zpříjemnit den. A každého u nás s úsměvem zdravím, ať je to vedoucí nebo uklízečka a zajímám se, jak se jim daří - snažím se prohodit alespoň pár milých slov.

Činkapi, vloženo 14:31:05  11. 02. 2015
	Prodavačky potvrzuju. Často mám potřebu říct jim něco milého, hlavně těm chuděrám za pokladnou. Třeba jen "dlouhej den, viďte!". Nebo je pochválit: "Stejně jste dobrá, že si všechny ty kódy pamatujete! Kdybych tady seděla já, byla by tu fronta až ven." A myslím to upřímně!

Arenga, vloženo 14:27:32  11. 02. 2015
	Navíc tím můžeš dotyčnou hodně moc potěšit. Jednou jsem jedné pokladní u nás při placení řekla, že má moc pěkné náušnice nebo jsem jiné pochválila účes (chodím tam pravidelně, tak jsem si všimla, že má nový) - jsou to takové drobnosti, které většinu ženských potěší.

Aditu, vloženo 14:23:53  11. 02. 2015
	Jo, pravda, trénink na prodavačkách je dobrej začátek, verlit!

Cemendriel, vloženo 14:14:16  11. 02. 2015

=) Jsem spíš introvert, takže musím říct, že mě taky dost obtěžuje, když si chce někdo ve vlaku povídat, většinou mám s sebou nějakou práci, kterou chci udělat. A čtoucí lidi bych taky neoslovovala. Ale mám hezkou historku z vlaku, kdy jsem seděla v kupé s takovým mladým klukem, já koukala do notebooku, on pořád koukal na mě a pak říká: "Nechtěla byste si se mnou povídat? Já jsem si nevzal žádnou knížku a nudím se." =DDD To mi přišlo tak krásně upřímné, že jsme si pak celou cestu povídali, chtěla jsem vybrat nějakou písničku na rozcvičku, tak jsem ho přibrala k vybírání a skončilo to tím, že jsme se hecovali, kdo dýl udrží nohu v pravým úhlu. =D A myslím, že si mě pak chtěl přidat na fb, ale přišel mi na to ještě moc cizí. =) Ty prodavačky jsou asi nejvděčnější lidi na krátké povídání. Jednak máš fakt zaručený, že to bude krátké, protože ty "musíš" odejít a ony musí pracovat a druhak jsou většinou fakt rády, když je na ně někdo milej. =)

Činkapi, vloženo 13:28:16  11. 02. 2015

Asi to verlit zrovna moc nepomůže, ale připomněli jste mi příhodu, která se mi stala o minulém víkendu u nás v Albertu. Projíždím tak mezi regály, a periferním viděním zaznamenám za sebou nějaký rychlý pohyb. Reflexivně se tam otočím - a byl to nějaký pán, který sundaval z police krabici vína a vyklouzla mu, ale díky tomu rychlému pohybu ji chytil ještě v letu, než dopadla na zem. Musela jsem se tomu usmát a naše oči se střetly, tak jsem mu ukázala palec nahoru a utrousila něco jako "dobrý postřeh". A jela jsem dál. Jenže on tím byl asi nějak povzbuzen, dohnal mě a začal mi bez jakéhokoli úvodu a varování vykládat o tom, že by se na určitém místě na petřínském kopci, které mi přesně popisoval, měla postavit gotická katedrála. A říkal věci jako "...no já bych do toho klidně nasypal dvacet, třicet melounů, a je mi jasný, že se dokončení nedožiju, ale chtěl bych aspoň vidět vyrůstat základy..." Já jsem byla ten den v dobrém rozmaru a kromě toho mě to vyloženě bavilo, tak jsem nahodila udičku, jestli si myslí, že by se i dneska našli řemeslníci, kteří ty staré technologie ovládají, nebo jestli si představuje, že by se to jen tvářilo jako gotika a bylo to z betonu... pán skoro zařičel blahem a už to jelo :-) Takže jsme bok po boku brázdili sámoškou a rozebírali, jestli je nebo není společenská situace na takový projekt a jestli by to bvylo jiné, kdyby byl naživu Havel a tak podobně. Dlužno říct, že pán mluvil velmi kultivovaně, celkem zasvěceně hovořil o různých evropských katedrálách včetně Gaudího v Barceloně, když jsem zmínila katedrálu v Miláně, kde se dá vylézt na střechu, zjevně byl v obraze. Oblečení úplně normální, akorát teda ten krabicák jen tak v ruce (ani košíček neměl) trochu kazil dojem. Strávili jsme spolu dobrých deset minut, já jsem se pak potřebovala soustředit na nákup, tak jsem mu popřála hodně štěstí a pěkný den a on se okamžitě rozloučil a zmizel. Fakt by mě zajímalo, kdo to byl, ale myslím, že jsme si navzájem projasnili den...

Silwarel, vloženo 13:05:29  11. 02. 2015
	Já se v poslední době nejvíc zakecávám kvůli těm kabelkám. Nedá mi to nezeptat se, odkud ji dotyčná má :).

