 |
No nevim.
Já asi mám problém věřit na zavřené dveře do minulosti a zahojené rány - nebo jako na to, že do vztahu se nesmí chodit, pokud člověk nemá vyřešené věci z předchozích vztahů zcela a dokonale, a když to člověk dělá, tak je vlastně bídák. Každý leze do věci poznamenaný svojí minulostí a u partnera se s tím všichni musíme víc nebo míň vypořádávat. Za nutné považuju akorát partnerovi vysvětlit, čím a jak a proč jsem poznamenaná, a dát to jako předem jasnou informaci, se kterou se buď může nebo nemusí rozhodnout do vztahu vstoupit - ale pokud jasně řeknu "nemám vyřešené nějaké věci" a ten druhý o mě přesto stojí, tak mi nepřijde, že bych nějak nedělala správně - můj partner je taky dospělý člověk a může si vybrat, jestli převozníkem chce nebo nechce být. (mimochodem nemyslím, že každý převozník zůstane na druhé straně řeky smutně sedět v lodičce).
Ano, samozřejmě není dobrý v zoufalém vztahu těsně po rozchodu si řešit problém vztahem dalším... ale nemyslím si, že "člověk má být sám, dokud není z rozchodu zcela vyléčen" je funkční recept - já osobně třeba vím, že se moc nedokážu definitivně oklepat z předchozího vztahu, dokud mi do života nepřijde nový člověk, protože prostě mám nějaké limitní množství kapacity, které vždycky chci věnovat někomu druhému. |
