Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 00:26:38  05. 05. 2014

Li-Po Tři kumpáni Jasmínu loubí. Sedím u vína, zve dobré druhy dobrá hodina -- a já jsem sám. Vtom náhle nad strání kulatý měsíc se mi uklání, já jemu. Se mnou v nebes modrý klín můj kývá stín. Společnost poklonami nešetří -- tak byl jsem sám, a teď jsme tři. Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš ?! Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš, že dneska za vás oba pít musí moje hříšná nádoba ? Co je to ale, chlapci rozmilí ? Já piju -- vy jste z toho opilí! Měsíc se motá, žvatlá ke stínu, ten se snítkou zas tančí jasmínu, jen já tu sedím klidně při víně, jim připíjím a v dobré hodině. Tož loutnu sem, a píseň se mnou noťte, pak na kutě mě, chlapci, doprovoďte, vždyť do jedné se vejdou postele kumpáni světlé noci veselé. A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou u vína v loubí, chlapci, na shledanou!

Nimitz, vloženo 21:47:03  20. 04. 2014

Ši-čing Dopis děvčete Miláčku, nechoď do naší vesnice, naši to neradi vidí. Tebe mám ráda ze všech nejvíce, nesmí to být -- znáš lidi! Maminka pláče, otec se mračí, bratři mne hubují -- to už jsou naši Je mi dost těžko -- věř mi, Čong Ce ! Miláčku, nelez k nám za noci přes tu zeď, mohl bys moruši zlomit, tebe mám ráda -- buď rozumný, hleď, naši se budou zas zlobit. Maminka pláče, otec se mračí, bratři mne hubují -- to už jsou naši Je mi dost těžko -- věř mi, Čong Ce ! Miláčku, nešlap na záhon lilií, lehounce moh bys je zlámat. Ze srdce krev mi to pomalu upijí -- o to bě chce se mi zdávat. Maminka pláče, otec se mračí, bratři mne hubují -- to už jsou naši Je mi dost těžko -- věř mi, Čong Ce !

Neros, vloženo 00:56:48  29. 03. 2014

J. H. Krchovský CHCI-LI ZMIZET BEZE STOPY nebudu se v řece topit - uložím svou kůži línou na dno vany s kyselinou Zatímco si chystám lázeň přemýšlím a krotím bázeň: jak až budu rozežraný vytáhnu pak zátku z vany? Pomohu si mechanikou! Spojím drátem zátku s klikou a jak někdo chytne kliku pohřbí mě i bez hrobníků Jsem si jist, že každopádně zůstane má duše na dně... já vyteču stokou z vany duše usne do nirvány Hovno nelze umýt mejdlem... to, co není, zničit nejde jen to nic, co trápí hlavy kanálem se nedplaví....

Nimitz, vloženo 01:25:26  11. 03. 2014

Jiří Žáček Láska Měla jsem tě ráda... Odešels a na mne za nocí samota padá Mé srdce se podobá shořelému poli Teď už to vím: Láska je krásná ale bolí První láska První láska je jen pro snění. Člověk nemá stání, pořád někam chvátá. První láska, ta tě nezmění, po ní přijde druhá, třetí, čtvrtá, pátá... Z lásky Píšu ti potmě báseň z lásky, píšu ji nehty do kůže. Zbudou ti po mně leda vrásky, ty nikdo smazat nemůže.

Nimitz, vloženo 01:37:18  12. 02. 2014

Emily Dickinsonová Zraněná laň skáče nejvýš Zraněná laň skáče nejvýš, vyprávěl myslivec. Smrt vyvolá v ní extázi - a potom ztichne les! Úder dá skále pramen! Tlak pero odpruží! Tvář od hektických šlehů kvete jak od růží! Úsměv je krunýř trýzně, kterým se obtáčí, než někdo, kdo by spatřil krev, zvolá: "Krvácíš!" ------------------- Neumím tančit po špičkách Neumím tančit po špičkách - nikdo mě nevedl. Však uvnitř mysli nejednou mě jásot posedl, že kdybych znala balet, z víru mých piruet primabalerina zešílí a sboru ztuhne krev. Ač nemám šaty z pavučin a vlasy s vrkoči a s rukou k nebi nehopsám jak ptáci - pro oči, a nestáčím se do koule, nekroužím před zraky na kolech sněhu, zas a zas volána diváky, ač nevědí, že znám umění, jímž se tu obírám, a nechválí mě plakát - plní se opera.