Činkapi, vloženo 13:02:35  11. 02. 2015

Jé, to je hezká debata! :-) Když tak o tom přemýšlím, tak přestože jsem ukázkový extrovert, náhodné oslovování cizích lidí zas tak moc neprovozuju - mám v běžném životě sociálního kontaktu dost a dost a když jedu sama autobusem, docela ráda si chvíli čtu nebo poslouchám muziku nebo jen tak koukám z okna. Ovšem když už na to přijde, podle mě nejlepší a nikdy neselhávající způsob je něco tomu druhému pochválit, třeba děti (to u verlit asi nehrozí), psa (jak se jmenuje? kolik je mu let? to je nějaká neobvyklá rasa, tu neznám? ten je tak hodnej, jak to děláte?!), zajímavé náušnice (to je vlastní výroba? odkud je máte? ty jsou krásné, nejsou do uší moc těžké?)... S lidma u nás v domě ve výtahu je to skoro vždycky počasí (mohlo by se zdát, že to nejsou cizí lidi, ale víteco, panelák...).

verlit, vloženo 12:45:07  11. 02. 2015
	Zatím mě to celé hrozně děsí.

Silwarel, vloženo 11:50:29  11. 02. 2015
	*si špiónuju dost tajně

Silwarel, vloženo 11:49:56  11. 02. 2015
	Dara: Neruším, když do knihy kouká, to zase ne. Spíš se mi stalo, že jsem neohlídala, jestli se špiónuju, co to čte, dotyčný si mě všiml, usmál se a pak už to jelo.

Aditu, vloženo 09:45:01  11. 02. 2015

Small talky a jejich nevydařené začátky jsou občas "veselé"... onehdy jsem jela metrem domů z kulečníku, tágo v pouzdře (takové tvrdé, válcové pouzdro, aby se mýmu zlatíčku nic nestalo ani v MHD), sedla jsem si na trojsedačku a chlapík naproti na mě "no, doufám, že v tom nemáte zbraň". Upřímně, po celém večeru ve společnosti lidí (milá společnost, ale vyčerpala moje tehdejší zásoby "přítulnosti/sociálnosti") jsem se krásně zamyslela nad tím, jak všelijak by se to rozložené tágo jako zbraň použít dalo. Tak jsem mu řekla "ne, nemám", zamračila a dál snila o tom, jak bych (cizí! svoje nebudu ničit) tágo narvala týpkovi na která místa, a že by mohlo dělat hezké modřiny při bití. Nejsem někdy moc sluníčková... No, to jenom tak na okraj. Každopádně jindy jsem si krásně popovídala s paní, která mi v metru pochválila šaty. Lépe naložená aditu, které navíc někdo něco pochválí, je rázem povídavější, takže jsme probraly, že jak je vedro, tak šaty jsou super, jak jsou vzdušnější. Já se zas zeptala, kde na ně chodí ona, a ona že si hlavně nechává šít atd. Myslím si, že na většinu lidí zabere, když jim něco pochválíš (pokud je to upřímné, nebo nebo to zvládneš tak, že to upřímně vypadá). Počasí je taky dobrej začátek, zvlášť když někam cestuješ. A jak zmínila Aes, úsměv je srašně důležitej. Nezačínej polozamračeně a tónem "no doufám, že v tom nemáte zbraň" :)

Dara, vloženo 09:34:36  11. 02. 2015
	Jak to tak čtu, tak bych měla poznámku. Začínat rozhovor o knize, kterou zrovna čte bych asi nedělala. Když čte (kouká do knihy) tak si nejspíš povídat nechce. Párkrát se mi to stalo a byla jsem z toho dost otrávená. Já si chtěla číst a ne se s někým bavit. Bohužel ty lidi byli vždycky dost neodbytní

Silwarel, vloženo 08:51:35  11. 02. 2015

Mám zcela opačný problém - jak to udělat, abych se někde nezakecala, a pokud se někde zakecám, jak to udělat, abych se zas až tak moc neskamarádila. Protože většina lidí si od kamarádství slibuje společně trávený čas, a já při tom množství přátel, kamarádů a známých všechny prostě nestíhám a strašně si to vyčítám. Hovor navážu jakkoliv - zaujme mě hezká kabelka dotyčné, kniha, co čte, výraz obličeje, společná situace v níž se zrovna nacházíme... a pak už to jede. Poslední známou jsem si udělala tak, že jsem předstírala, že se známe a chceme spolu jít na kafe, abych ji ,,zachránila´´ od jednoho ožralého Ukrajince, který ji viditelně otravoval a ona viditelně nevěděla, jak se ho zbavit.

Petd, vloženo 08:28:36  11. 02. 2015
	verlit: samozřejmě že se můžeš bavit o práci, jenom nesmíš předpokládat, že oni hned začnou o té své.

Frakira, vloženo 08:10:06  11. 02. 2015

Aes Sedai: 'A divné je, že mi úplně cizí lidi vykládají někdy i dost soukromé a intimní věci, pak řeknou něco jako "tak to jste první, komu to vykládám"' Já něco takového párkrát provedla na netu, ale někteří lidé prostě raději mluví než píší. Ono je v podstatě osvobuzující vymluvit se z něčeho, co si potřebuješ vyjasnit, někomu, koho se to nejenže netýká, ale ani ho neznáš, takže víš, že mu na Tobě vůbec nezáleží a zároveň je pravděpodobné, že se bavíte poprvé a naposled, takže se ani nebudeš v budoucnu stydět podívat se mu do očí kvůli tomu, cos mu napovídala. Prostě budíš důvěru - to je dobře, ne? :-) Co se mě týče, tak vedu tyhle small talky moc ráda, ale do toho, abych začala, se musím nutit, protože trpím pocitem, že určitě každého obtěžuji. Člověk si prostě musí uvědomit (resp. sám sebe alespoň na chvilku přesvědčit), že pokud ten druhý nemá zájem, bude to poznat. Musím ale přiznat, že kdyby ke mně někdo přišel a začal "Dobrý den, já jsem strašně introvertní, ale ráda bych si s někým povídala", tak nevím, co bych si s ním počala :-/

Zpět