Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Klair, vloženo 13:22:24  20. 02. 2008
	taky se mi "přípitek" moc líbí

Silmarien, vloženo 00:08:55  20. 02. 2008
	Tá posledná sa mi páči, nepoznám ju ani autora, ale je veľmi pekná - taká do melancholického upršaného večera:)

ACE, vloženo 22:38:23  19. 02. 2008
	Přípitek Ještě si přiťukneme a vypijem to tiše. Nikomu nepovíme, co víno o nás zná. A spadne hvězda. Tenká jako plíšek. A voda blízko mostů bude stříbrná.

ACE, vloženo 22:37:06  19. 02. 2008
	Chci to slyšet Na dně každé písně, i té nejsmutnější, na dně každé sklénky něco tiše cinká. Někdy víc a jindy jenom málo. Chci to slyšet. Bůhví co mne nutí, ale musím čekat na cinknutí, jinak by se moje srdce bálo.

ACE, vloženo 11:16:00  17. 02. 2008

Dům Až se můj život schýlí, nakloní, takový přál bych si mít dům: Dubový by měl práh, podrovnávku z opuky, do sadu okno, sadu starého s babičkou bílou, vetchou jabloní. Můj dům by měl dveře bez petlice a okna nezasklená, aby každý mohl vejít dovnitř, slepice s kuřaty, déšť, vítr, mlha, moje milá, s radostí žal i vážná, tichá chvíle. Nikdo by třikrát klepat nemusel, nikdy by zámek nezaskřípěl. Okolo mého domu takovou vybral bych si krajinu: Les, co by děcko dohodilo kamenem, pod lesem rybník, hladký jako dlaň, kterou jen práce větru občas zvlní, lán pšenice, šeptající lán, nad pšenkou nebe se stříží obláčků, s chomáči nečesané vlny. Blizoučko mého domu taková by stála hospoda: Proboha jen ne malovaná, zato však se stoly, na kterých spočinuly ruce tolika unavených lidí, že vyhladily desku, jak by to žádný hoblík nedokázal. V té hospodě by nikdo nesměl kázat o tom, co hledal a co nenalezl, podkůvce ztracené, promlčeném stesku, o tom, jak těžko slavíka lapit, jak život utíká a kolik ještě dní... V mé hospodě mlčeli by chlapi, kteří se nahlas mluvit nebáli.

Deidre, vloženo 11:57:02  15. 02. 2008
	Skácela mám ráda zhudebněného od Hradišťana..

Aes Sedai, vloženo 21:57:47  14. 02. 2008

Tu první zhudebnil Hradišťan, že jo. Jsem v této místnosti poprvé, čtu sice, že bych sem měla dát zejména díla autorů uvedených v anketě, ale žádnou nevidím... tak snad nebude vadit, když sem vložím něco od mého oblíbence. Můj oblíbený autor je Václav Renč. Bohužel jeho sbírky nemůžu sehnat, četla jsem jen něco, co měli v knihovně. Tuto básničku znám zpaměti, nikde nemám text, tak možná tam bude nějaká chybička, ale snad mi to odpustíte ;) Několik střech Několik střech je mezi námi, pod nimi lidé spí. Noc nesouc´jaro ze mě mámí mé horkodeché tajemství. Znáš je a přeci stále znova musím je na rtech okoušet. Bojím se slov - a laskám slova tys jejich ticho, jejich střed. Do tmy je rozsvěcuju tiše v touž tmu jež hoří na tvých rtech. Proč ve dle mě tu bolest dýše?! Proč tebe hlídá cizí dech?! Proč? Proč... Jde noc a nedává mi slib ani odpověď. Několik střech je mezi námi. Několik střech... a dvojí zeď. A ještě jednu VEČER SE SVLÉKÁ Z VŮNÍ Někudy sem padá mrtvý měsíc. Slyším, jak se zimomřivě chví černá voda. Hlubiny se děsíc stoupá vzhůru vrbám do větví. Stará loďka s trouchnivými vesly na dně tmy se octla pojednou. Dávné povodně ji neodnesly, nové už ji k plavbě nezvednou. Odněkud sem prší loňské listí. Odnikud a nikam proudí tma, ani vítr z hvězd ji nepročistí. Je tak stará! V ústech troglodytů chutnala už hořce. V jejím svitu umírá, co teprv počít má. (Setkání s Minotaurem, 1969)

