Místnost

Ve svitu měsíce, flirtuju nejvíce

místnost o lásce, flirtu, partnerství ale i sexu...a zrovna se bavíme na... Spiderův účet... Místnost má od 10:01:43  16. 01. 2002 pronajatou Spider. Spolusprávce: Spider.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nefrit, vloženo 17:01:02  05. 06. 2007
	Agáve: děkuji ;)

Lampar, vloženo 16:59:31  05. 06. 2007

Většinou pobývám v prostředí s přebytkem vysokoškolsky vzdělaných lidí a s klidným svědomím prohlašuji, že nějvětší blbci, které jsem potkal, měli někde schovaný vysokoškolský diplom. Naproti tomu nejméně tři lidé z těch, kteří nejvíce ovlivnili můj život, ho neměli, dva z nich dokonce neměli ani ukončené základní vzdělání. *** Babička Julinka Technicky vzato, byla to babička paní Lampářové, ale když jsem jí poznal, neměl jsem už vlastní, tak jsem jí adoptoval. Pocházela z venkova, ze sedmi dětí, celý život dělala posluhovačku, ke konci na OPBH, ale měla tři velké životní přednosti - nikdy jsem se s ní nenudil, vždy jsme si měli o čem povídat - byla moudrá. Jako slečna Marplová znala každou životní situaci a dokázala v ní poradit - uměla se radovat ze života, a to i když už byla velmi stará a velmi nemocná. *** Paní Kubišová Byla česká cikánka z nekočovného rodu. Když jsem byl kluk, jezdívali jsme na Děčínsko na letní byt. Několik let jsme bydlívali u nich, u Kubišů. Jejich sedm dětí se stáhlo do jedné světnice a my jsem dostali druhou. Paní Kubišová mě upoutávala svým naprosto praktickým, pragmatickým, přímo bych řekl profesonálním způsobem řízení velké rodiny. Ještě dnes by se od ní mohl učit každý manažer. V prázdninových dnech zvládala bez mrnutí oka deset dětí, svého velmi živého manžela, takto okresního inseminátora, který své povinnosti nezanedbával ani doma, moji bolestínskou a věčně uvzdychanou matku, zákazníky ve vesnickém konzumu, kde prodávala, krávu Květu a tele Jasánka, obecního kozla Karla, psa Cikána, kavku Kafku a nejasný počet koček, králíků, krocanů, slepic a jiné domácí havěti, kterážto zvířena by bez jejího řízení velmi rychle pochcípala. Na ty prázdniny vzpomínám rád, protože všichni, její muž, děti i zvířata, jsme vždy přesně věděli, co, kdy a kde máme dělat, a také jsem věděli, že když to uděláme, tak se můžeme toulat kde nás napadne a nikdo nám to nebude vyčítat. Speciálně rád vzpomínám na její pracovní pokyny. Když šla kolem mně, městského kluka, kterého fascinovala každá stonožka, prohodila jen tak koutkem: "Co si tu placatíš kulky, koukej popadnout kosu a nasekat u Caltů králíkům!" A bylo jasno! *** Pan Pekárek byl středoškolák a úředník par excelans a byl mi prvním zaučovatelem na prvním místě, do kterého jsem po VŠ nastoupil. Měl několik prazvláštních zvyků. Asi v roce 1928 ho operovali a vyndali mu 3/4 žaludku, takže nikdy neměl hlad a jedl podle svých velkých hodinek s ocelovým pláštěm značky Poběda. Vždycky jsem ho podezříval, že když naše předky okrádali osvobozující krasnoarmějci o hodinky, tak on ty Pobědy vyfoukl některým ze svých triků jednomu z maršálů osvoboditelů. K jeho zvykům patřilo i to, že sebou neustále tahal aktovku pořízenou patrně také kolem roku 1928, do které něco často přidával a nikdy z ní nic neodebíral. Jednou jsem byl svědkem toho, že při hledání spisu vyňal z aktovky asi dvoukilový pytlík s kavárenskými cukříky. Nesladil, ale dlouho a pilně ty malé pylíčky s cukrem shromažďoval, snad jako součást dědictví. Dlouho jsem nechápal, jak se to vše do aktovky může vejít, a teprve Terry Pratchett mě to dodatečně vysvětlil. Pochopil jsem totiž, že páně Pekárkova aktovka byla rodnou sestrou Zavazadla. Zdaleka nejlepší však bylo to, co mě pan Pekárek naučil o lidech. Před lidmi si hrál na ušlápnutého úředníčka, ale byl to velikán. S jeho malou, ohnutou a aktovku věčně třímající postavičkou ho nikdo z ničeho nepodezříval, ale on vždy přesně věděl, co chce dosáhnout a v době co nejkratší to z lidí dokázal vydolovat. Když jsem začal vnímat co a jak dělá, bylo mi velkým potešením ho přitom koncertování sledovat. Nejlepší bylo, že si mě oblíbil a vždy po jednání jsme se někde na chvíli posadili, on si dal čaj, já kafe a cigaretu, a on mi přesně a do podrobna popsal charakter lidí, se kterými jsme ještě před chvílí jednali, jejich motivaci, proč říkali a dělali to, čeho jsme na jednání byli svědky a jak se na ně musí. Byla to pravá škola života, tohle panoptikum pana Pekárka, a co jsem se od něj během prvních tří let praxe naučil se mmě hodilo ještě tisíckrát. Akorát, že se svojí postavou jsem si nemohl hrát na ušlápnutého úředníčka, ale jsou i jiné role, že jo, pane Pekárku. Moc vám děkuji. *** Co vám vlastně chci říci tímto neúměrně dlouhým příspěvkem? Asi to, že nezáleží na vzdělání, ale na tom, jaký jste člověk a jak se svými dary, ať už jsou po předcích zděděné nebo za života získané, zacházíte a jak a komu jimi prospíváte. Vzdělání může být prostředkem k tomu, abyste své dary lépe poznali a a lépe s nimi zacházeli. Může, ale nemusí, to záleží jen a jen na vás. Konec moralizování - teď!

