Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 14:46:24  10. 10. 2010
	František Halas Píseň Tak jako usínají ruce tvé vychládá hvězda za svítání tak jako zavíráš své oči jímavé pták křídla sklání Tak jako dítě záhy odstavené umírá zvolna smutkem záhadným tak tvoje čelo steskem unavené na spáncích schází stínem modravým Tak jako blankyt bez bolesti je první hvězdou zjitřený tak tvoje tklivé něžné štěstí krev ztrácí na mém mlčení

Nimitz, vloženo 14:45:30  10. 10. 2010
	František Halas Celá podzimková Šaty měla podzimkové a vlasy měla podzimkové a oči měla podzimkové Ústa měla podzimková a ňadra měla podzimková a snění měla podzimková Život měla podzimkový a klín měla podzimkový a úsměv měla podzimkový Chuť měla podzimkovou a něhu měla podzimkovou a úzkost měla podzimkovou Byla celá podzimková jako báseň dušičková

Cemendriel, vloženo 22:31:53  18. 04. 2010

Cemi už zase místo učení literatury raději brouzdá po netu a čte si básničky... Maturitní otázka číslo 21 - exilová a samizdatová literatura Ivan Wernisch - verše působí jako záznamy ze snů, inspirace poetikou pohádky, grotesknost, ironie, věcnost, antilyričnost, má rád neologismy - nenávidím učení literaterární teorie... zde praktická ukázka: Ivan Wernisch Don´t Hang Your Dreams on a Rainbow Po dlouhých týdnech v bahnitém pralese jsme konečně slyšeli kokrhat kohouta V misii jsme našli jen kozy, drůbež, starce a psy, ostatní se před námi schovali do houštin Spustil jsem gramofon Hned začli vylézat Huby od ucha k uchu Don´t Hang Your Dreams Pro cizince zde měli železnou nemocniční postel, nad kterou hnila střecha z fryniových listů To byla nyní má stanice Dal jsem k ní složit část nákladu, hlavně sůl, kterou trpaslíci kradli Ještě byl zhotoven psací stůl a k němu židle Verše však nepřicházely Vždy za setmění začali klapat klapačkami, drnkat drnkačkami, napodobovat hlasy zvířat Tančili celé noci Aspoň je nekousal hmyz Ležel jsem na zádech, kulovnici na prsou Verše nepřicházely O krychli soli jsem opřel obrázek Panny a vzpomínal na život Jak dlouho je tomu, co jsem nespatřil ženu Naposled v Babali Woods Požehnaná mezi ženami Měla hadry z vyklepané stromové kůry, řezáky obroušené do špičata Pronikavě, táhle zaskřečel lenochod Houkání šimpanzů Klapání klapaček, drnkání drnkaček, tak jako zde jekot tanečníků Zblízka zamručel levhart Už mě nepotřebuješ, massa? Už už by běžela k svým lidem Leskla se, natřená olejem

Nimitz, vloženo 21:57:17  16. 03. 2010
	kdy už bude to jaro? Jaroslav Vrchlický JARNÍ Skřivánek vylít do mraku a jásá, a z lemu šedých oblaků na svět, jenž plný zázraků, déšť zpěvných perel střásá. A každý tón jak ze zlata jen zvoní, a zem poslouchá dojata a tuší v ňadrech poupata a čerstvou hlínou voní.

