Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 20:47:53  04. 04. 2009

Oldřich Mikulášek JARNÍ BUBNOVÁNÍ Bylo tak krásně, slunko hrálo i starým pánům v uzlech na jehlici. Jablka ženských kolen tloukla do sukní a sukně — samé zvaní — že muži, i ti přesmutní, nechali ztát sníh v stínu vpadlých lící, když míjelo je toto bubnování a jaro přešlo kolem. I tramvaje se zdály červenější! A z děr, z děr ve zdech domů po válečné palbě, k náletům lásky startovali vrabci jak z malých hangárů. Bylo tak krásně v městě brněnském a všechno vycházelo nějak do páru, že starý čaroděj, jak do vousů by hrab si a napravit chtěl křivdy — řekl, můj brachu, aspoň něco přej si, ať jsi jak tramvaj trochu červenější. A já si přál! Jediné měl jsem přání: ať stále zní mi ono bubnování a jaro nemíjí mne nikdy!

Nimitz, vloženo 18:13:59  28. 03. 2009

Ještě od něj přidám jednu delší, velmi dojemnou Sbohem Už jsme zmarnili slova venku, má lásko, a co nám zbylo, nedokáže zahnat chlad čtyř stěn. Všechno jsme zmarnili až na mlčení. Oči jsme zmarnili solí slz, ruce jsme zmarnili silou stisku, hodiny a kámen nároží jsme zmarnili zbytečným čekáním. Strčím ruce do kapes a nenajdu nic. Dřív bylo tolik co si dát; jako by všechny věci byly mé: čím víc jsem ti dával, víc jsem k dávání měl. Slýchal jsem od tebe: tvé oči jsou zelené ryby. A já ti věřil. Věřil, protože s tebou se všecko mohlo stát. To ale bylo v čase tajemství, v čase, kdy tvoje tělo bylo akvárium, v čase, kdy moje oči byly opravdu zelené ryby. Dnes jsou to jenom moje oči. Je to málo, ale je to pravda, oči jako každé jiné. Už jsme zmarnili slova. Když teď řeknu: má lásko, už se neděje vůbec nic. A přece určitě vím, že než se zmarnila slova, stačilo šeptnout tvé jméno v mlčení mého srdce a všechno se rozechvělo. Nemáme už nic, co bychom dali. V tvém nitru není nic, co by ode mě žádalo vodu. Minulost je zbytečná jako hadr. A už jsem ti řekl: slova zmarněla. Sbohem.

Nimitz, vloženo 18:11:06  28. 03. 2009

Teď nevím, byl už tu Eugénio de Andrade? Cesta Půjdeme spolu rozděleni, slova hryzaná jedno za druhým, zamlklá, třpytivá - ó má lásko, souhvězdí z mlhovin, rámě mých paží váhavých. Zapomenutí, vzpomínání, opakování na ústech milenců, co se líbají nahoře na lodích; rozpadlí oba, oba celiství, ve stopách ryb svítivých, v hlase námořníků stopení. Pouhé tělo Dýchá. Ležící, hmatatelné tělo, dýchá. Nahé, božské tělo, dýchá, vlní se, neúnavné. S láskou se dotýkám toho, co zbývá z bohů. Ruce sledují sklon hrudi a chvějí se, ztěžklé touhou. Skrytá řeka čeká. Čeká na blesk, zásvit slunce, jiné tělo. Přiložím-li ucho k jeho nahotě, zazní hudba, vyvstává z krve, navazuje na jinou hudbu. Rodí se nové tělo, rodí se z té neustálé hudby, z lesa šumícího světlem, pod mým bdělým tělem.

Shadw, vloženo 23:03:38  27. 03. 2009
	Tinne: ten sonet jsi mi vzala pod nosem :o) Taky jsem ho chtěla vložit:o)

Tinne, vloženo 10:20:19  27. 03. 2009
	A ještě dvě: Večer Pěšiny vedou do polí a končí kde nic nebolí a jabloně jsou plané A měsíc bílý srpek dne vyžírá ticho z kamene a říká neříkané Večer Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti.

