 |
Co takhle milostná a erotická poezie jako téma? To tu řekl bych ještě nebylo ... a začal byh zlehka tou spíše milostnou i když "tenhle" autor má na svědomí i hodně té erotické :)
V mém věku, dobře vím, měl bych dny v klidu trávit,
vypřahnout, uměním, ne náročným, se bavit,
být měšťák básnící a manžel počestný,
anebo uzavřít, zhnusený, svoje dny v celibát odporný, hojený alkoholem.
Já tohle všechno vím, však radji mám mnohem
ženy a všechno to, čím okouzlují nás,
od štíhlých nohou až po černočerný vlas.
Neb ženy - to jsi ty a tebe potřebuje
k životu jak můj duch, tak rovněž tělo moje.
Mé tělo vzrušené s dojetím posvátným
vzhlíží ke kráse tvé, která je květem mým.
Má duše v duši tvé taje jak rosa vlahá
a mysl tvá je má. Teď poslouchej, má drahá:
Tak let mám tedy dost, spíš víc, a sám Bůh chtěl,
abych, ač mladší jen o deset let, tě měl
za důvěrnici svou, jež věrně provází mne
na cestách vysněných, kde bídu nacházíme.
Jen se tak nedívej! Tvých očí temný svit
mohl by kdekoho, včetně mne, zahubit!
Zámecká paní jsi, jež místo pážete má
ve mně jen starého štolbu, jenž rozum nemá
a jenž díky dobrotě, kterou ho zahrnuješ,
směl se stát zpěvákem dokonce v sídle tvém, jež
i jeho domovem se stalo posléze.
Je také pastýřem tvých stád a mění se
v bájného staříka zázrakem podivným,
když oslavuje tě svým hrubým nářečím.
Je zpovědníkem tvým, ba světcem podle roucha,
v němž černá s bílou se prolínají jak touha,
jež spojit chtěla by vážnost s veselou hrou.
I lučištníkem je, jenž hlídá pevnost tvou,
již máme společně docela blízko nebe.
Teď dobře poslouchej: já miluji jen tebe!
A kéž tvůj temný vlas nehýří barvou svou:
ten purpur děsí mě, když září noční tmou.
Syším ten marný křik: "Vždyť je to k smíchu!
Vousatý idiot, který se klaní břichu!
Ať pěstuje to své!" A tak dál a tak dál.
A kdyby celý svět se takto namáhal,
já, vousáč, budu dál milovat tuto paní
tou láskou zpozdilou, která jako čas jarní
přišla k nám s podzimem, a novým elánem
spojila západ můj s tvým hvězdným východem. |
