Místnost

Ve svitu měsíce, flirtuju nejvíce

místnost o lásce, flirtu, partnerství ale i sexu...a zrovna se bavíme na... Spiderův účet... Místnost má od 10:01:43  16. 01. 2002 pronajatou Spider. Spolusprávce: Spider.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Sheritra, vloženo 12:10:21  13. 05. 2007

Nechodila bych s někým koho nemiluji. Ale chápu, že někdy to nejde být s někým koho miluji - on mou lásku neopětuje, má rodinu, apod. a člověk nezůstane do konce života sám. V takovém případě bych chodila i s někým, koho mám hodně ráda a kdo ví, třeba vznikne ještě pevnější vztah než s tím, koho bych milovala. Jenže tohle právě neplatí v tom případě, o kterém jsem psala. Ti dva se milují, je jim spolu dobře, vědí, že k sobě patří, přesto jeden z nich nechce opustit svého partnera/partnerku jenom kvůli tomu, že by mu/jí to ublížilo a "princip" prostě jen je, že s někým chodí, tak nebude chodit s někým jiným. Tohle je to, co mne zaráží, protože jsem se s tím ještě nikdy nesetkala a dost mne to překvapilo. Připadá mi to prostě postavené na hlavu. A o to víc, že ten dosavadní partner/partnerka se s ním/ní už chtěl/a dvakrát rozejít, protože mezi nimi byly problémy..

Eva, vloženo 11:16:18  13. 05. 2007

Toomz: tos mi připomněl, jak mi můj drahý po cca 2-leté známosti povídá při vzpomínání na počáteční rnadění: "No jo, to jsme tehdy byli zamilovaní" :-) Ono je to vlastně srandovní: pořád se máme rádi, jen to není to pobláznění, které nás přimělo sedávat po nocích na loukách, (haha, lavičkové etudky) případně mi celé dni bránilo myslet na cokoliv konstruktivního, protože mi myšlenky pořád utíkaly k mému milovanému. Musím říct, že současný stav je podstatně příjemnější :-)

toomz, vloženo 11:01:43  13. 05. 2007

Hehe, já se jednou děsně ukecnul, byli jsme v hospodě, vzpomínáme na školní léta a já povídám "Jo jo, pamatuješ, to jsme se ještě děsně milovali"... pak trapný ticho a slečna mě v tom začíná utápět, jako jak jsem to myslel atd. :) (samozřejmě tuší jak jsem to myslel, ale přecijen si to vychutnává). Zamilovanost je krásná věc (třeba takový romantický etudky v noci na lavičce jsou úžasný... hehe), ale člověk má přecijen nějaký vyšší cíle a kdyby proseděl na tý lavičce celej život, asi mu ty cíle utečou, což? Mno. Tak.

ACE, vloženo 23:56:52  12. 05. 2007
	Pokud tomu předchází tak je to podle mě v pohodě, pokud je to od začátku tak nechápu jak se do toho stavu klidu vůbec dostali.

Aes Sedai, vloženo 23:26:04  12. 05. 2007
	Ale asi je trochu rozdíl žít takto v manželství, kdy je to stav po několika letech soužití, kdy prostě to bezpečí k tomu jaksi patří. A rozdíl mezi mladými, nácti nebo tiletými, kteří by přece jen ještě mohli prožívat tu vášnivou romantickou lásku, která stavu poklidného bezpečí předchází... Aspoň teda myslím :)

verlit, vloženo 22:54:08  12. 05. 2007
	Ono je to taky o věku - znám docela dost párů, které jsou spolu dávno ze zvyku, z pohodlnosti, protože se bojí nejistoty, nechce se jim hledat někoho dalšího...a klidně to funguje. To jen v sedmnácti vypadá ta horoucí láska tak důležitá :-))) (No dobře, to je trochu zjednodušené, ale chci jen říct, že to také jde a dokonce to není ani nijak vzácené a podle mě navíc ani ne tak špatné).

ACE, vloženo 21:54:31  12. 05. 2007
	J.D.P. - ale já neříkám, že to je něco neběžného :-) ale jinak je to Imho blbost nemyslíš :-)

Fionor, vloženo 21:27:15  12. 05. 2007
	Zůstat s někým jen ze zvyku? Z principu? Ze soucitu? Z pocitu odpovědnosti? Z morbidní potřeby sebemrskačství? Až najdete rozdíl dejte mi vědět... Podle mě je to stále to samé. Ale, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky... A IMHO nesouhlasím, že je možné být zamilovaný do dvou lidí zároveň.

J.D.P., vloženo 20:13:37  12. 05. 2007
	ACE: Chodit s nekym a milovat nekoho jinyho je naprosto bezna situace. Znam par slecen, ktery jsou zamilovany do zenatyho chlapa a pritom jsou zaroven zamilovany do kluka se kterym chodi... Je to hrozne slozity:o)

J.D.P., vloženo 20:11:34  12. 05. 2007

Svat... Maximalne tak nafotit nekomu svatbu to jo:o). Je mi 25. Bracha se v mym veku ozenil a mel prvni dite. Takovou chybu rozhodne neudelam:o). Jestli se najde, jednoho krasneho dne, tak zoufala osoba, ktera si me bude snad i chtit vzit, mozna nad tim tak v 35ti budu uvazovat:o). Ale do ty doby si klidne budu zit na hromadce, klidne budu kaslat na nazory toho strejdy z vatikanu o predmanzelskym sexu:o) a budu si uzivat:o). Jediny duvod pro svatbu uz ted vidim v nazoru osklivyho kachnatka:o). Kdyz se Petulce neco stane, doktori mi nic nereknou... (ehm, kdyz uz ji znam osm let, to bysme se klidne mohli vzit:o)).... Ale jako jestli se to ma stat necht je svatba:o). Jestli dopadnu jako moji sousedi, taky mi to neva. Jsou spolu pres deset let, maji dva fajn kluky a zijou na hromadce... (i kdyz je ve me tajna fatnazie klasickyho romantika, ze ma nastavajici(jestli se takova najde:o) dostane ten prstynek atd atd:o). Radsi se tu nebudu poustet do rozebirani toho jestli s nekym zustat z principu. Bere se jako princip, ze toho cloveka proste miluju?:o))

