|
ACE: náš starý známý psal taky rýmovačky;-)
Vzpomínko, vzpomínko, proč přišlas, nemáš dost?
Podzimem žloutnoucí a vichrů plný hvozd
ze slunce tenkrát pil a pil jen malátnost
a vzduchem nezvučným tak tiše padal drozd.
Ve snění kráčeli jsme, já a ona, sami,
a vítr si nám s vlasy hrál i s myšlenkami.
Zvednuvši náhle zrak: "Ach, že dnes je tu s námi
tvůj nejkrásnější den!" dojatě pravila mi
tím hlasem zvučným, něžným jak z úst anděla.
Úsměvem duše má jí odpověděla
a zbožně políbil jsem její ruce bílé.
Ach, jakých vzácných vůní první květy jsou
a jak to první "ano" zazní roztomile,
když ústa milovaná je vydechnou.
----------------------------------
Když přeskočí jiskra a tak trochu plaše se vzájemně svádíte svou prostou přítomností, když jste napjatí tak, že s každým výdechem, který vám rosí šíji, přeběhne vám mráz celým tělem...:-) To je svádění mlčením;-) |