 |
No tak já budu oponovat – mám spoustu kamarádů se středoškolským vzděláním, výborným rozhledem, báječně si rozumíme a není v tom nejmenší problém (zvlášť vzhledem k tomu, že škola už je dlouhá desetiletí za námi a život člověka taky otříská a naučí).
Ale na partnera mám vyšší nároky, je pro mě prostě klíčové, aby opravdu stačil mému rozhledu. Potřebuju, abych se mohla přiřítit od počítače, vychrlit na něj, že na Baltu byla spatřena latermie podivná a on musí rozumět tomu, co je latimerie a proč by to byla taková událost, kdyby ji objevili v Baltickém moři. A obdobně široké povědomí potřebuji, aby partner měl prakticky ve všech základních oblastech – literatura, věda, historie, biologie...protože já ho mám taky. Pokud tohle partner splňuje, pak je mi vzdělání lhostejné – ale je také fakt, že tohle povědomí obvykle JE výsledkem studia. Protože v jeho rámci se člověk leccos naučil a taky měl čas a motivace své zájmy rozvíjet a kultivovat, se spoustou vášnivě diskutujících spolužáků :-)
Na druhou stranu, pokud má člověk sklony k tomu, aby ho takové věci zajímaly, tak obvykle nakonec na té VŠ stejně skončí.
Takže úplně upřímně, partner se středoškolským nebo dokonce základním vzděláním by musel mít všeobecný rozhled na úrovní hodně vzdělaného vysokoškoláka, aby mi vyhovoval. Proto jsem byla taky léta přesvědčená, že takový chlap neexistuje, aby splnil všechny mé vysoké nároky ;-) A kupodivu – on existoval a dokonce má pocit, že já naopak splňuji všechny jeho. Pak že se zázraky nedějí :-) |