Tinne, vloženo 10:18:48  27. 03. 2009

Tak, já dám mého miláčka Jana Skácela: Sonet o červencové noci na Vysočině Večer si lehá tiše do polí Na kamenech se leskne zlatá slída Měsíc jak chromý pastýř o holi jedinou hvězdu nad dědinou hlídá Od potoka je slyšet rozhovor Z hospody domů vracejí se chlapi a přou se potmě Něco je moc trápí Noční chlad dotýká se hor Posléze všechno ztichne Naprosto Jen slepá můra do žárovky vráží Na chvíli vyjdeme si na zápraží a ohromí nás noci majestát Tisíce hvězd Ach byli bychom s to po celou noc pod tímto nebem stát

Klair, vloženo 22:35:56  25. 03. 2009
	Meridion: četla jsem to asi 4x, takže ono se to nějak zapamtuje. Kromě toho - Cyrano má takovou zvláštní poetiku. A jakmile tam je "hle", tak je to téměř jasné :-)

Cemendriel, vloženo 22:34:41  25. 03. 2009

Tak jsem koukala, co mám doma ještě za sbírky a vytáhla jsem takovou maličkou knížečku, kterou mi jednou dala prababička. Prý jí do dal její první chlapec, je to maličké vydání Máje, což mi přijde naprosto geniálně romantické. Darování je z roku 1942 a je tam v ohnutém rožku napsané "Aby se slečna naspamněť naučila." ... nevím, jestli se to prababička někdy naučila, ale ta knížka má pro mě takovou zvláštní hodnotu, mám k ní obrovskou úctu... =) Jsou tam i jiné básničky kromě Máje, zvláštní že noc je pro Máchu vždycky spjatá se smrtí... =) K. H. Mácha NOC Temná noci! jasná noci! Obě k žalu mne budíte. Temná noc mne v hloubi tiskne, jasná noc mne vzhůru vábí; temné hlubiny se hrozím, ach ! a k světlu nelze jíti. Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši! K vám já toužím tam světla ve říši! Ach, a jen země je má! Člověkem jsem; než člověk pohyne, ve své mě lůno zas země přivine, zajme, promění a v postavě jiné matka má, země, zas vydá! Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši! k vám budu toužiti světla ve říši, ach, a jen země bude má! Květinou-li mne životu navrátí, list můj i květ můj k světlu obrátí. Však ach, jen země zas, tma mě uchvátí, světla ve stany jíti nedá! Vy hvězdy jasné! - Vy hvězdy ve výši!

Meridion, vloženo 20:50:41  25. 03. 2009
	Klair: To jsem tě tedy pěkně infikovala, když už i tuhle méně známou část poznáš podle jediného verše. :-) (nebo jsem ti napověděla tím úvodem?)

Klair, vloženo 08:36:27  25. 03. 2009
	Ano, hned první verš jsem si říkala, že to je Cyrano :-)

Meridion, vloženo 08:34:13  25. 03. 2009

Myslím, že moje volba nepřekvapí nikoho, kdo zaregistroval moje nečasté úryvky v téhle místnosti. Jediné veršované dílo je mi natolik blízké, aby mi z něj automaticky naskakovaly asociace. (Za případné nepřesnosti textu se omlouvám, píšu popaměti.) Hle, Paříž za noci, temná a mlhavá! Třpyt Luny do ulic po střechách slétává. To připravují se kulisy naší scény. Tam dole v šedi mlh se třpytí vlny Seiny, jakoby v zrcadle svůdné a tajemné... Vida, co vidět je. Teď uvidíte mne! (E.Rostand: Cyrano de Bergerac, poslední výstup 1. dějství)

Cemendriel, vloženo 23:54:51  24. 03. 2009
	Mácha byl génius! =) Gellner je strašně strašně znepokojující, takový jako že celou dobu netušim, co to teda má znamenat a nakonec mi ještě vrazí kudlu do zad, mazec... A Hrubín - úúú... asi mi chybí nějaké životní zkušenosti, abych ji ocenila.

Shadw, vloženo 20:26:59  24. 03. 2009

František Hrubín NOČNÍ ROZMLUVA - Poprchává noc a stříbro práší na hnízda, jež naplnila se. Jsem tu, aby nevěděli vaši, poznáváš mě aspoň po hlase? To jsem já, lásko má, a to je můj stín! -Tak se mi zdá, že tu ani nejsi, padá na mne něco teskného jak na dítě, jemuž řekli: hrej si! a odešli všichni od něho. Slyšíš krev, milý můj? Šumí úlem hvězd. A mně se zdá, že tady z nás není ani jeden a že na oba stéká jiná noc a v ní se pění nezachytitelná podoba. Je to čas, lásko má, nebo je to smrt?

