Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 22:07:45  07. 10. 2019

Jan Zahradníček (1905-1960) V noci Zatímco jsem spal, vlhká červnová noc hleděla oknem dovnitř v to řečiště tmy, v níž tonulo mé lůžko. Stůl, židle a skříň navazovaly rozhovor jedna s druhou, s věcmi dalekými i blízkými. Stůl, který přešlapoval jak medvěd se sklenicemi a zbytky večeře na svém hřbetě, židle s nákladem šatů, jež jsem přehodil přes ni, tiše sténala pod břemenem starostí přešlých ze mne do těch starých a dobrých šatů, jež znova nosím. A skříň s chuchvalcem tmy na své lesknoucí ploše šeptem vyzrazovala naše nesnáze hvězdám, jež ryly svým démantem do skla oken, žluté oběžnici, možná Venuši, možná Marsu, visící klidně tam vzadu nad starými lesy, kde ví o nás šelest třeslic i dračí skřek. Lípy před oknem zašelestily a zas zmlkly, jako když někdo jde. Byl to vánek, ten listnatý posel všech stromů, všech lesů na této straně noci. Tu a tam třpyt sklenic problesk tmou. Zapraskalo v podlaze nebo v nábytku, jak se dorozumívaly o krocích dávných živých. Nahluchlé zdi, kamení cest i sypkost ornic spojovaly se nehlučně s jinými podlahami a s jiným nábytkem, kde spali jiní živí. Celá země ověšena spícími jak roji včelstev, kde to hučelo sny mužů a žen a dětí, a všichni čekali, až se přežene ta černá vánice tmy. Všichni čekali na kohouty a skřivany, až se vlhké a studené kry temnot dají zas v pohyb a uleví se lístečku, jenž celou noc nesl ledovou kapku rosy, a uleví se židlím s přehozenými šaty starostí přes jejich opěradla že jsou doma, obklopeni teplým šelestem nábytku, zdí a stromů.

Nimitz, vloženo 19:24:03  17. 12. 2017

Jan Zahradníček Pozdrav Posílal jsem ti pozdrav po měsíci, jak oknem hleděl na mne skrze mříž. Mezi nás prostrčena noc šelestící, na druhém konci okno tvé, kde spíš. Mezi nás prostrčena noc červencová, a na dně noci stromy ve vánku. Větev za větví zvěstují si slova, jež domov šeptá dětem do spánku. Mezi nás prostřena ta šumná země, zem smrčin, žit a potoků a střech. Tak daleko, jak od tebe je ke mně, i blízko tak, já cítím její dech... Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd, ta zem, na niž jsme přivedli své děti, jež s tebou si ji budou věčně plést. I já zde zaslech v nočním šelestění, jako když ve spánku se obracíš. Bylo to bílých rukou zaúpění, či měsíc pohladil mě skrze mříž?

Nimitz, vloženo 19:34:09  07. 10. 2016
	Michail Jurjevič Lermontov : Modlitba Když životem zlé chvíle jdou a kámen v srdce slét, modlitbu jednu zázračnou se modlím nazpaměť. Je v souzvuku slov oživlých zdroj blahodárných sil, posvátná krása dýše z nich tajemně do mých chvil. Břemeno z duše je totam, tentam je pochyb mrak --- zas víru mám, dar slzí mám, a lehko, lehko tak...

Fionor, vloženo 07:24:54  23. 09. 2016
	Langston Hughes (1902-1967) I, Too, Sing America I, too, sing America. I am the darker brother. They send me to eat in the kitchen When company comes, But I laugh, And eat well, And grow strong. Tomorrow, I’ll be at the table When company comes. Nobody’ll dare Say to me, “Eat in the kitchen,” Then. Besides, They’ll see how beautiful I am And be ashamed— I, too, am America. (údajně 1945)

Neros, vloženo 15:06:47  30. 06. 2016
	Ta Babáková není špatná...

