 |
Tak témat tu máme hafo ale nějak o nich nikdo moc nepovídá ... tak nahodím ještě nějaké veršíky k počtení si, než to někdo rozčístne ... ostatně třeba se zase Lampář přidá a ještě je o něco obohatí ;-)
154
Když jednou usnul sám bůh Lásky na chvíli,
po boku pochodeň, jež srdce zažíhala,
přiběhl po špičkách sbor nymf, jež slíbily
žít věčně v čistotě - a nejhezčí z nich vzala
do dívčích dlaní ty horoucí plameny,
jež celé armády srdcí už žárem zpily -
a tak byl generál touhy, snem zmámený,
potichu odzbrojen panenskou rukou víly.
Potom tu pochodeň vhodila do studny,
jež od těch plamenů Lásky vře bez ustání
a jako léčivé zřídlo po naše dny
pomáhá v nemocech: ale já, rab své paní,
u něho pochopil, že voda láskou vře,
láska však od vody nikterak nechladne.
145
Ústy, jež stvořila láska svou vlastní rukou,
vydechla proti mně:" Ach, cítím nenávist,"
ač ví, že kvůli ní umírám sladkou mukou:
když ale viděla, že se chvím jako list,
soucit jí najednou naplnil srdce znova
a začal kárat ty dříve tak sladké rty,
jež dosud mívaly pro mne jen dobrá slova,
a znovu učil je vítat mne jako vždy.
"Ach, cítím nenávist," řekla a připojila
konec, jenž přicházel, tak jako kdyby šel
milý den po noci, která se ve tmách skryla
a klesla z oblohy jak satan do pekel:
"Ach, cítím nenávist" - a zachránila mne,
když tu zášť odvrhla a řekla:"K vám však ne!" |
