Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Aes Sedai, vloženo 09:52:49  20. 04. 2012
	To je úplně jiné! A asi mi víc sedí Dvořák...

Fionor, vloženo 18:12:24  18. 04. 2012

a opět pro srovnání - stejná pasáž v překladu Hany Vrbové Užž rodina se vypravila s ní do klᚹtera za horou. Užž Tamara svá ňadra bílá obléká v žžíni s pokorou. Vššak pod hedvábím s výššivkami i v řeholnickém rubṚi hříšné sny stejně srdce mámí a nejednou ji poplašší. Za svitu svíček při modlitbě i před oltářem při písni nábožžné slyššela, jak libě ten svůdný hlas zas v přítmí zní a zahalený do kadidla nad hlavou ctnostným jeptišškám po klenbì těkal sem a tam zas vábný přelud, a kdyžž vzhlídla, ozářil jako hvězda chrám a lákal, zval ji - ale kam?

Fionor, vloženo 18:03:13  18. 04. 2012

Michail Jurejevič Lermontov Démon Část druhá II. Tak našli klášter osamělý, tam příbuzenstvo jelo s ní. Žíněným rouchem přioděli hruď mladou teď už řeholní. Jenže i tenhle černý hábit, jak dříve brokát překrásný, nezrušil zakázané sny, jež nepřestaly srdce vábit. Uprostřed zpěvů velebných, když kolem plála svící záře, ji často v kleku u oltáře řeč známá zaznívala z nich. Pod klenbou chrámu zešeřelou ten obraz, jenž jí byl už znám, stále se vracel nepozván, byť kadidlo se nad ním chvělo, a zval ji kamsi ke zhvězdám, volal a lákal, ale kam? (překlad Milan Dvořák)

Nimitz, vloženo 21:09:20  17. 04. 2012

nejspíše ji nevkládám poprvé, ale já ji mám prostě rád William Blake THE ECHOING GREEN The sun does arise, And make happy the skies; The merry bells ring To welcome the Spring; The skylark and thrush, The birds of the bush, Sing louder around To the bells' cheerful sound; While our sports shall be seen On the echoing Green. Old John, with white hair, Does laugh away care, Sitting under the oak, Among the old folk. They laugh at our play, And soon they all say, "Such, such were the joys When we all -- girls and boys -- In our youth-time were seen On the echoing Green." Till the little ones, weary, No more can be merry: The sun does descend, And our sports have an end. Round the laps of their mothers Many sisters and brothers, Like birds in their nest, Are ready for rest, And sport no more seen On the darkening green.

Činkapi, vloženo 10:18:33  09. 04. 2012
	Pěkné!

Nimitz, vloženo 00:08:16  09. 04. 2012

František Gellner A těla žen jsou rozkošná a sladká A těla žen jsou rozkošná a sladká, když mládí bouří v krvi bezcitné, a cesta k nim je snadná tak a hladká.- - A náhle srdce ze sna procitne. - - Vzduch vlažný je a venku již se stmělo. Mé mládí se mnou prudce hovoří. Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo.- Ale mé srdce, ne, to nehoří. Milenci spolu alejí jdou temnou. Omamnou vůni vydechuje sad. Snad našel bych tu, která šla by se mnou.- Ne, neumím už ani lásku lhát. Lži moje mrou, než byly vysloveny. Pohledy lhavé duši pokoří.- - Mně stýská se po teplých loktech ženy.- Ale mé srdce, ne, to nehoří.

Nimitz, vloženo 11:24:11  07. 04. 2012

František Gellner A přijde den, a růže vonět budou A přijde den, a růže vonět budou těžce a omamně. Nad duší pustou, vyprahlou a chudou zapláče touha mně. A přijde den, a luh se zazelená, zpěv zazní do ticha. A země jako roztoužená žena smyslně zavzdychá. A přijde den, a žár se mladým lidem rozlije po lících. A panny touhou rozrušeným klidem zapláčou v ložnicích. A přijde den, a růže zavonějí… - - Pověz mi, srdce mé, v kterou poušť světa se svou beznadějí se smutni skryjeme?

Mivka, vloženo 13:59:04  28. 03. 2012

Ono to celé vypadá takhle: Stopadesátý sonet o jaru Jaro je tak křehké až se světlo láme pomalu slimáčími růžky se odhodlává tráva listí má prsty k zemi svěšené a ráno nepřestává po celý den a trvá přes půlnoc a do poslední chvíle na větvi hlohu zpívá v dešti kos a šílený je Takže jako tomu villonskému sonetu to odpovídá aspoň počty veršů ve slokách, možná spíš ne strukturou a gradací teze-antiteze a tak. :)

Meridion, vloženo 07:27:17  28. 03. 2012
	Až na to, že to není sonet. Připadá mi to spíš jako haiku.