Fionor, vloženo 20:10:33  24. 03. 2009

František Gellner Noc byla Noc byla. Usnout nemoh' jsem. To z míry by jistě přivedlo i mudrce.- Škoda, že v mládí ztratil jsem skvost víry a nemohu si zaklít od srdce! Noc byla věčná jako hloupost lidská a jako život byla zoufalá. V hlubokém tichu píseň elegická na struny srdce hořce zahrála. Peřinu shodil jsem, své šaty zvedal jsem ze země a byl jsem brzo v nich. Chvíli jsem v kapsách marně sirky hledal. Pak zaskřipěl klíč ve dveřích domovních. Manželé řádní u manželek spali, mír tichých srdcí vanul nad nimi. V hospodách ještě politizovali muži se zájmy všeobecnými. Přivřel jsem oči. V dělné výši slyšet údery křídel bylo příšerné. Z moudrých a známých předpokladů vyšed jsem viděl, jak je všechno titěrné: boj o život a blaho jednotlivce, za ideální statky národa hrdinný čin, psí něžnost k milé dívce, umění, syfilis a svoboda. Z bordelu zněly ke mně hlasy ženských, vábících smíchem vilné samečky. Jak prapor míru z oken kasárenských komisní bělaly se podvlečky. Z města jsem vyšel. Šel jsem podle řeky a vrby chtějíce mne poděsit, volaly na mne posměšnými skřeky: Příteli, bratře, pojď se oběsit! četl jsem ji před lety a chvíli trvalo ji najít, ale občas si na ni vzpomenu, když večer nemůžu spát a přecházím po bytě

Fionor, vloženo 20:04:40  24. 03. 2009

Já bych se odkázal na druhý zpěv Máchova Máje, zejména tuto pasáž,kteou jsem ale již jednou vkládal „Temnější noc! — — — Zde v noční klín ba lůny zář, ba hvězdný kmit se vloudí — — tam — jen pustý stín, tam žádný — žádný — žádný svit, pouhá jen tma přebývá. Tam všecko jedno, žádný díl — vše bez konce — tam není chvíl, nemine noc, nevstane den, tam času neubývá. — Tam žádný — žádný — žádný cíl — bez konce dál — bez konce jen se na mne věčnost dívá. Tam prázdno pouhé — nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouhé tam prázdno zívá. — Bez konce ticho — žádný hlas — bez konce místo — noc — i čas — — — to smrtelný je mysle sen, toť, co se ‚nic‘ nazývá. A než se příští skončí den, v to pusté nic jsem uveden. — — —“ Vězeň i hlas omdlívá. Ale podívám se i po dalších... Noc je vděčné téma.

ACE, vloženo 19:56:51  24. 03. 2009
	Já jsem pro ... zkusím se podívat co bych tu tak asi měl.

Cemendriel, vloženo 10:07:05  24. 03. 2009
	Co takhle téma NOC? Kdo by chtěl, vložil by nějakou básničku na tohle téma, mohlo by být zajímavé porovnat ty styly a myšlenky... mohli bysme pak třeba každý týden navrhnout jiné téma a aspoň by se tu něco dělo... =)

Cemendriel, vloženo 07:55:16  24. 03. 2009
	[asociace] Spolkni noc Xavier Baumaxa Spolkni noc a rozsviť hvězdy v očích máš plameny tak je zkus roztančit Kousni si do jabka – lezou z něj červi, spadnou ti do těla tak je zkus roztančit Znal jsem chlápka, prej už je mrtvej – ňákýho Chaplina, tak ho zkus roztančit ...ale ty víš, že já tančit neumím tančit neumím...

ACE, vloženo 20:56:46  20. 03. 2009
	Ta básnička NOC se mi moc líbí.

Cemendriel, vloženo 14:56:02  20. 03. 2009

Tak jsem konečně měla chvilku přečíst si tu dlouhou, je vážně moc krásná! Asi ještě něco přihodím... =) Jaroslav Seifert Básnický almanach 1956 NOC Po měkké, vonné trávě noc vodí spáče tmou, když skloní se k mé hlavě a vezme ruku mou i ruku kohokoli, hladkou i s mozoly, odtamtud, kde to bolí, tam, kde to nebolí. Tam, kde už snad jsme byli, i tam, kde nebyli. Když se k nám zblízka schýlí, otevře na chvíli svým klíčem tajné brány. A když jsme za branou, zavřou se všechny rány a bolet přestanou. K dětem se víla vrátí, sedne jim u hlavy a počne povídati a nedovypráví. Neb kouzlo konce nemá a nikdy nemělo, dokud noc ústa němá tiskne nám na čelo. PÍSEŇ O KVĚTECH Všude je opět plno květů z hedvábí nebo ze sametu. Dnes po prvé jsem spatřil v křoví vyhřívati se hada. - Měl korunku z diamantů? - Neměl! Z pohádky nebyl. Ale kdo ví? Květ potichoučkku padá. Když viděl jsem vše kvésti a pláti, chtěl jsem tam stát a dlouho státi a dívat se, jak na květině překulila se včela: - A měla zlato na svých nožkách? - Měla! Ale to zvadlé kvítí v hlíně už se jen smutně bělá.

Zpět