Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 00:57:50  17. 04. 2009

z Číny opět do domácích luhů a hájů, tentokrát už zcela bez jara Jaroslav Vrchlický NOTTURNO Jen kdybych věděl, zdali bdíš, věř, šel bych blíž! Tak musím pouze v šeru stát, hvězd vidět pád. Poslouchat, jak hnul větvovím pták, nežli zdřím. Jak pod mechem kdes zdroje potají si zpívají. Jak snové chodí kolem v tmách a po špičkách. A slzami jak z ňader v oka lesk můj stoupá stesk. Ó, kdybych věděl, zdali bdíš, věř, šel bych blíž!

Nimitz, vloženo 01:03:30  16. 04. 2009
	WANG WEJ Zamilované místečko Znám místečko: je to kámen u jasného pramene. Jinde mi nechutná víno jako tam - jinde ne! Jarní mi rozumí vítr: zasype květů mě stem, vrbovou větvičkou žehná číšce mé nad pramenem.

Nimitz, vloženo 01:18:55  15. 04. 2009
	(já si s těmi číňany nedám pokoj :-) LIOU JÜ-SI Perlový závěs čárkuje.. Perlový závěs čárkuje luny terč chladný. U okna stojím: nepřišel nikdo, nepřijde žádný. U okna stojím — zklamaná panenka titěrná; za mými zády zhasíná zvolna lucerna. Šáteček slzy mé vypíjel, nezbylo po nich už sledu: v šátečku praskají krystalky jitřního, jarního ledu.

Nimitz, vloženo 01:10:30  15. 04. 2009

jaro je v plném proudu, v tématu nikdo moc nepokračuje - tak odbočím k méně známému čínskému básníkovi (ale i tak se slovo jaro v básni vyskytuje) WEJ ČUANG Rozverná žluva... Rozverná žluva s růží rozmarně rozpráví. Chladivým dvorkem se plíží jarní den k poledni. Okenní záclonou lítá vyšitý ohnivák — větvička bezu naň splítá stínoví drobných lat. Sama tak noc jak noc sedám u toho okénka, hlavou mi občas kmitá taková myšlenka, hlavou mi občas kmitne jak záblesk lucerny: nejsi mi občas též věrný, miláčku nevěrný?

Nimitz, vloženo 20:01:43  11. 04. 2009

Vítězslav Nezval JARO Vzývejte bubny. Třesk polnic tetrarchů! Jaro vystupuje v mýdlových pěnách z lázní a malá Kiki vklouzla z byró do mechu na měkký otoman, kde sladce blouzní. Svá dívčí prsa lechtá kapradím, zpívajíc křehké písně karmelitek. Úl vznesl se jak dým a baldachýn. Šestnáctiletá rusalka má svátek. A svatojánské mušky věnčí šat, pod nímž se chvěje ochmýřené místo. Srnky jdou s pomněnkami tancovat. Ó hrejte, sladký violoncellisto. Galantní vodník v rákosí, noc z růží pleťovek. Ó jít a dotýkat se. Hasiti žízeň oázy na břiše v perleťové kapce. Cypřiše s harfou. Ó pentle s bělásky, chvějte se, jasmíny, kvetoucí na bulváru. Jaro. Ach, bloudit šťasten bez lásky a dýchat noční liliovou páru. Poupatům zpívat něžné koledy, klást oči na pleť ňader pod hedvábím a píti mléčné planetoidy na otomanu v paviloně s loubím.

Shadw, vloženo 11:01:18  08. 04. 2009
	ACE: jo, někdy se písňový text vážně povede. A těmhle dvěma pánům to autorsky moc hezky sedne:o)

Nimitz, vloženo 00:30:06  08. 04. 2009
	Jaroslav Vrchlický JARNÍ Skřivánek vylít do mraku a jásá, a z lemu šedých oblaků na svět, jenž plný zázraků, déšť zpěvných perel střásá. A každý tón jak ze zlata jen zvoní, a zem poslouchá dojata a tuší v ňadrech poupata a čerstvou hlínou voní.

Nimitz, vloženo 00:27:50  08. 04. 2009
	Miroslav Florian JARO S podivnýma očima dívky chodí vpodvečer, vpodvečer, míhavá světla fantastických lodí, Sant Marií, Helen, Věr. Doplují za tmy, cestu dobře znají z hlubiny, z hlubiny, na trávě pod tratí chlapci z nich vykládají lunu a jasmíny.