Nefrit, vloženo 16:46:40  05. 06. 2007

Nimitz: v tom případě upřesňuji, celou dobu mluvím o rozdílu mezi životem člověka, který právě teď studuje vejšku a obdobně starého člověka, který už několik let pracuje. Tenhle rozdíl mi přijde větší než třeba mezi dvěma pracujícími z nichž jeden tu vejšku už má a druhý ne. Neříkám, že ti kteří jsou kvůli vzdělání lepšími lidmi, ale trvám na tom že 6 let studia a 6 let práce je značně jiná životní zkušenost, která člověka také utváří. Teď mě bude asi kamenovat spousta lidí, že praxe je lepší než teorie, ale smiřte se s tím, že lékař si to musí nejdříve nazkoušet na mrtvolách a pak teprve může řezat do těch živejch. Ano, je spousta oborů, kde je doopravdy diskutabilní jestli je lepší to nejdřív studovat teoreticky nebo se to naučit až v praxi. Proto si taky člověk může zvolit sám jestli chce jit studovat vejšku a rozhodnout se, že ne není špatně. Je relativně málo lidí, které doopravdy uznávám pro to co udělali nebo jakými jsou lidmi. Jedna z nich má pouze základku. Znám i titulované blbce. Ano, každá škatulka (úroveň vzdělání) má v sobě lidi chytré, milé a hodné i zlé, hloupé a arogantní… má i ty prakticky založené a naprosto nepraktické. Tohle poznání mi přišlo natolik samozřejmé, že jsem ho v minulé příspěvku nepsala A myslím že priority v životě nemají všichni stejné… ale to by bylo na dlouhou diskuzi někde jinde ;)

Agáve, vloženo 16:45:44  05. 06. 2007
	Nefrit: Já jsem Tvůj příspěvek, na který jsem reagoval, pochopil jinak. Tak jak jsi jej rozepsala (vloženo 10:11:18 05. 06. 2007 ) je již o něčem jiném a dá se s ním souhlasit. :-)

