 |
Já začnu takovou historkou a pak plynule přejdu k věci, čili k návrhu nové místnosti. Poslední dobou jsem uvažoval, co je pro mne definice "skvělého dne" (opaku dnu - blbce). Čas od času se mi přihodí, že si den užívám, někdy dokonce víc dní v kuse :) Zjistil jsem, že to, co mají tyhle dny společné je paradoxně to, že namísto že bych měl přehršel volného času spíš hodně makám :) Nemám na mysli absolutní vyčerpání, ale spíš situaci, kdy se mi podaří naplno využít čas, který mám k dispozici. Vždycky skáču radostí, když se mi podaří za jeden den odškrtat většinu položek z mého úkolníčku. A že tam ty úkol třeba leží měsíce, někdy (bohužel opravdu) i roky...
No a teď teda k té věci :) Jsem asi fakt úchyl a možná tenhle nápad bude znít až směšně naivně, ale já už delší dobu plánuju, že bych na sebe ušil takovou boudu. Přiznám se, že jsou obory, ve kterých jsem vzdělán silně nedostatečně a ve kterých bych rád nabyl nějaké vědomosti. Historie, ekonomie, zeměpis, technika, prostě ve všem by se člověk mohl lépe vzdělat, jen kdyby měl čas. Jenže.
Jenže! Čas je právě ten problém. Můžu si desetkrát říct, že půjdu do knihovny a půjčím si knížku o historii, ale neudělám to, peotože mezitím mám deset miliónů jiných starostí a nakonec si připadám jako blbec, proč jsem si chtěl takovou knížku půjčovat. Je to o tom, že mám tyhle choutky právě do té chvíle, než se mi zas připomene tuna dalších povinností, které vše ostatní zavalí. Nuže.
Nuže? Co je teda můj návrh? Jednoduchost a údernost :) Máte taky podobné choutky, lehce a nenásilně se vzdělávat v různých oborech? Ta bouda, co jsem na sebe šil byl plán, že bych si každý den přečetl něco zajímavého, něco nového, co ještě neznám. Jenže to by znamenalo další čas přípravy atd. atd. a já tuším, že zas nakonec by skutek utek. K celému nápadu mě inspirovaly nové a moderní knížky o němčině, tzv. desetiminutovky. Je to založené na předpokladu, že člověk je tvor pracující a že na nějaké smysluplné rozvíjení peče :) Jsou to cvičení, intenzivní, která si člověk může přečíst ráno v autobusu nebo odpoledne při svačině. Žádné dlouhé úvody, žádné krkolomné vysvětlování. Prostě praktická věc.
Co kdybychom si takové "desetiminutovky" (nebo třeba pětiminutovky) psali navzájem? Věc by byla taková, že do místnosti by se vkládaly primárně texty s přísně doporučeným rozsahem. Ten rozsah je hodně důležitý, aby čtení mělo svůj rytmus a pulz (člověk si to mohl časově lépe představit). Text by se mohl týkat čehokoliv a měl by obsahovat alespoň jednu informaci, u které se předpokládá, že ji někdo čte poprvé :) Může to být třeba rozbor jedné Shakespearovy básně, popis jak fungují počítače, krátký životopis Karla IV, důležitá slovíčka ze svahilštiny, co jsou rysy baroka, ekonomické krize v historii atd. atd.
Nebyla by to konkurence místnostem, naopak by bylo vítané, kdyby třeba takováto desetiminutovka vzešla z probíhající diskuze nebo kdyby byla diskuze na takový textík navázána. Jde prostě a jasně o chuť vzdělávat se :) Máte ji? Já teda jo, ale jenom občas :) A právě to bych chtěl změnit. Já vim, je to fatk asi dost naivní a člověk má svých starostí dost, ale přišlo by mi fajn, kdybychom si tady na sebe pekli nějaké zajímavé textíky. Člověk může třeba čerpat z internetu (z Wikipedie apod.), sám se něco naučí a pak se o to podělí.
Myslíte, že má něco takového šanci na přežití? |