Tinne, vloženo 14:46:38  27. 03. 2012
	Stopadesátý sonet o jaru Jan Skácel Jaro je tak křehké až se světlo láme pomalu slimáčími růžky

Neros, vloženo 18:39:14  18. 03. 2012
	Jen tuhle jednu básničku... http://arveninzivot.blog.cz/1112/zive-rany-osudu

Meridion, vloženo 20:36:41  16. 03. 2012
	Lituju, že znám jen polovinu "parodovaných" básníků, takže jsem všechno nedokázala ocenit.

Rilven, vloženo 10:09:08  16. 03. 2012
	Boží :-D

Tinne, vloženo 12:31:14  15. 03. 2012
	To je geniální :-)

Činkapi, vloženo 22:13:52  13. 03. 2012
	Čirou náhodou jsem narazila na níže uvedené stránky. Ten člověk mě vážně baví - jeho parafráze prokazují skvělou znalost originálů i cit pro jazyk. Posuďte sami: http://www.pixy.cz/osobni/basnicky/skakalpes.html

Nimitz, vloženo 01:32:40  08. 03. 2012

Bohuslav Reynek Úzkost V tmách ozvalo se zalkání, smrt černé kočky volat slyším, jíž nikdo živý nepomáhá. Strast k srdci se mi naklání, tvář bledne hlubinám i výším a někdo na ruku mi sahá: mám bílé kotě na dlani, oddané důvěře a tiším, květ oblaku a hrstku blaha... Jsme dvěma ostny prokláni, smrt útočištěm je vždy bližším, naděje jako smrt je nahá, kdo kterou spíše oděje? Cos trne v každém setkání nás, smrti, nás a naděje. / / / Duši hostí listopad chudobou a písní deště. Mráz už z opuštěných lad zavolal, a nejde ještě. Vítr klepe na vod sklo. Světlo mezi dvěma mraky jako klíč se zablesklo, tajemný a křivolaký. Brána tmy se zachvěla. Oblak po oblaku sahá. Svítí v dlani anděla děsem zkřivený klíč blaha. (Setba samot, 1936)

Nimitz, vloženo 18:28:54  06. 03. 2012

Deštivá podzimní noc - Ču Šu-Čen (Jou-Si) Zuřivý vítr proniká záclony, podoben šípům letícím. Úkosem padá chladný déšť a oznívá jako gong ponocných. Chladnou hrudí opírám se o polštářů sníh, však spánek je tentam. Mé útroby a játra těžké jsou jak železo. Mé slzy kanou bez ustání. Šumění bambusů pod oknem jako sám podzim mučivé je. Déšť se střechy se na květiny leje. Noc nikdy neskončí! Tak sama v temnotách, ztracena v chladnu rostoucím, cítím se soužena nesčíselnými smutky. Chvílemi v kusy puká srdce mé. V mém těle, hubenějším pníčku bambusu, útroby jsou jako provazy, které se svíjejí a zadrhují. Ach, jak bych mohla zahnat tyto úzkosti? Okno sténá. Slyším, jak déšť se mih a do banánů duje. Každý z těch jejich listů stočených na deset tisíc měřic smutku obsahuje!

Nimitz, vloženo 18:27:35  06. 03. 2012

Sama v noci - Li Čching-Čao (I-An) Vlahý déšť a čistý vítr poprvé střásly vrbám led. Shlédla jsem na broskve, a mých tváří vzhled prozrazuje už jaro mého srdce. Kdo bude sdílet moje myšlenky jak vínem zmámené, mé poetické city - sdružuje s pláčem mým náklonost svých slz? Povadlo ličidlo a šperky na hlavě jsou příliš těžké. Vhalena ještě do podšitých šatů, na kupě polštářů vyšitých dracounem já šikmo podepřena jsem a lehce hladím fénuxe svých jehlic do vlasů. Že jsem tak sama, zavírám v své srdce hlubokou a hořkou melancholii, bez krásných snů v tmách víček, zatímco v prchající noci přistřihuji a rovnám rozkvět svíček.

Nimitz, vloženo 01:59:54  24. 02. 2012
	Tuhle báseň napsala Šárka Smazalová v roce 1960 ve svých 15 letech. Poté vystudovala gymnázium, studium na vysoké však musela kvůli vážné nemoci přerušit. Ještě se stihla vdát, ale brzy poté, ve svých 24 letech zemřela...

Nimitz, vloženo 01:52:25  24. 02. 2012

opět mám před spaním nutkání přečíst si nějakou báseň... Šárka Smazalová Střepy Noc nebo den, pravda nebo sen? Nevím, proč nevím, bojím se jen. Krásný pohár křišťálový v noci měla jsem a teď v jitro hledím šeré: Rozbil mi ho den. Tam za dveřmi chlapec stojí a promluvit se bojí, že střepy jen, že střepy zbyly, že už pohár křišťálový na stole nestojí. A střepy se rozletěly, sotva vítr zavanul, hledám pohár křišťálový, který v jitru utonul. Ty jeho střepy bodají v srdci, snad jednou pohár vrátí se přeci. Za dveřmi zas chlapec stojí a promluvit se bojí, že střepy jen, že střepy zbyly, že už pohár křišťálový na stole nestojí.

Zpět