Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Klair, vloženo 14:05:38  22. 02. 2008

Dvě varianty: Přítel Když stane se, že kamarád zaváhá, nebo zklame snad a ty bys prostě věděl rád, zda ještě můžeš na něj dát, vezmi ho do hor, uvidíš nechystej mu tam žádnou lest, jenom si zkuste skály zlést at víš, s kým máš tu čest. Jestliže v horách ztratí vtip, ohrne nos a zdrhne zpět, sotva ho spálí první led, začne ti vyvádět, pak je to jasné, nech ho být. s takovými se nejde výš, o těch se mlčí spíš. Jestliže zuby zatíná, vzteká se, přitom šlape dál, nezřítíš se s ním z žádných skal, on by tě nenechal, až k vrcholům se bude drát, až tam tě bude podpírat pak vedle něho klidně stůj a vždy mu důvěřuj Myslel sis: přítel můj a teď? Ryba rak nebo tak či tak Odpověď bys rád chtěl znát, můžeš-li na něj dát. S sebou do hor ho vem a jdem, vzhůru po boku bok co krok, lanem svým s ním se svaž, ať znáš, s kým čest máš, s kým čest máš. Jestli zlomí ho vzdor těch hor, skrčí nox, ohne hřbet, chce zpět, z ledovců na skalách, když má strach a přemýšlí, jak by plách, pak ho znáš, pak ho znáš až až, jen ho nech, ať si jde, kam chce, nežli s ním, radši sám jdu sám, takovým nezpívám. Ale když nekňučel a šel, neskuhral, na dně sil když byl a když z výšky jsi slít, on tě chyt, neboť byl kde měl být, když se bil když se rval a hnal, zmámen na štítech skal pak stál, je to on, přítel tvůj, při něm stůj, jemu jen důvěřuj.

Činkapi, vloženo 08:24:22  22. 02. 2008
	Silmarien: Jé, díky, to je ono! Stejně je to krásný, když někdo tak dobře ovládá ten svůj jazyk, když mu to zní tak čistě a přirozeně...

Silmarien, vloženo 08:22:55  22. 02. 2008
	No tak Seiferta sme brali aj my, ale ešte asi v období, keď som školské veci skôr náročky ignorovala, ako využila sama pre seba:))

Aes Sedai, vloženo 08:07:10  22. 02. 2008

Mně babička přednášela básně ve francouzštině, což znělo hezky, ale nerozuměla jsem tomu. A pak mi taky dramaticky veršovala Ebenovu Kytici, pak jsem ji i několikrát četla sama. Dalšími básničkami mého dětství byly Repetilky (chtěla jsem je slyšet pořád dokola, naučila jsem se kvůli nim i číst dřív, než ve školé). básnička Terezka a koník (znám dodnes) a Pohádka o Květušce (Hrubín). Školní básně mi nic neříkaly, spíš mě znechutily, neměla jsem a nemám ráda takové ty rádobyvtipné říkanky pro děti. Pak Seifert a jeho Maminka (napsala jsem ho správně)? A pak ještě v hluboké totalitě jsem objevila jednu nádhernou báseň o smrti. Napsal ji Václav Renč. Samozřejmě byl na indexu, takže jsem měla radost z každé básničky od něj, která se kde našla. A po revoluci jsem konečně v rukách držela jeho sbírku a zjistila, že je to opravdu ON, můj Autor.

Silmarien, vloženo 23:50:17  21. 02. 2008
	Milan Rúfus - ďalší obľúbený básnik. Najradšej mám jeho modlitbičky, jednoduché, chytľavé, s pointou. Keď raz budem veľká, budem mať jeho kompletnú zbierku:) Zatiaľ sa to zbiera tak všelijako:)

Silmarien, vloženo 23:48:45  21. 02. 2008

Slová (Františku Halasovi) Milan Rúfus Len schody chrámové len schody chrámové sú slová Ty moja lotéria môj hazard každodenný hlbina materčiny vždy záludná, ty ktorá sa opäť zatvoríš po každom rozhrnutí Len schody chrámové len schody chrámové sú slová Vysoko nad nimi je mlčanie Na jeho prahu básnik pravda sedí Peniažkom slzy o jej misku snáď zazvoním občas čo som nevyslovil Ach slovo uzlík pod hlavou! Videl som básnikov nad strašnou hĺbkou ticha Po krehkom moste šli s básňou do veľkosti vzlykajúc obavou

ACE, vloženo 23:28:57  21. 02. 2008
	A denska jenom jednu rychlou kratičkou :) Večer Pěšiny vedou do polí a končí kde nic nebolí a jabloně jsou plané A měsíc bílý srpek dne vyžírá ticho z kamene a říká neříkané

ACE, vloženo 23:26:08  21. 02. 2008
	Já to mám prosté u mě to bylo asi na popud mě samotného a potažmo asi pár přátel ... ale to byli takové letmé pokusy s poezií a největší boom byl právě na podnět přátel co mi krásnou poezii strčili pod nos nebo ještě lépe do mailu a ICQ :-)

Činkapi, vloženo 13:15:02  21. 02. 2008
	Ech, promiň, zkomolila jsem ti jméno...