Narwen, vloženo 16:18:59  05. 06. 2007
	promiňte, ale peřinu do stanu :DDDDDDDDDDDDDDDDD to jsem si nemohla odpustit :o)))))

Dara, vloženo 15:12:29  05. 06. 2007
	s těma předsudkama - jako jsou různé statistiky (nebo co všechno), kde často vychází, že chlap má problém být se ženskou s vyšším vzděláním, než má on. No, naši jsou sice spolu už dlouho, ale je vidět, že ten rozdíl tam je. V rozhedu, v názorech "problémy" a podobně (a nebo je táta fakt mimo :-) )

Nimitz, vloženo 15:11:58  05. 06. 2007

Nefrit: reagoval jsem konkrétně na větu Ten způsob života vysokoškoláku je značně jiný od pracujícího lidu a s tím samozřejmě spojená i trochu jiná mentalita/uvažování o životě/priority Možná studujících vysokoškoláků. Ale v praktickém životě se rozdíly ve vzdělání stírají. Nikoliv však v intelektu - když je někdo omezený a hloupý, tak může mít klidně i vysokoškolský titul. Zatímco člověk s širokým rozhledem, nebo ze znalostmi v určitém oboru na úrovni vysokoškoláka, tak ten může být ve skutečnosti jen vyučený. Stejné je to s prioritami - ty mají všichni stejné - v první řadě vydělat peníze na bydlení a na jídlo, poté případně zplodit potomka a zabezpečit ho.

ACE, vloženo 13:59:36  05. 06. 2007

Imho to nejpodstatnější napsala Verlit v poslední větě předešlého příspěvku. Taky si myslím, že partneři musí svoje priority, způsob uvažování i rozhled apod. sdílet nebo je mít aspoň hodně blízko jinak si nebudou mít o čem ale ani jak povídat. Nevím jak to je když se setkají dva starší lidé :-) ale asi to je dost relativní a o konkrétních lidech, jinak by spolu chodili jen lidi stejného věku a "kasty" a tak to snad není ne :) I ve starším věku se může jeden z partnerů "zbláznit" a najednou svoje priority a touhy "změnit" nebo na ně možná jenom zapomenout, těžko říct a s tím pak ten druhý málo co udělá. Při dnešní rozvodovosti je to asi "sport" dnešní doby. Ad. vejška a předsudky, taky je asi trochu mám ale když už to Čin nakousla tak zjevně znám třeba ji jako zářný příklad toho, že to jsou opravdu hloupé předsudky :-) Pracující a čas - to je holt život, znám i takový kterým to jde odjet na měsíc na Hawai, mají holt kliku. Nejen pracující nejezdí na půl roku dopředu vyhlášené akce, taková jedna zkouška vypsaná v blbým termínu taky udělá svoje ;) Vzpomínám na jednu slečnu co znám, co si pod stan vozí peřinu už leta, myslím, že ani nemá řidičák :-) Vlastně když o tom tak přemýšlým tak je asi docela rozdíl v táboření na larpech a třeba jen tak v přírodě. Na larpy jezdí spousta lidí autem s plnou bagáží krámů a jeden krám navíc nebo místo spacáku, no to je skoro fuk. Jen tak do lesa pod stan nebo pod širák by to byla pěkná zhovadilost. Nechtěl bych jít na čundr s dekou ;) Život je holt život, a když něco nejde přesně tak jak si to představujeme tak se o to můžem aspoň pokoušet mít ho takovej jakej toužíme. Na jedné takové slezině se střední jsem byl asi před 14 dny a jednak totéž co Vever, s těma lidma jsem si neměl co říct témata jako práce, děti, dovolená u moře mě asi někdy zajímat začnou ale fakt nevím kdy to bude ... možná až budu v důchodu :-) A dneska mi dokonce přišla taková malá skoro statistika, 6 sezdaných, tři další svatby na cestě, devět dětí celkem u pěti párů a jedno na cestě ... pravda u lidí s vejškou tuším 0 a 0 v obou kategoriích takže na tom rozdílů vejška jo a vejška ne asi něco bude aspoň v tomhle.