Cemendriel, vloženo 20:39:40  09. 03. 2010

Malý výběr z díla pana Hraběte aneb Co dělá Cemi, když se má učit literaturu... =) VÁCLAV HRABĚ Infekce (Blues pro bláznivou holku) Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou a teď ležím rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly Je to prý skorem zbytečné Vrchní sestra přináší pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho Posilněte se večer vás budou operovat Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce na to abyste s ním mohl žít Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu bylo slavnostní osvětlení pamatuješ? Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj do které se opřel vítr Je to smutné nebo možná směšné ale asi jim umřu pod nožem protože jenom ty máš krev stejné skupiny jako já Musím jim říct kde tě najdou Nelekej se Až pro tebe přijedou budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji a nebudu vědět že jsi přišla Vím že mě nemáš ráda ale já tě mám v krvi rozpuštěnou a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry tak starými že je už vůbec nikdo nepamatuje Až bude svítat (Blues pro bláznivou holku) - z části ...a jiné básně V očích luceren se leskne vůně durmanu a tvoje dlaně svěží jak vítr po ránu se modlí s mými to nejkrásnější súru z koránu Jen ještě jeden polibek a potom na tvém střevíčku přepluji spoustu oceánů A třeba objevím nějakou novou neznámou Ameriku jenom pro tebe Může se stát že zemřu mezi lovci lebek a až ti pošlou mou vysušenou zmenšenou hlavu prodáš ji v bazaru protože nebudu k poznání Anebo se mi nepodaří sehnat ani jednoho lodníka a já ze vzteku propiju tvůj střevíček v nějaké lisabonské hospodě Mohu být souzen pro kacířství protože všichni rozumní lidé ví že Amerika je jen jedna a ta už byla objevena a možná i ty se přijdeš podívat jak upalují blázna Ale také je docela možné že se mi to povede a jednoho dne ti přivezu ozdoby z peří tabák a gumové míčky ze země kterou jsem objevil Ukolébavka (Blues pro bláznivou holku) Je březen Černé nebe nad městem voní deštěm Ještě jednou to všechno spočítám aspoň jednou ještě. Procenta ztrát, procenta smutku procenta štěstí to co jsem dostal to co jsem vyhrál to co jsem propil to co jsem ztratil po cestě to co jsem získal poctivě i nepoctivě Plnoletost i špatnou pověst papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě strýček byl legionář a válčil na Piavě a byl tak poctivý že když se vrátil neměl práci Zato měl hodnou ženu na rukou tetování a smysl pro legraci A k stáří rakovinu Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu On byl z těch lidí co poletí do vesmíru A já nezdárný synovec zrozený za války vychovaný v míru před očima kruhy jak smuteční pásky nemohu spát v této černé noci Počítám na prstech metály života a šrámy z naší lásky A ty spíš a možná se Ti zdá něco tak krásného že na to do smrti nebudu mít Dobrou noc Jsi krásná i když spíš dobrou noc Je slyšet jak přichází den Pomalu jako by se vracel z flámu Bloudí ulicemi hospod a chrámů Teď zívá Zastavil se na rohu Spi Já nemohu...

Aes Sedai, vloženo 19:27:24  07. 03. 2010
	Úžasné! :)

ACE, vloženo 16:55:16  07. 03. 2010
	Nimitz - úžasně hustý :-))

Nimitz, vloženo 11:07:57  07. 03. 2010

Zítra je údajně MDŽ - socialistický svátek, při kterém jsem také několikrát jako malé dítě recitoval básně před publikem Už si vůbec nepamatuju jaké básničky (naposledy to bylo tak před 25 lety), ale tahle to rozhodně nebyla :-) Písnička o traktoristce Michal Sedloň Parfémem pleť nevoní si, neobléká drahé róby, statné děvče v kombinéze, hrdinkou je naší doby. Do hněda ji slunce líčí, pružná je jak mladá líska. Zůstávají za ní, ejhle, strniště a oraniska. Přišla na mě mizerie, skučí boháč - čert to vem. Ale děvče žne a sije, zpívá dvojhlas s traktorem. Její stroj nás k zítřku veze, z políček se stanou lány. Jednou zorá všechny meze i ty, co jsou mezi námi. Parfémem pleť nevoní si, neobléká drahé róby. Prosté děvče v kombinéze hrdinkou je naší doby. A přec nemá o ctitele žádnou nouzi. Já jsem z nich. Zpívám o ní malou píseň k chvále lánů družstevních.

Adhil, vloženo 22:51:07  03. 03. 2010
	První verš Havrana si vždycky opakuju jako mantru, když jsou tři ráno a já nemám hotovou práci :)

Cemendriel, vloženo 22:27:57  03. 03. 2010

=) Prophet!' said I, 'thing of evil! - prophet still, if bird or devil! By that Heaven that bends above us - by that God we both adore - Tell this soul with sorrow laden if, within the distant Aidenn, It shall clasp a sainted maiden whom the angels named Lenore - Clasp a rare and radiant maiden, whom the angels named Lenore?' Quoth the raven, 'Nevermore.' "Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, jasnou dívku Lenoru kdy v náruči své přivine" - havran dí: "Už víckrát ne."

