 |
Louda: jenže co s tím naděláš, na jednom školním výletu jsme vyskákali z busu a posléze se rozdělili na dvě skupiny, jedněm, co se šíleně líbila obloha s nakupenými mraky , probleskujícím sluníčkem a svěží větřík (připadala jsem si chvíli jak konzumní trotl, protože v té druhé části byli často výteční výtvarníci) a druzí, kterým to celé přišlo příliš idilický až vykonstruovaný, jak z nějakého filmu nebo reklamy.
Možná je to scestný, co já vím, někteří (a to hlavně městský a workoholici) lidi imho nejsou zvyklí se s tím většinou setkávat jinak než v plakátech nebo v televizi a když to pak viděj ve skutečnosti a v duchu porovnaj s tím, co zažili, nevědomky se jim vybaví tenhle konstrukt.
pak stačí vidět a rozhlížet se a celé se to zas o trochu posune... aspoň jak jsem to pozorovala na svých kámoších, vodopády fotili úplně v klidu a postupem času se stejně snažili, nějak tam to sluníčko s duhama dostat, začali ho víc ho pozorovat, sčuchávat se... proto mi přijde jakékoli silné hodnocení opačného postoje jako přitažené za vlasy, ať už kýčuje nebo je to smutný, každej to imho někde má, aniž by si to dobrovolně vybral, jen v něčem jinym.
Kdo by se dneska těšil z toho, jak jednoduchý a přitom propracovaný je hákovej kříž... to je trochu extrém, nácky nemusím (předtím to byl symbol také třeba skautů, lilii si dali až později, protože se odmítli ztotožnit), ale jako symbol pro slunce mi to přijde vychytaný a přitom by byla hovadina, pokoušet se to oživovat něčím pěkným... některé věci jsou takto buhužel mrtvý. |