ACE, vloženo 23:06:07  07. 04. 2009
	Cemi - 78 super 155 nic moc ... a dávej je sem, mě se líbí :-) ... a navíc mě nabaví hledat přes odkazy :-) Já vím, téma je téma ;-) Shadw - H/H zrovna poslouchám v autě a taky mám občas tendenci sem něco "pastnout", básnicky to mají velmi zajímavé.

Shadw, vloženo 00:43:40  06. 04. 2009

Hapka/Horáček (Hegerová :o) KDO BY SE DÍVAL NAZPÁTEK Zas jede jaro v plné slávě, náš zelený a zlatý král. I svaté panny z katedrál už nepláčou tak usedavě a zhlížejí se ve Vltavě jak v střepech levných zrcátek. Snad byla zima. Ale není. Kdo by se díval nazpátek ? A k nohám sochy Otce vlasti si přisedají holubi. A blázen v plášti naruby. Snad pod tím pláštěm kosti chrastí, snad ten chlap spadl do propasti jakou je láska nebo vztek. Teď však má v očích příliš slunce, než by se díval nazpátek. Plášť naruby a všude peří. Vím, kdo se takhle převléká. To ty se vracíš zdaleka a zdráháš se jít k vlastním dveřím. A ptáš se: Co když neuvěřím, žes hledal na svou úzkost lék ? No dobře, čekej. Třeba řeknu: "Kdo by se díval nazpátek ?"

Cemendriel, vloženo 00:00:54  06. 04. 2009
	ACE: =)) 78 a 155 http://rudenko.litvinoff.cz/

Silmarien, vloženo 23:56:01  05. 04. 2009
	Malá exkurzia do rázovitého slovníka Pavla Országha Hviezdoslava:)) (za mojich čias bol Hviezdoslavov slovník časťou niektorej z maturitných tém:D) Nad všetky spevníky Nad všetky spevníky je pieseň bujará, čo nôti škovránok: jak vrchol muziky zas hudba za jara, tá plužných koliesok! (z diela Prechádzky jarom)

ACE, vloženo 23:47:39  05. 04. 2009
	Vauu, nádhera. Krásnej kontrast a takové "jiné" básně. Já sem velmi potěšem, kuju Cemi.

Cemendriel, vloženo 23:45:00  05. 04. 2009

Omluvte výběr básníka, mám dneska ujetou náladu... =) Em Rudénko JE JARO Je jaro, všem mým dívkám se zapalují lýtka. Volají mi postupně jedna po druhé: "Víš, je mi to hrozně líto, jsem z toho úplně zdrblá, ale zamilovala jsem se. Ten chlap má prostě charisma. " Jó až to přejde, tak se ukaž," odpovídám jim a cucám přitom lahváče. Je jaro, v posteli se mi válí opravdu dobrá kost. Nikomu nevolám, ani manželce. Mám pocit, že je to tak lepší. JE TEPLO a jaro narodilo pampelišky. Nejsou žlutější než mé bělmo v pohádkově modrých očích. Kdybych vlastnil vůz, zkusil bych předstihnout Deana. V rychlosti. A kvalitě řízení, alespoň. Jenže ho nemám. A na mé verandě právě naboural do zdi cvrček. První pomoc! Vzpomínám si na zdravotnici z kurzu. Byla krásná a ne o moc starší. Tou dobou jsem nosil koženou bundu a na hlavě číro. Cvrček umíral v bolestech a já si mezitím četl v příručce praktického lékaře. Zřejmě špatný odstavec. Na nebi se ukazovala okluzní fronta, jako nějaká rozcapená panička. Cigareta zhasla. Byla to ta z těch levnějších. Tohle byla frajeřinka, šetřit zbytečně prachy...

