 |
se mnou se také bavili, od malička, postupně, měla jsem také mladšího bratra. Často jsme se jako děti koupali spolu, někdy i s rodičema.
Sice je pravda, že čistě technické záležiosti jsem se dozvěla dřív ve škole, jenže ve třídě, kde měl každý druhý skoro dospělého sourozence se to později než v první třídě dozvědět nedalo :-O.
Myslím ale, že na rodiče jsem měla fakt štěstí, cenním si toho, vím to.
Mamka navíc sledovala i většinu filmů a pořadů co my (medůzu, někdy i eso, pamatuju třeba na klip zombie od cramberries, kde byla téměř nahá Dolores přivázaná ke kůlu, to výjimečně šly chudákovi mamince oči s ďůlků :-)))a kde to šlo rozebírala, vysvětlovala, ptala se nás jak to vidíme, bavila se s náma. Taky si třeba vzpomínám na něklolik dílů pobřežní hlídky :O Teď se mi konkrétně vybavuje jeden díl, kdy nějakej chlap vydíral jednu malou holku, po tom, co ji viděl vyvádět nějakou neplechu. Pod výhrůžkou, že to na ní poví, musela pro něj krást (čímž jí pak potom samozřejmě také vydíral, až to bylo horší a horší. Mamka pak s náma (bratr a já) dlouho mluvila, jak je důležitý mluvit, že jí to můžem klidně všechno říct. Že někteří lidé můžou být i takoví, ať se nebojíme mluvit a že když se jako rodina spojíme, můžem zvládnout mnohem víc. Velice neobratně se tím pokouším vyjádřit, že věci okolo sexu a rození dětí jsou velice důležitá a zajímavá věc, ale stejně tak a možná ještě víc si cením toho, jak se s náma mamka snažila mluvit a to i o pocitech a mezilidskejch vztazích. (třeba i tím, že popsala a vysvětlila, co cejtila jiná mamka někde ve filmu, proč udělala tohle a tohle, v čem to byla chyba i když ona by třeba měla někdy sto chutí na jejím místě udělat to taky, nebo kdy se cejtila podobně a tak)
Předchozí příspěvek jsem psala čerstvě po návratu a dojmech z dětského sportovního tábora.
Jo "děti" téma prostě baví a zajímá, i když se všade vyskytuje a každý o něm mluví, pořád v něm zůstává něco tajemného. Mluvení je děsně důležitý, jak s rodičema, tak i sdělování dojmů s vrsevníky, kteří z toho třeba mají momentálně podobné pocity. Nevím, jak to popsat, bylo docela pěkně vidět, jak moc/málo se o tom které děti doma bavili. Ti, co se doma tolik nebavili, myslím, se i častjc snažili vyvolávat narážky.
Nijak by mě nepřekvapilo slyšet, jak na sebe mluví spostě, nadávaj si, předhánějí se, chlubí, do určité míry se to asi dělalo, nebo třeba aspoň zkoušelo dělat všade a vždycky. Co mě naopak neskutečně dostalo bylo, že když jsem jim večer povídala pohádky na témata, která si vybrali (jak si děda mráz koupil skútr, satanistická karkulka aj), tak i přes neskutečné množství narážek a sexuálně laděných vtipů, stejně čekali, jak se ten příběh o lásce a mezilidskej vztazích rozplete a dobře skončí a běda mi, kdybych to zakončila nějak jinak! |