Nimitz, vloženo 11:16:10  26. 06. 2016
	to jsou teda básně... Brno už není Brno. V básnické soutěži bodovali novinář a studentka

Nimitz, vloženo 22:30:10  18. 03. 2016
	Jiří Žáček Nokturno 1 Tvé šaty leží na koberci jak anděl, jehož stihl pád. jsme mnohem lepší diváci než herci milostných klauniád. Nokturno 2 Chvěješ se, velké nahé dítě. Usměj se, nic nám nehrozí. Teprve k ránu město probudí tě neslyšitelnou explozí.

Nimitz, vloženo 22:28:16  18. 03. 2016
	Jiří Žáček Láska Měla jsem tě ráda... Odešels a na mne za nocí samota padá Mé srdce se podobá shořelému poli Teď už to vím: Láska je krásná ale bolí

Neros, vloženo 23:37:23  04. 03. 2016

Demaskovaná láska František Gellner Dobře jsem jed a dobře jsem pil navečer ve Pšorbroji a v noci jsem se nasytil smyslnou láskou tvojí. Tvá malá ramena líbal jsem něžně znova a znova. V přívalu vděčnosti říkal jsem sladká a dětinská slova. Nevím, ženo, jak v tobě ďas vzbudil šlapanou pýchu, že ironizovat začalas vážnost našeho hříchu a sliby, které se neplní, a vášeň, co do rána zchladne, a něhu, jež nitro nezvlní, za niž se zastydím za dne. Zamrazilo mne. Pravdy slov tvých vědom byl jsem si zcela. Drzé své ruce jsem zahanben zdvih s tvého dívčího těla.

Neros, vloženo 01:38:07  15. 02. 2016

Já vlastně nevím, jestli to sem patří. Je to hrozně... jednoduchý, jenže... ty pedofilní básničky jsou prostě něčím strašně silný. A zoufalý. Možná právě proto. Loučení Autor: Artem_is A pak ti potají zamávám na rozloučenou, slzu si utřu, snad abys to neviděla. Chceš skrýt svůj smutek, vidím tě uplakanou, přání mám, aby jsi nikdy už nebrečela. Ale, no tak už nebreč, prosím tě, nech toho, nebul rád tě mít budu dál, i když teď odjedeš pryč. Ty jsi má malá a já budu dál jen tvůj, vždyť ty jsi mi dala od svého srdíčka klíč. Chtěl bych tě po čase zas vidět, má malá Verčo, a do ouška chtěl bych ti zas něco pošeptat. Něco něžného, milého - no prostě něco, abych zas viděl, jak umíš se překrásně smát. Už těším se na tebe, že spatřím tě zase, budem si povídat a držet se za ruce. Chtěl bych se naučit putovat v čase, abych tě mohl vidět dřív než po čtvrt roce. Poslední pohledy, poslední objetí navždy vrývám si do hlavy, tyhle ty okamžiky. Proč musíš odcházet tak jako každý, jak budu žít dál, bez svojí Euridiky?

Nimitz, vloženo 22:06:26  18. 12. 2015
	Wang Wei Potok u domu pana Luana Sviští a skučí do deště vítr podzimní. Bystřina tluče do břehu mezi kameny. Do vody skáču -- v kapičky roztříštěna vzlétá ... Volavka vyplašená se vrací. Slétá ...

Nimitz, vloženo 22:05:08  18. 12. 2015
	Li Po Když čekala jsem ... ... na mramor schodů závoj jíní pad, podzimní noci vlhkem zvlh mi šat -- i šla jsem domů. Jasně zacinklo mé křišťálové portiéry sklo : a omželý jak střípek zrcadla nad buky stála luna prochladlá.

Silmarien, vloženo 23:17:47  19. 10. 2015
	Už som zabudla, že som kedysi zbožňovala Lermontova :-) Dík za pripomenutie.