Dara, vloženo 19:59:51  12. 05. 2007
	Šílenka: no plná moc by sice stačit měla. Ale musí se psát ke laždému úkonu zvlášť a třeba po havárce (nedejbože) by ti něco takovéh asi těžko psal. Krom toho musí být snad skoro vždycky potvrzená notářem. Takže se ti víc vyplatí vzít ty papíry najednou při svatbě než to pořád dělat dokola

ACE, vloženo 18:55:02  12. 05. 2007

Uf to je ale přízpěvků ... ale zajímavá témata ... jsem rozhodně proto s žít nějakou dobu a možná i dost dlouhou na hromádce, protože ten přechod chození a žití spolu je Imho opravdu velký a nikdy člověk nemůže říct jestli to ti dva lidi bez následků ustojí nebo ne. Pokud to pár let ustojí tak je manželstí asi logickým vyústěním. V tomhle jsem tradicionalista :) Ad. chodit s někým a milovat někoho jiného, otázka je kde je ta hranice pro to milovat a mít rád. Jestli je ten rozdíl tak propastně velký ... a hlavně jestli to oba bývalí partneři cítí stejně ... jinak by mi asi přišlo lepší být s někým koho miluju, než ve vztahu, kde "něco" chybí. Ale myslíš, že by to fungovalo?

Silmarien, vloženo 15:30:27  12. 05. 2007

Hm...a ja poznám pár, ktorý sa vzal bez spolužitia a vydržal spolu 20 rokov až do smrti jedného z nich. A tiež boli v pohode. Ďalšie dva páry, ktoré sa vzali bez spolužitia a zatiaľ sú ok (5 a 10 rokov). Neľutujú a manželstvo je pre nich symbolom a nie obyčajným papierom - ten pre koho znamená "vziať sa" mať papier navyše, tak to zrejme ozaj nepotrebuje. Na toto jednoducho neexistuje návod, ako to bude fungovať.

Genevieve, vloženo 13:10:24  12. 05. 2007

to mi asi taky vadí ve formě žití "na hromádku". Když se partnerovi nebo mě něco stane, tak jemu/mě nevydají informace. Já jsem beznadějný romantik, takže já jsem pro manželství (s čímž souvisí krásná svatba na louce, pod květinovým obloukem, případně svatba v kostele :-)) A souhlasím, že je dobré vzít se až po několika letech soužití. Je to individuální, můžu mít pocit, že toho druhého znám jak jen můžu po roce, někdo jiný někoho jiného třeba po pěti letech... atd :-) Jinak znám pár, který žije už deset let na hromádce a zatím v pohodě :-) a na svatbu nepomýšlí :-)

šílená jana, vloženo 12:54:47  12. 05. 2007
	No pokud je mi známo, tak na to ti stačí od partnera plná moc ... ? alespoň to tak pokud vím nějak zmiňovala profa na střední =))

Aditu, vloženo 11:12:34  12. 05. 2007
	jana : jenže pak je tu opravdu pár věcí, který na hromásdce mít nebudeš - třeba info, kdyby se partnerovi něco stalo, ti nikdo nedá atd ... to už se tu ale taky probíralo. Já bych to viděla na hromádku a časem právě z těhle důvodů na papír z úřadu. Je to holt otrava, ale se zákony, jaký tu jsou, to časem prostě asi jinak nepůjde ...

Aes Sedai, vloženo 22:38:00  11. 05. 2007
	To by bylo možné snad jen v případě, kdyby před vším dával přednost jen klidu a bezpečnému stereotypu. Ale to je potom otázka, nakolik miluje. Protože když člověk miluje, nezůstává obvykle tam, kde jde jen "o princip".

Sheritra, vloženo 22:28:14  11. 05. 2007

Ne, opravdu se neptám jen tak teoreticky:) A abych vás dlouho nenapínala, ten dotyčný/á se rozhodl/a pro druhou možnost - zůstat ve vztahu z "principu", pravděpodobně to žádný jiný důvod nemělo než opravdu jen ten "princip", což mne na celé té situaci celkem zaráží, protože sice není přjemné se s někým rozcházet, ale takto to chodí.Když vím, že někoho miluji, tak chci být přece s ním a jen to, že "mám někoho ráda a rozumím si s ním", mi jako důvod k chození nestačí.

Iwo Olorin, vloženo 20:53:52  11. 05. 2007
	Sheritra: úplně souhlasím s Klair a Aes Sedai; navíc si nedokážu představit, jak by se taková situace mohla přihodit. Ale... ty se asi neptáš jen tak teoreticky, nebo ano? (přijde mi to moc složité na to, aby to někdo jen tak vymyslel :-)))

Aes Sedai, vloženo 20:37:24  11. 05. 2007
	1. Nikdy bych nechodila s někým, koho nemiluju. 2. Zvážila bych, jestli ten bývalý je opravdu tak úžasný a jestli se vždy ke mně choval dobře. A jestli byl tak úžasný, proč jsme se vlastně rozešli. Až po zvážení těchto otázek bych se rozhodovala dál.

Zpět