Tinne, vloženo 09:01:28  23. 01. 2014
	Jan Skácel Přípitek Ještě si přiťukneme a vypijem to tiše. Nikomu nepovíme, co víno o nás zná. A spadne hvězda. Tenká jako plíšek. A voda blízko mostů bude stříbrná.

Fionor, vloženo 06:31:28  22. 01. 2014
	William Butler Yeats PO DLOUHÉM MLČENÍ Po dlouhém mlčení řeč. Správné je, když všechny lásky zemřou, pominou a příklop stíní lampu nevlídnou i závěs nevlídnou noc zakryje, že žvaníme a pořád žvaníme o velkém umění a o písni. Je moudrost sešlost věkem. V mladé dny jsme milovali hloupě, nevinně.

Nimitz, vloženo 01:06:43  22. 01. 2014

Sándor Petöfi Moje písně Zamyšlen často dlouze přemítám, a o čem myslím, dobře nevím sám, celičkou vlast svou v duchu přelétám, i zem a svět k nejzazším končinám. A moje písně, tehdy zrozené, jsou sluncem rozesněné duše mé. Snad místo abych žil pro klamné sny, měl bych žít raděj pro budoucí dny a dbát...ech, nač se trápit starostí? Což někdy dobrý Bůh mne opustí? A moje písně, tehdy zrozené, jsou motýlími křídly duše mé. Když někde hezké děvče čeká mě, zakopu starosti své do země a v oči hluboce jí pohlédnu jak hvězda padlá k jezernímu dnu. A moje písně, tehdy zrozené, jsou polní růží lásky duše mé. Miluje mne? - z radosti musím pít! Nemiluje? - žal nutno utopit! A kde je pohár plný po okraj, tam v bujné náladě se rodí ráj. A moje písně, tehdy zrozené, jsou duhou opojené duše mé. Však zatímco sám zvedáš číši svou, národům řinčí pouta na rukou; a jako veselý je cinkot skla, tak smutně chřestí pouta otrocká. A moje písně, tehdy zrozené, jsou mračny zarmoucené duše mé. Proč jen to snáší porobený lid? Proč nevstane svá pouta rozlomit? Čeká snad boží milost od nebes, až těžká pouta rozhlodá mu rez? A moje písně tehdy zrozené, jsou blesky rozhněvané duše mé.

Neros, vloženo 00:09:24  17. 01. 2014

Mivka, vloženo 00:35:19  30. 12. 2013

Občas člověk náhodně otevře knížku a spadne na něj přesně ta správná... Dcery písně - Skácel Má noc je nejčernější tam kde ráno začíná a malá ptačí hrůza pod okny se ozve naplno. Pak vstanu a chudobnější o včerejší den jdu do koupelny. Cestou se stydím mezi nábytkem. Zas jsem to jednou jenom já, zloupený tak, že do věčnosti visím na niti. Všechno mi trapně připomíná, že jsem byl včera do písmene kolmý. Na chvilku mně osvobodí voda. Z bílého porcelánu seškrábnu nehtem vlas až příliš tvůj. Zas je to zlé, ba horší. Potom si ale znova vzpomenu a ke kávě už odříkávám verše, pomalu, pracně, aby vydržely: "Na ptačí švehol vstává a všechny dcerky písně se krčí."

Nimitz, vloženo 01:16:37  27. 12. 2013
	Josef Kainar Něco Jste bílá, jak je luna bílá, a vzdálená jste jako měsíc sám. Tisíckrát jste mne políbila. V měsíci já se nevyznám. Na lunu vyjí psíci na řetěze. V té zoufalé, v té nejčernější něze, Jsou plni svého neštěstí i štěstí. Mně šťastnému tak jako jim, těm ztraceným psům zoufalým, v blízkosti srdce tence něco chřestí.

