|
Jak už tady několikrát v podobném duchu padlo, šíleně moc oceňju jakoukoli drobnou pozornost (a ještě větší radost mi dělá, když je nečekaná ;-) Iwo mi udělal dvojhlavou kartu srdcové dámy, jak se odrážím ve vodní hladině). Kdybych měla zajít ještě dál, tak mě velice těší jakékoli drobné podnikání různě velkých, pokudmožno neškodných plech i neplech a dalších různých akciček a výletů :-) Vono tak nějak všechno můžou člověku zebrat, ale to, že byl s lidma, který měl rád a žil věcma, který jsou krásný, to se prostě zebrat nedá a i teď, když je mi občas smutno, zle nebo jinak těžko, ponořím se do vzpomínek a zážitků. Vidím barvy, zas dýchám a žiju...
v mojim okolí se naštěstí kýčisti nevskytují (hrozí maximálně pár po praktické stránce vychytaných originalit a ty se daj odvízt přinejhorším později na chatu, ale toho se fakt nějak nebojim:-) ) Co se dokonce dárků od rodičů týče, nemohla bych třeba k osmnáctkám dostat žádný lepší(děsně mě to pekvapilo, ale fakt to nešlo vybrat líp a navíc se mě mamka předem ptala)
jé no a tu cestu zařizovat spíš nee, tak nějak bych byla radši, kdybysme si tu cestu s mým milým naplánovali společně (leželi v knihách, povídali si, laškovali, vymýšleli, blbli... :-) ), příjde mi, že bysme se tak připravili o příjemný zážitek, což mi přijde škoda :-) |