Lyrel, vloženo 13:24:40  05. 06. 2007
	chodila jsem dva roky s klukem z Tachova a bydlela jsem v Přerově, studovala v Olomouci a vůbec mi to nevadilo:)

verlit, vloženo 12:42:27  05. 06. 2007

Ono je to těžké – studovat nebo nestudovat, pokud chce člověk např. dělat řemeslo. Já jsem na vysokou jít netoužila a přímo nechtěla, protože nebyl žádný obor, který by mě zajímal natolik, abych ho studovala pět let. Jenže jsem měla výborné studijní výsledky a prostě mě ke studiu donutili, dotlačili, čistě jen proto, „že na to mám“. Rozdíl mezi životním stylem těch, co studují a těch, kteří ne, bych nepodceňovala. Pro fungování vztahu je to hodně velká zátěž a myslím, že je velká pravděpodobnost, že vztah nevydrží. Jednak jsou ty rozdílné časové možnosti, jak tu bylo zmíněno, jednak i priority, problémy atd. Znám vztahy a manželství, které to vydržely, ale znám mnohem víc těch, které ne (obvykle v tom stádiu, kdy okouzlená zamilovanost přechází v něco hlubšího). Vždycky jsem v minulosti pracovala v prostředí, kde byla drtivá většina kolegů vysokoškoláků. Teď už několik let dělám v továrně, kde je naopak většina zaměstnanců se základním vzděláním. A ano, je to obrovský rozdíl. Pracovně to problém není, řada lidí je skvělých, milých, příjemných....ale na kamarádění by to nebylo, protože jejich zájmy i takový ten povšechný rozhled jsou u drtivé většiny naprosto jiné než moje. Ve vztahu je pro mě strašlivě důležité, abychom si vzájemně v tomhle s manželem stačili.

Arenga, vloženo 12:18:55  05. 06. 2007

Na druhou stranu se nabízí otázka, proč by se člověk, který vyloženě touží dělat nějaké řemeslo, protože ho to prostě baví, měl otravovat na vysoké, která mu k ničemu nebude... A mezi námi, já osobně, ač s vysokou školou, mám tak nějak za to, že když někdo nějaké řemeslo opravdu umí, uplatní se líp, než mnohý vysokoškolák. A ještě bych poznamenala, že ony ty rozdíly v komunikaci a uvažování se netýkají jen studujících x pracujících ale i lidí studujících odlišné typy škol. A ještě do třetice - vození peřiny do stanu je spíš o životním stylu obecně a podle mě se to stupně dosaženého vzdělání netýká ani vzdáleně, na druhou stranu - to, že si člověk v práci většinou nemůže vzít měsíční volno - no, to je prostě život /někde to jde, někde ne/ - a zase se to netýká stupně dosaženého vzdělání, ale spíš toho, ve které životní fázi právě jste. U vysokoškoláků se taky předpokládá, že jednou budou pracovat ;-))

Vever, vloženo 10:50:40  05. 06. 2007

Přd časem jsem se účastnila jakési sleziny, kde byli téměř výhradně lidé pracující, i když přibližně stejně staří jako já a jejich rozhovor mi byl ale naprosto cizí. Mluvili o jiných (mě dost cizích) věcech, jiným způsobem, smáli se něčemu co mě nepřišlo vtipné a co jsem řekla já zase zřejmě nezaujalo je. Myslím, že Narwen to vystihla úplně přesně. Problém je hlavně když jeden právě studuje a druhý už ne.