Nimitz, vloženo 19:25:12  26. 11. 2013
	Jacques Prévert Uprostřed léta Byla jsem plná úžasu byla jsem nahá jako nikdy se sukní vyhrnutou do pasu a v jeho dlaních se mé tělo od nehtů na nohou až po vlasy nádherně chvělo Byla jsem jako pramen pod prutem proutkaře A hřích se změnil v zázrak Amen.

Nimitz, vloženo 19:24:46  26. 11. 2013
	Jacques Prévert Paris at night Tři sirky jedna po druhé škrtnutá do noci První abych viděl tvůj celý obličej Druhá abych viděl tvé oči Poslední abych viděl tvá ústa A tma pustopustá aby to vše mi připomněla když ležíš v objetí mého těla.

Nimitz, vloženo 00:27:05  18. 10. 2013

Albert Samain Elegie Tím parkem, ukrytým v závoji mlhy, my půjdeme pod stromy, z nichž padá s lehkými šelesty žlutý list do ticha, do samoty pod bledým, znaveným nebem; a chceš-li to ty, budeme kolébat v srdcích, jež nevěří, smrt léta do chvíle, nežli se zešeří. Půjdeme stále dál alejí plnou ticha a vůně nahořklá, již schnoucí tráva dýchá, všechno to mlčení a kouzlo malátné, jež vane z podzimu, než zcela zezlátne, jež stoupá z hájů, z vod, ze zahrad, které vadnou, a z mramorových těl, jež choulí se a chladnou, nám duše osvěží v té dlouhé procházce jak starý kapesník, vonící po lásce

Mivka, vloženo 23:42:38  13. 10. 2013
	Ostrovy To k vlastní touze k svému zranění naruby obracíme noc pod hvězdným nebem vysvlékáme tmu A kdyby se i potopila pevnina naděje naší a všechno odešlo a trochu také vy zoufejme jenom málo Za námi z moře času vynoří se pro nové trosečníky nové ostrovy

Neros, vloženo 21:07:35  03. 09. 2013
	http://tlustjoch.blog.cz/1308/a44

Nimitz, vloženo 23:16:15  09. 08. 2013

Jacques Prévert Jak namalovat portrét ptáka (Else Henriquezové) Musíte nejdřív namalovat klec s otevřenými dvířky pak namalovat pro ptáka něco krásného a prostého a milého co ptáka přiláká postavit plátno poblíž stromu na zahradě v hájku nebo v lese ukrýt se za strom a mlčet nehnout ani brvou... Někdy pták přiletí hned se vší kuráží a jindy váhá celé roky než se odváží Nesmíte ztratit trpělivost čekat čekat třeba celou věčnost Čas čekání však není nijak úměrný kvalitě obrazu Když konečně pták přiletí pokud přiletí že musíte mlčet z hloubi duše počkat až vletí do klece a když je uvnitř musíte zlehka zavřít štetcem dvířka a potom smazat všecky mříže a dávat pozor abyste mu nezkřivili ani pírko Musíte namalovat strom a najít pro ptáka tu nejkrásnější větev a namalovat listí na větvích a svěží vánek sluneční paprsky a bzukot hmyzu v žáru léta a potom čekat až pták začne zpívat Jestliže nezpívá je to zlé znamení znamení že obraz není k ničemu než k vyhození Když zpívá je to dobré znamení znamení že obraz je bez kazu Zlehýnka vytrhněte jedno z ptačích per a napište své jméno v rohu obrazu.

Neros, vloženo 10:51:10  12. 05. 2013

Nimitz, vloženo 22:31:06  10. 05. 2013
	Alexandr Puškin V krvi mi hoří oheň vášně.. V krvi mi hoří oheň vášně, zraněné srdce svírá chlad. Líbej mě. Když ty objímáš mě, jak by mi na rtech nektar slád. Zažeň tu trýzeň, co mě mučí, celého skryj mě do náručí, až bujný den se unaví a stíny lehnou do trávy.

Nimitz, vloženo 02:00:10  19. 04. 2013
	Josef Suchý Strnadi nad sněhem Ticho věcí - věc ticha Je ticho věcí kolem nás. Je dvojaká věc ticha. Například samota, když chybí hlas, jímž druhý s tebou dýchá. Jsou věci, které obezdí. Je vesmír z lidských souhvězdí

Zpět