 |
jsem ráda, že se tahle debata udržela a že jsem jí díky dovolené neprošvihla :-)
takže k manželství - ono to bez určitých obětí nejde (stejně jako to nejde bez objetí ;-)) - ale nejde o to, že by se jeden bezhlavě a trpitelsky obětoval pro druhého - o tom to zase není, jde spíš o to obětovat svůj čas, svoji nechuť udělat něco právě teď pro toho druhého, protože ve svém důsledku je to dobré pro nás, obětovat někdy svoje zájmy, které by byly v tu chvíli na úkor toho vztahu atd. A samozřejmě, potom, později, určitá oběť pro děti, která je prostě nutná, aby ty děti vůbec mohly přežít a vyrůst.
a pokud někdo do manželství už vstupuje s tím, že to "není na věky" nebo "pokud nám to nebude klapat, tak se rozvedeme", tak to je podle mě cesta do pekel
manželství je vzájemný závazek, kterým se dva lidé rozhodnou veřejně deklarovat, že k sobě patří - ona právě ta veřejnost je tam důležitá, protože v soukromí si sice můžeme naslibovat co chceme, ale fakticky to jeden pak třeba může i popřít /no, proto taky byly zakázány ty tajné sňatky, že jo ;-)/
co se týče žití na hromádce před svatbou, tak není samospasitlné a nezaručí, že vám pak manželství bude fungovat - může pomoct, ale na druhou stranu může i hodně ublížit. My jsme spolu před svatbou nebydleli, jsme spolu dva roky a neměli jsme zatím nějaký závažnější problém.
Ono totiž spíš než spolu hurá začít bydlet je důležitá určitá příprava - když se někam nastěhujete, tak si tam taky nejdřív vymalujete, dáte nový koberec a nábytek a obrázky na stěnu :-) prostě už předem si probrat některé důležité věci a snažit se sladit svoje očekávání a snažit se, aby byla pokud možno realistická, je dobré počítat předem s tím, že přijdou problémy :-) a hlavně, na tom vztahu je potřeba pořád pracovat, pořád o něj usilovat a jak psal lampář, nebrat si v tom žádnou dovolenou a tím, že teď je to super, tak se nemusím snažit. Tohle pak nefunguje.
Když jsem před pár dny při četbě jedné knihy přemýšlěla o tom, co je pro náš vztah nejdůležitější, došla jem k tomu, že kvalitní, symysluplná komunikace, vzájemné duševní a duchovní sdílení a co nejvíce společných zážitků a prožitků /prostě aktivně společně strávený čas/. |