ACE, vloženo 21:43:28  14. 02. 2008

JAN SKÁCEL Krátký popis léta Požáry Ze čtyř stran hoří léto Omamně kvetou akátové háje zelená duše vína doutná na vinicích krvácí vlčí máky v obilí Přichází tma a po stříbrném mostě kráčí luna Svět je jak chleba vytažený z pece a noc ujídá Naděje s bukovými křídly novému ránu rožnem svíci je neznámé a nemá tváře jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového Cesta k nám Je to tak snadné najít cestu k nám... Okolo potoka, po kterém pírko plave, přes zídku přelézt, nadejít si humny, na mostku postát, nad hučícím splavem slovíčka hledat vhodná pro pěnu, zase je zahodit a jít, jít, na cestu uříznout si hůl, spočítat hvězdy, v lese zabloudit, tmu jako plnou fůru sena před sebou tlačit a místo náprav uslyšet ze sna sténat ptáky. Je to tak snadné najít cestu k nám.

Petd, vloženo 11:55:30  03. 02. 2008

Ale dobrou pointu má například tato Zvedni kotvu Ofélie Jiří Žáček Zvedni kotvu ofélie od našeho stolu Na cestu ti bude svítit luna alkoholu Vykašli se na hamlety načechrej si peří Takováhle mladá holka ráda všemu věří Vykašli se na hrdiny mejdanů a žranic Zvedni kotvu ofélie naž ti bude nanic Vykašli se na hamlety beztak nejsou praví Honem jim dej pac a pusu Nač si ničit zdraví Zvedni kotvu ofélie nadídnu ti rámě Posadím tě do tramvaje Vrať se domů k mámě Necukej se -- Že máš klíče k půjčenému bytu? Príma ale zkazilas mi celou moralitu (Text-appeal, 1986)

Petd, vloženo 18:28:38  02. 02. 2008

pravda ˇžáček má hodně do sebe ale nejlíp si z něj člověk vybere sám. Já mám od něj rád mnohé básně třeba Než ti napočítám stou a první pihu Než ti napočítám stou a první pihu, oschnou všechny meze - už se na to těš Vypravím se za ní do výstřihu, už ho neubráníš, stačí něžná lež. Až ti napočítám stou a druhou, třetí, zalehneme spolu třeba do kopřiv Na tvá tajná místa motýli se sletí a já budu žasnout, že se děje div. Zapomenu ti říct, že jsi prostě skvělá v exkluzivních filmech se to sice dělá, ale mně ta věta drhne o zuby. neboj, však ji zvládnu, stačí jenom čásek, než nám zplanýrují ostrov prvních lásek, nad kterým dnes ještě krouží holubi. to je ze sbírky Ráno moudřejší večera tam jsou i jiné básně podobného ražení třeba Liják Liják Být liják! Padat z oblohy a spláchnout z ulic všecku špínu. A ženy líbat na nohy a mezi prsy stékat k jejich klínu... ale teď trochu vážněji Hovory s mým horším já sbírka z let 1963-1985 Každý, kdo znásilní svobodu, si myslí, že se zasloužil o jení syny. Se svým lepším já mám samé horší zkušenosti. a nakonec Pravda vítězí, pravil Pyrrhos.