ACE, vloženo 22:48:23  05. 04. 2009

Takhle nějak to vící Karel Plíhal, a povětšinou i já :o) Jaro Sedím v kanceláři a dívám se z okna na jaro. Je jaro. Šéf vedle mě dřímá. Dřímá, ale nespí. Šéf nikdy nespí. Odevšad klapou psací stroje. Všechno klape. Jako datlové v lese. V jarním lese. Nejsem v kanceláři, jsem v lese. Na vařiči bublá černá káva. A není to káva, je to potůček. Černý potůček. Je jaro. Všechno klape. Jsem kancelářská krysa. Přemýšlím a obrůstám mechem. Nejsem krysa, jsem pařez. Kancelářský pařez. Šéf taky obrůstá mechem. Kancelářský šéfpařez. Zívá a pod očima má kruhy. Letokruhy. Šéfletokruhy. Je jaro. Všechno klape. Všechno dřímá, ale nespí. Všechno obrůstá mechem. I potůček. Černý potůček. Sedím v kanceláři a dívám se z okna na jaro. Je jaro. Všechno klape.

Nimitz, vloženo 22:20:45  05. 04. 2009
	Josef Hora Jaro Mraky jdou zas jako kdys. Ten věčný tvůj, země jarní rukopis. Sníh ve vlasech neseš sehnutá. Sůl slzí ztuhlých v porcelánu, jenž taje. Tvé oči, Popelko, ve větru lampy dvě. Spi, brzo bude ráno. Idyla Milenky tiché jak ovečky jdou silnicemi. Milenky tiché jak ovečky s hlavou k zemi. A vlci na ně čekají v zeleném křoví. Vlci, toužící po ráji, či po pekle - kdo ví.

ACE, vloženo 10:57:52  05. 04. 2009

Jj, také to tak vidím ... téma JARO ! A já spojím v následující básni tak trochu minulé i současné téma. Jaroslav Seifert Jarní rondeaux Utkána z modrošedých par je půlnoc, když se k jaru chýlí. Už nechodí do bílé vily básníci mrtví z dávných jar a přioděni do čamar, dnes už jen stín či příznak bílý. Utkána z modrošedých par je půlnoc, když se k jaru chýlí. Na střeše leží světla cár, to svítí měsíc opozdilý, když jdu tu já, a kroků pár spíš ty, pro kterou srdce šílí. Utkána z modrošedých par je půlnoc, když se k jaru chýlí.

Cemendriel, vloženo 00:42:35  05. 04. 2009
	Tak zdá se, že další téma se určilo samo, že by... JARO? =) Mimochodem pan Mikulášek byl snad dneska v Brně nebo co!

Shadw, vloženo 00:35:46  05. 04. 2009

JAROSLAV VRCHLICKÝ Jarní romance Byl jednou jeden kouzelník, ten v ledném bydlel hradu, kol pás měl z jíní setkaný a sněhobílou bradu. Na hlavě věnec ze smrčin a z vybledlého kvítí, a na závoji mlhavém se křišťály mu třpytí. Tomu se jednou zastesklo v podzemní ledné sluji, i chtěl se jíti podívat, kam denně mraky plují. On dávno slyšel o zemi, kde v keři ptáče zpívá, kde v každé řeky rákosí se luzná víla skrývá. Kde slunko celý boží den si nezahalí líce, kde písní, vůně, hvězdiček a květů na tisíce. Vzal do ruky svůj hromný kyj, v plášť zahalil se úže, a těšil se, jak přivine ku svadlým retům růže. A těšil se, jak zobjímá ty víly lehkonohé, a tak ve sladké naději juž kraje prošel mnohé. Však běda! jaká proměna! i slunce před ním schladlo, a když vzal kvítí do rukou, hned jeho dechem svadlo. Na řekách led, na zemi sníh, kam těkavý zrak hledne, kol jenom poušť, kol jenom smrt a nikde víly jedné! Kam vkročil, zas ten starý led, zas kroupy, sněhy, mrazy, i rozpláče se kouzelník a sám si hlavu srazí. A teplý vánek po poli zas pohrává si čile, a z těla kmeta - jaký div! sněženky vzrostly bílé. Křepelka volá pod mezí a v háji sedmihlásek, a luh, jak by ho posázel, jest plný sedmikrásek. A vrkoče si v rákosí zas proplétají víly - již smutná zima zhynula, ó vítej, máji milý!

Nimitz, vloženo 20:48:33  04. 04. 2009
	Oldřich Mikulášek PITÍ Sepnu ruce kolem číše nad červeným, aby nebylo tak chladné, jak je chladné tvoje srdce. Možná roztaje ten pohár tenký čímsi sladce podvečerním, co spí na dně každé vinné sklenky. Ale jejich cinkot proto neutichá po hospůdkách ani po putykách, i když minci poslední jsi prohrál.

Zpět