Činkapi, vloženo 13:14:24  21. 02. 2008
	Silmarilien: Mám za sebou dva semestry povinné slovenštiny :-) Velké stopy na mě nezanechaly, ale v paměti mi utkvěl jeden krásný verš - bohužel neviem, od koho. Neznáš náhodou? "Len schody chrámové len schody chrámové sú slová..."

Silmarien, vloženo 11:16:28  21. 02. 2008

Mňa pri poézii asi dosť ovplyvnila škola. V kvarte (mala som 13) sme prvýkrát preberali Miroslava Válka. Mali sme vtedy urobiť nejaké rozbory básní a ja som si vybrala jeho, lebo sa mi jeho tvorba veľmi páčila. Vtedy som zistila, že doma od neho máme niekoľko zbierok a vybrala som si zbierku "Dotyky". Išla som básničku po básničke a vypisovala som si tie, ktoré sami najviac páčili. Keď som prišla na koniec, zistila som, že pri každej básničke, ktorú som si vypísala je v rohu ceruzkou malá značka - malé plus alebo hviezdička. Potom som zistila, že mamina si tak označovala svoje najobľúbenejšie Válkove básne...odvtedy sme vykročili poéziou (a vôbec literatúrou) spolu:) Potom prišli Maša Haľamová, Ján Smrek, kdesi pred koncom strednej školy som pribrala aj Jána Kostru a pár ďalších. Kdesi medzitým sa objavil Jiří Wolker (asi v niektorom z tých pubertálnych období kedy sa mladí ľudia hrajú na depresie:p), ten sa mi páči dodnes, ale už len tak, užívateľsky:) Inak českú poéziu poznám veľmi málo, takže tu sa dobre učím:)) No a zo zahraničných ma dlho držala éra Francúzov - Baudelaire, Appolinaire, Prévert a Verlaine; osobitná kapitola je beatnický Ferlinghetti:)

Tinne, vloženo 10:57:47  21. 02. 2008
	Jan Skácel byl úžasný básník, ono se o něm za komančů nemluvilo (nesmělo), takže jsem si ho oblíbila až v Brně na škole, kde nám o něm "básnil" profesor Vít Závodský.

Činkapi, vloženo 10:01:50  21. 02. 2008
	Třeba: Nesmírná rozloho modrého nebe chraň mě, tobě důvěřuji znovu na válečné stezce, docela sám.

Činkapi, vloženo 09:59:20  21. 02. 2008

Auau. Ta o vině až bolí... Pokud nepočítám "Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko", tak moje první velká láska byl Erben. Jeho balady na mě mocně zapůsobily už v dětství a nikdy se to nezměnilo. Za to mohla maminka. V dospívání mě intenzivně oslovil Václav Hrabě (díky kamarádům a hlavně Vaškovi Kováříkovi, který mi ukázal úplně nový rozměr poezie). Taky jsem se zamilovala do Zpěvů staré Číny a pod tím dojmem začala shánět další podobné - indickou, nepálskou, indiánskou... Dodnes se mi líbí poezie jednoduchá, neukecaná, pocitová.

Silmarien, vloženo 00:18:19  21. 02. 2008
	Čin: Ja som ho nepoznala vôbec, ak ti to pomôže:)) ACE: Aj básnička "Andělé" sa mi veľmi páči:) Ale mám otázku, vlastne viac:) Ako ste sa dostali k čítaniu poéziu? Mohla za to škola, rodina, priatelia? Alebo všetko dohromady? Akými autormi ste začínali a prečo?

ACE, vloženo 23:15:31  20. 02. 2008

Tak ještě jednu pro Čin :) Píseň o nejbližší vině Je studánka a plná krve a každý z ní už jednou pil a někdo zabil moudivláčka a kdosi strašně ublížil A potom mu to bylo líto a do dlaní tu vodu bral a prohlížel ji proti světlu a moc se bál a neubál A držel ale neudržel tu vodu v prstech bože můj a v prázdném lomu kámen lámal a marně prosil; kamenuj A prosil ale neuprosil a bál se ale neubál a studánka je plná krve a každý u ní jednou stál

Činkapi, vloženo 20:38:20  20. 02. 2008
	Je to nádherný. Proč jsem si ho nikdy nevšimla o moc víc než jako "textaře" Hradišťanu? Budu to muset napravit :-)

ACE, vloženo 20:16:50  20. 02. 2008
	Andělé Jestli vám vydám všechny svoje čerty odejdou s nimi moji andělé Zůstanu sám a bude mi to líto a ptát se budu kde je naděje A marně za mne z rozbořených zvonic dřevěné zvony budou vyzvánět Zelené sněhy nedosněží andělé bílí nevrátí se zpět

ACE, vloženo 20:16:31  20. 02. 2008
	Modlitba Studánku dej mi blízko u lesa A nehlubokou Jenom na dlaň vody A do ní žabku která vodu čistí Na podzim povybírám napadané listí V zimě se budu starat aby nezamrzla A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé A to je všechno Snad je v moci tvé Udělat pro mne malý důlek vody Ve kterém by se odrážela nebesa

ACE, vloženo 20:13:18  20. 02. 2008
	Autor je pořád stejný, jen postupuji v nalezeném zdroji dále :) Tzn. Honza Skácel.

Zpět