 |
Merlkir: Seriál (mluvím pořád o Kenshinovi) má úplně jinou atmosféru - oproti depresivním OVAs je odlehčený humorem (hlavně ze začátku), ale infantilní bych to přímo nenazvala (přinejmenším díly v hlavní dějové linii).
Pokud jde o délku, tak doporučuju díly 1-12, 23-24 a 28-62, které se docela věrně drží předlohy. Díly 14-16 a 18 nejsou podle předlohy, ale žánrově se k ní hodí. 19-21 jsou slabší, i když částečně inspirované předlohou. Zbytek lze bez výčitek svědomí vynechat.
Ano, včera jsem se pustila do čtení mangy. (Když jsem zjistila, že nemám nic urgentního na práci, vzala jsem si volno a strávila čtením celý den. Nezávislá práce z domova má své výhody. :-)) Nepamatuju se, kdy mě nějaký román naposledy chytl tolik jako tohle. Předloha je podle mého lepší než seriál, protože se koncentruje na hlavní dějovou linii a neobsahuje ty vedlejší (infantilnější :-)) epizody. Vzhledem k tomu, jak se anime seriál po návratu z Kyota (62. díl) plácá v ničem, mě mile překvapil (nemilý) obrat a vystupňovaný nástup do poslední části příběhu (částečně použito v OVAs).
Neříkám, že je to superdílo bez chyb. Mám pocit, že v prvních epizodách autor sám nevěděl, co se z příběhu vyklube, protože Kenshin se ze začátku někdy chová v lepších případech jako nekňuba, v horších jako idiot, ale to se naštěstí brzy spraví. Stejně jako v seriálu mi u předlohy vadilo zdlouhavé rozfázování některých soubojů do několika epizod, love-story, která se celou dobu tetelí v pozadí bez toho, aby byla nosná pro děj (stačila by ukázat pouze tam, kde JE důležitá pro děj), nepřítel ala mumie a místy až moc zdůrazňovaný idealismus.
To, co se mi naopak v obou verzích hodně líbilo, vedle postupně se rozvíjejícího až místy strhujícího děje jsou charaktery hlavních i vedlejších mužských postav - jejich rozdílná minulost, se kterou se vyrovnávají různými způsoby, a vztahy mezi bývalými protivníky 10 let poté, co stáli na opačných válečných stranách. |
