|
Na přání slečky správcové vkládám malou recenzi...kompletně celou, omluvte velikost příspěvku.
Jméno: Kikoushi Enma / Demon Prince Enma / Enma, princ démonů Počet dílů: 4 OVA Žánr: horor, nadpřirozená „detektivka“, lehce komedie Tedy, horor normálně není můj žánr, hlavně proto, že psychologie celé věci jako by poslední dobou vymizela, nahrazena krví a dalšími tělními tekutinami. To mi nepřijde zas tak strašidelné, jako spíš prvoplánově nechutné. Při hororu mám zájem cítit lehké mrazení v zádech, ne běhat na záchod a sledování tak pořád přerušovat. Dobře, trocha (ehm, tedy poměrně dost) té krve apod. je i zde, ale rozhodně se nejedná o hlavní složku příběhu. Začneme trochou historie. Kdysi dávno v sedmdesátých letech sepsal jistý Go Nagai (poměrně známé jméno, pokud chcete vědět víc, mrkněte na wikipedii, je tam o něm docela obsáhlý a zajímavý článek) mangu Dororon Enma-kun, podle které bylo současně natáčeno 25tidílné anime. Jednalo se o směsku hororu a komedie s grafikou jako vystřiženou ze Čtyřlístku či jiného kawaii dětského komiksu. Zkrátka taková srandička, která by mě ale docela zajímala, někdy kouknu, zda se dá sehnat. V roce 2006 se však milý Go rozhodl celé téma zpracovat znovu, tentokrát ho ovšem udělat méně dětské. Tak nám vznikla manga Kikoushi Enma (má ještě nezfilmované pokračování Satanikus ENMA Kerberos) a stejnojmenná OVA série. Většina humoru byla vyškrtnuta (ale nebojte, hlavně v prvních dvou epizodách ho byla trocha ponechána) a postavy dostaly poněkud dospělejší vzhled. Na původní sérii je tu pouze odkaz, že hlavní dva protagonisté se mohou vzhledem proměnit na děti, čehož například Enma jednou docela úchylácky zneužije. Příběh celkově se stal takovým, že se na seriál raději dívejte po 22. hodině, protože jak řekl Alice Cooper: „Sex, Death and Money“, jen místo „Money“ napište „Demons“. Dobře, dobře, už se dostanu přímo k věci. Seznamte se s nadpřirozenou „detektivní kanceláří“, kterou vede Enma – ohnivý čaroděj se slabostí pro něžné pohlaví – spolu s Yukihime (ledová princezna, oblíbená postava, poměrně často využívaná, například v Urusei Yatsuře nebo Shirahime Syo. Hned ji poznáte – bílé kimono, světlý make-up), vodníkem(=kapa)-informátorem Kapaeru a mluvícím kloboukem jménem Chapeauji. (Zde je asi nejvíce znát spojení s původním zpracováním.) Tahle čtyřka má za úkol zbavovat svět démonů, což je práce většinou pohodová, ale občas se to zvrtne a stane se, že celý případ skončí smrtí vícero osob, jak můžeme vidět v prvních dvou epizodách. Zkrátka si dávejte pozor, protože démon může posednout každého… a démonem můžete být i vy sami. První dvě epizody mě navíc překvapily i tématem samotným – vždy jde nějakým způsobem o prostitutky! Vážně odklon od původní verze… Seriál navíc obsahuje poměrně dost nahoty, ale rozhodně se nejedná o ecchi, to upozorňuji – na to mají postavy až moc skutečné „jisté“ tvary. Jak ale nastane díl třetí, zjistíme, že první polovina byla pouze přípravou a seznámením s hlavními postavami, které nám na 75% času až do konce seriálu zmizí z obrazovky. Co když démon posedne někoho z nich? Nastává nám klasický horor o skupince lidí zavřených v domě, přičemž každý si zde náhle vzpomene na nějakou temnou chvíli ze své minulosti… a rázem tu máme něco mezi Deseti malými černoušky, Psycho a večerem stráveným s LSD. Anime musím pochválit, že v sobě kloubí skoro všechny hororové žánry – je tu jak trocha krve, tak ale také hromada psychologie, i klasičtí „bubáci“. Hlavní postavy, včetně pár zpočátku vedlejších (policejní inspektor a novinářka se zájmem o nadpřirozeno, tvořící později krásnou dvojici protipólů, co však musí spolupracovat) na mě působily všechny sympaticky, což se u dnešního anime stává málokdy. (Smrt stupidním školačkám!) Graficky seriál slučuje 2D a 3D animaci, čehož je využito hlavně v druhé půlce. (Grafika + příběh této části mi připomínala xxxHolic film.) 3D animace sice občas působí trochu umělohmotně, ale když se zažerete do příběhu, je vám to jedno. Hudba je výtečná. Opening je pouhé brnkání, působící však správně tajemně/strašidelným dojmem, ending… No, pokud patříte mezi lidi jako jsem já, dávejte si pozor, abyste u endingu nerozflákali hlavou klávesnici. Sečteno a podtrženo – zajímavý horor, zajímavé postavy, zajímavé všechno. Mimochodem… přeložíme. |