Fionor, vloženo 17:34:52  02. 02. 2008

rádo se stalo...přišla mi k Bukowskému vhodná... Pak se mi líbí i tahle... Vesnická zabijačka Za provaz na krku ho vlečou na popravu, ještě se vzpírá, ještě naříká, sám proti všem, sám obklíčený v davu, až všecko ukončí nůž v ruce řezníka. Kouří se z masa, z cigaret a z grogu, z chalupy řinčí kastroly a smích. Není-li prase hodno nekrologu, proč sněží peří z křídel andělských? Řezník si dýchá do dlaní: je leden. Pes brousí kolem, žebrá o kližku. Silnější přežijí – a slabší bude sněden. Tak jako v džungli, svatý Františku.

Deidre, vloženo 17:30:36  02. 02. 2008
	Díky Fio! Ta je přesně pro mě, určitě ji zneužiju

Fionor, vloženo 17:28:43  02. 02. 2008

Jiří Žáček Písnička o škaredých holkách Škaredý holky ty se drží zpátky Jsou samy sobě na posměch A vždycky mají krásný kamarádky a proto mají v lásce pech Jsou spolehlivý jako tažný koně Drží tě když ti hrozí pád Nestojí o dík Vědí že se pro ně nebudou nikdy chlapi prát Škaredý holky nejsou nikdy v právu Vypadnou vždycky z pořadí Srkají život jako hořkou kávu Zvykly si Nikdy nesladí Zrcadlu řeknou: Holka ty máš ránu Leda tak slepci přijdeš vhod – Rády se trápí Usínají k ránu Co by byl život bez trampot Řeknou ti: Hele zmiz a zanech řečí Nestojím o tvý ohledy Škaredý holky nikdo nepřesvědčí že vůbec nejsou škaredý

Deidre, vloženo 17:21:09  02. 02. 2008
	Od něj znám jenom tu "školní" poezii a jednoduchoučké říkačky , ale když mi to radíš, zkusím to

Fionor, vloženo 17:19:27  02. 02. 2008
	zkus Žáčka... Ten je v tom spolehlivý

Deidre, vloženo 17:16:06  02. 02. 2008
	Nemáte nějaký nápad, která báseň (nebo úryvek) by mohla mít takový úsměvný nebo ironický nádech, zábavnou pointu, úsměvné vyústění nebo průběh? Potřebovala bych ji jako protiklad k Bukowskému na jedno vystoupení; tak abych neplila na jevišti jenom síru a sprostoty. :)

ACE, vloženo 01:49:57  29. 01. 2008

V tuhle chvíli snad ani nemůžu dát nic jiného než ... :) William Shakespeare KRÁL NEMŮŽE SPÁT Co tisíců mých prostých poddaných teď klidné spí! — O spánku, sladký spánku! Ty živiteli všech! Čím já tě plaším, že odmítáš mi víčka obtížit a dát mé mysli chvilku zapomenout? Proč raděj, spánku, v začouzené chýši si ustýláš na tvrdém kavalci a lahodíš si za bzukotu much, než v navoněných panských ložnicích pod hebkým, drahocenným baldachýnem a za hudby, jež sladce uspává? Proč, bože mrákot, líháš s nuzáky v těch blešincích, a lůžko krále míjíš jak strážní budku či jak hlásnou věž? To plavčíkovi na závratném stěžni dřív oči sklížíš, mozek ukolébáš v houpačce divokého příboje, za vichrů, jež se za vlnami honí a rvou je za kštice a cuchají ty hlavy nestvůrné a s jekotem je rozvěšují do letících mračen, až se tou vřavou budí sama smrt! Stranický spánku! Zmáčenému chlapci v hukotu bouřky oddech dopřeješ, a králi za hluboké tiché noci přes všechny pomůcky jej upíráš?

Deidre, vloženo 22:53:13  28. 01. 2008
	Nechtějme víc za všechnu bolest a ani méně . mezi rty podržme růži . štěstí je tu jen pro mrtvé a pro děti (J.Skácel)

Silmarien, vloženo 13:40:59  27. 01. 2008
	Čin: Nie nie:))

Činkapi, vloženo 13:25:12  27. 01. 2008
	A nezačíná náhodou jeho jméno na R.G.?

Zpět