Nimitz, vloženo 18:23:47  19. 10. 2015

slovenský překlad: V pálivom letnom suchu Dagestanu som s guľkou v hrudi ležal na skalách. Dymový závoj halil strašnú ranu a krv z nej ešte divo kvapkala. V samote rokliny som ticho ležal, tesne ma zopla obruč končiarov. Vpálilo slnko ranu skalným vežiam a smrtný spánok vŕšil na mňa rov. V spánku ma rodné nivy obostreli. Tam večer ohniskami blkotal. Vo vlasoch diev sa kvety skveli, hlúčok si o mne milo trkotal. Len jedna postava stála celkom sama, ktohovie o čom ticho hútala, mladušká duša, ťažko zasnívaná a ktovieprečo celá zúfalá. V mysli jej žila rokľa Dagestanu, jej známy ležal mŕtvy na skalách. Dymový opar pokryl čiernu ranu, chladnúca krv z nej ešte sŕkala.

Nimitz, vloženo 18:21:29  19. 10. 2015

Michail Jurjevič Lermontov Sen V polední žár, v údolí Dagestanu, s olovem v hrudi ležel jsem; kouř vroubil ještě hlubokou mou ránu; za kapkou kapka krev má tekla v zem. Sám ležel jsem na písku doliny té, v kruh tísnily se kolem hroty skal, a slunce žhlo, v jich žluté štíty vbité, a žehlo mne - já mrtvým snem však spal. Daleko doma, zdálo se mi, klenou se nad večerním bálem stropy v jas a mladé ženy s květy na ramenou zvesela o mně bavily se zas. Jen jedna však, jež slova nepronesla, ta sama zádumčivě seděla a mladou duší v bolestný sen klesla, bůh ví, čím zaujata docela. I snila se jí rokle Dagestanu: mrtvě tam ležel známý, ach, jí zjev, kouř vroubil v jeho hrudi černou ránu; chladnoucím proudem prchala z ní krev.

Anežka, vloženo 22:47:28  29. 09. 2015
	Někdy se v noci probudíme a kdosi chodí po bytě Nasloucháme těm divným krokům jak moři v prázdné ulitě Ty kroky jsou jak myší vlásky a někdo cizí za nás bdí ať z nenávisti nebo z lásky celou noc potmě prochodí Čí je to neklid kdo tu hledá a nenalézá odpověď? Posloucháme a zvykáme si a kroky staví z ticha zeď (Jan Skácel: Noční chodec)

Neros, vloženo 16:09:16  22. 09. 2015
	Ztohoven rudé jak čínská vlajka snad trapností a taky vzteky vlají dnes nad Prahou (a hraje balalajka) prezidentské trenky smutně si pleskají nepostrádaje hýždí které je i celou zemi čím dál tím víc hyzdí nad městem vlaje zástava zeměpána jen on a nikdo jiný arbitr elegance a moudrost sama

Neros, vloženo 23:49:00  10. 09. 2015

Marie Němcová Ale já kávu nepiji Stál jsi u mé postele A s úsměvem na rtech Jsi oznámil Udělám ti kávu A já odpověděla Ale já kávu nepiji Ve vlasech ti tančily Paprsky měsíčního svitu Když kávu jsi zaléval vařící vodou A pravil Někdy je načase udělat změnu A já jen Ale já kávu nepiji V očích ti blikaly Jiskřičky šibalství Když cukr jsi sypal do hrnku A řekl Někdy je třeba trochu si život osladit A já zas Ale já kávu nepiji V hlasu ti zpívaly První ptáci štěstí Když lžící jsi míchal onu směs A děl Někdy je potřeba vše dobře promíchat A já plakala Ale já kávu nepiji S prvním slunečním paprskem Rozplynul ses Ty Káva Konvice Lžíce A v uších mi zněla jen osudná věta Ale já kávu nepiji

Nimitz, vloženo 22:42:25  17. 07. 2015
	Heinrich Heine Lyrické intermezzo č. 52 Zas zdál se mi ten starý sen bylo to v noci, v máji seděl jsem s tebou, s tebou jen - a naše rty si přísahají. To bylo přísah! Ty záruky! Hladili jsme si dlaně a tys mě kousla do ruky, abych prý vzpomněl si na ně. Ty, která koušeš ze zmatku, ty, jež máš oči ze lne, přísahy byly v pořádku, kousání bezúčelné.

Neros, vloženo 22:25:09  16. 06. 2015

Zpět