Nefrit, vloženo 10:33:05  05. 06. 2007
	Nimitz: argument ve stylu „život tě naučí“ mě staví do role malé hloupé holčiny a jako taková hloubku tohoto argumentu nedokážu docenit. Takže prosím buď mi to vysvětli tak abych to jako malá hloupá holčina pochopila nebo zvol jinou úroveň komunikace ;)

Nefrit, vloženo 10:11:18  05. 06. 2007

Agáve: na mé vejšce to vůbec nezáleží Nimitz: mam spoustu kamarádů, který vejšku nemají (buď ji nestudovali nebo nedostudovali) velice si jich vážím. Ikdyž přiznávám že trochu trpím předsudkem co popisovala Čin (z obdobného důvodu) a uvědomuji si, že je to předsudek. Já ty rozdíly nevidím ve vzdělání, ale v takových hloupostech – že se nemohou sebrat a jet na měsíc do Skotska (protože je v práci neuvolní), že nepřijedou na pul roku připravovanou akci a oznáměj to ten den, protože v práci spadl systémy a oni ho musí do pondělka opravit, všude jezdí autem a vozí si třeba i peřinu do stanu… neříkám, že luxus peněz není příjemný a vím, že práce je i zodpovědnost ale JE to jinej život a prosím nechte si poznámky, že vy pracujete a jezdíte všude vlakem nebo, že pro vás není problém odcestovat třeba na dva měsíce do jižní Ameriky, když budete chtít. Mluvím obecně a další rozdíl – mám kamarádky co sou o 2 roky starší než já a pracují od matury. Většinou už mají mimčo a manžela. V mém věku o tom jen mluvili a uvažovaly. Mě to ani nenapadne a pokud budu dále studovat, tak to asi ani nebudu následujících pár let řešit

Činkapi, vloženo 09:37:38  05. 06. 2007

No, k té VŠ diskusi - já se musím přiznat, že tenhle typ předsudku na sobě tak trochu pociťuju taky. Prostě pokud se začnu bavit s někým, o kom vím, že má třeba fildu, tak ho podvědomě předem posuzuju jinak, než když je to - vímjá - třeba číšník nebo soustružník. Může za to nejspíš výchova - i když ani jeden z mých rodičů VŠ nedokončili, vyrůstala jsem v prostředí velké, možná až přehnané úcty ke vzdělání takového toho klasického typu. Toho se asi nedá tak úplně zbavit. Mnoho lidí, které jsem měla tu čest poznat, mě ale stále znovu a znovu přesvědčuje, že je to jenom předsudek, se kterým na vědomé úrovni bojuji.

Narwen, vloženo 08:51:48  05. 06. 2007
	Já bych spíš řekla, že když už je někde nějaký rozdíl, tak ne, pokud se setkají dva "starší" lidé a jeden z nich má vysokou a druhý ne, ale spíš v tom okamžiku, kdy jeden tu vysokou studuje a druhý ne, tam se lidi mohou rozcházet, i když je to samozřejmě šíleně relativní.

verlit, vloženo 08:49:54  05. 06. 2007

Já myslím, že vzdělání samo o sobě není to nejzásadnější, ale je taky pravda, že pokud tam nejsou jiné okolnosti (v minulosti např. špatný kádrový profil, dnes třeba nějaká rodinná situace apod.), tak stupeň vzdělání obvykle vypovídá také o životních prioritách, obecném rozhledu, způsobu uvažování atd. A ty už důležité jsou, protože pokud je partneři alespoň v takovém tom obecném základu nesdílejí, tak si brzy nebudou mít o čem povídat, protože nebudou mít mnoho společného.

ACE, vloženo 08:32:11  05. 06. 2007
	Ad. Nimitz - i moje ... z toho co kolem sebe někdy vydím jsou životní postoje a hodnoty skryté někde jinde než v tom jestli člověk ještě/vůbec studuje a nebo pracuje.

toomz, vloženo 07:59:55  05. 06. 2007
	No to bych se zase zastal. Ono to jisté měřítko (vůle) určitě je. Ale samozřejmě třeba můj otěcko vejšku nemá a stejně na to prdí pes :) (vidíte, jsem po něm! :)))

Agáve, vloženo 07:11:08  05. 06. 2007
	Nefrit: Nevím jakou VŠ děláš, ale moje pocity naprosto skvěle shrnul Nimitz. :-)

Zpět