Mivka, vloženo 22:12:01  03. 03. 2010
	Though thy crest be shorn and shaven? :)

Adhil, vloženo 22:11:35  03. 03. 2010
	Raven :) I love it.

Cemendriel, vloženo 22:05:15  03. 03. 2010
	Poznáte, co je to za verš? Once upon a midnight dreary, while I pondered weak and weary...

Aes Sedai, vloženo 22:23:13  01. 03. 2010
	http://www.super.cz/svet-celebrit/archivni-tajemstvi/37917-vzpominate-hit-normalizace-zaslouzila-recitatorka-pelikanova.html

Kroc, vloženo 00:11:07  01. 03. 2010
	Fio: mně se líbí verze skupiny Hm... :o)

Aes Sedai, vloženo 19:15:49  28. 02. 2010

Moji současnou náladu asi nejvíc vystihuje písnička od Daniela Hůlky, Sníh. Není to úplně přesné, ale je nejblíž z toho, co znám. Tak snad nebude vadit, že ji sem vložím, i když nejde o báseň. Tmou slétá sníh záhadný je vloček pád. Já sám, nápadný mám stát kde já vždy stával stával s tebou v objetí. Je to rok či století. Dál jdou týdny jdou Je sníh kde byla tráva Sníh Lásko nám tvůj hřích teď pochovává V slznou krůpěj nechám tát vločku spadlou na kabát Byl šťastný kdo měl rád Sníh padá dál na tu zem bílou místo věnce Dál tě v kůži mám Já vím čas to svál Dál tu jsem sníh si padá Já tu málem sám roztávám Dál tmou slétá sníh Záhadný je vloček pád Já sám nápadný mám tu stát kde já vždy stával Stával s tebou v objetí Je to rok či století Čas lásku odsvětil Sníh padá dál na tu zem bílou místo věnce Dál tě v kůži mám Já vím čas to svál Dál tu jsem Sníh se snáší tence Já zůstávám Dál tmou… …Čas lásku odsvětil.

Fionor, vloženo 12:02:47  28. 02. 2010

Nemohl jsem si odpustit naprosto zlidovělou klasiku (a v historii jsem ji vyhledáváním nenašel) J. Seifert - Píseň o lásce Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí. Lásku, která oblékla se v smích, skrývajíc se v řasách na očích. Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři. Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret Kdo mé naději však zabrání - ani strach, že Přijde zklamání, abych nekles pod tvá kolena. Nejkrásnější bývá šílená.

ACE, vloženo 12:01:19  28. 02. 2010
	Teda to jsi začala pěknou depresí ... Ok ... zkusím pohledat :) ... tak třeba tuhle :-) ... možná se vám bude zdát, že je nepatřičná ale je to o náladě :-) Jan Skácel - Krátký popis léta Požáry Ze čtyř stran hoří léto Omamně kvetou akátové háje zelená duše vína doutná na vinicích krvácí vlčí máky v obilí Přichází tma a po stříbrném mostě kráčí luna Svět je jak chleba vytažený z pece a noc ujídá

Cemendriel, vloženo 16:29:44  27. 02. 2010

Najdete básničku, která vyjádří vaši náladu? Bezdůvodný smutek Paul Verlaine Zní nářek v duši mé jak déšť, když městem šumí. Proč ve snu unylém dlí bolest v srdci mém? Ó sladká tího deště, jež na zem dopadáš! Zhoj v srdci žal můj ještě, ó sladká tího deště! Pláče a nezná cíl to srdce, jež se děsí. Nikdo je nezradil? Je smutné a nezná cíl. Nejhorší poranění jsou ta, jež neznáme. Bez žalu, lásky, snění mám v srdci poranění.

Cemendriel, vloženo 17:37:42  19. 02. 2010
	Oldřich Mikulášek Zimní motiv A potom k večeru, když stále, stále sněží, je slyšet hudbu; komu nezněla, nemohl, Petrove, na špičkách dvou tvých věží viděti tancovat bílého anděla. Trochu se zachvíval a se závanem křídla zdvihl se vítr, vločky na mě vál. Jednu z nich polkl jsem, aby se nenastydla a jako zázrakem sníh kolem roztával.

Zpět