Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Nimitz, vloženo 01:36:20  23. 02. 2012

Eduard Mörike Nenasytná láska Tohle je láska! ta je to! Líbáním k neztišení: A který bloud by řešeto chtěl marnou vodou plnit? Čerpej z ní třeba tisíc zim, polibků věčnost přidej k nim, jí pořád to nic není. Pokaždé, lásko, míváš ty zázračně nová přání; my rozkousali jsme si rty do krve při líbání. Držela při tom sykajíc jak beránek pod ostřím nože. Prosilo oko: Jenom víc! Bolí? tím líp, ó Bože! V tomhle je láska, právě v tom byla teď i dřív. A jinak ani Šalamoun to neznal, co byl živ.

Nimitz, vloženo 20:01:21  20. 01. 2012

František Gellner A přijde den, a růže vonět budou A přijde den, a růže vonět budou těžce a omamně. Nad duší pustou, vyprahlou a chudou zapláče touha mně. A přijde den, a luh se zazelená, zpěv zazní do ticha. A země jako roztoužená žena smyslně zavzdychá. A přijde den, a žár se mladým lidem rozlije po lících. A panny touhou rozrušeným klidem zapláčou v ložnicích. A přijde den, a růže zavonějí… - - Pověz mi, srdce mé, v kterou poušť světa se svou beznadějí se smutni skryjeme? ------------------------------ A těla žen jsou rozkošná a sladká A těla žen jsou rozkošná a sladká, když mládí bouří v krvi bezcitné, a cesta k nim je snadná tak a hladká.- - A náhle srdce ze sna procitne. - - Vzduch vlažný je a venku již se stmělo. Mé mládí se mnou prudce hovoří. Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo.- Ale mé srdce, ne, to nehoří. Milenci spolu alejí jdou temnou. Omamnou vůni vydechuje sad. Snad našel bych tu, která šla by se mnou.- Ne, neumím už ani lásku lhát. Lži moje mrou, než byly vysloveny. Pohledy lhavé duši pokoří.- - Mně stýská se po teplých loktech ženy.- Ale mé srdce, ne, to nehoří.

Aes Sedai, vloženo 00:03:29  07. 01. 2012
	Díky. :) Takže se potatila...

Tinne, vloženo 13:38:36  06. 01. 2012
	Aes: je to jeho dcera, provdaná je Nováková.

Nimitz, vloženo 15:19:22  04. 01. 2012
	Zuzana Renčová (1943) Básnířka a autorka několika knížek pro děti. Ukázka převzata z knihy: Dvanáct visutých zahrad, Zuzana Renčová, nakladatelství Blok, Brno, 1969

Aes Sedai, vloženo 12:02:53  04. 01. 2012
	To je hezké... Nějaká příbuzenskost s Václavem Renčem? Přiznám se, že o Zuzaně Renčové slyším poprvé...

Nimitz, vloženo 09:30:54  01. 01. 2012

Zuzana Renčová Jsi u mne Jsi u mne, když prší i když se stmívá, když usnu pod tvým ramenem. Ráno jsi vodou, kterou smývám sen z koutků očí. Jsi i plamenem, jsi u mne, když vstávám i když snídám. Venku na nebi zamženém jsi zimním sluncem, do něhož se dívám, i jehlou v mém klubíčku vlněném. Jsi u mne, i když odcházíš. A když si češu vlasy, jsi mým zrcadlem i hřebenem. Jsi mými šaty, které oblékám si, jsi procházkou za okny v listí spadaném. Jsi u mne, když si prstem kreslím na sklo, když zamyslím se nad tvým notesem, i když mi očko na punčoše prasklo. Jsi u mne, i když smutná jsem. Jsi u mne. Jsi můj vzduch, jejž stále dýchám, jsi sval v mém víčku zdviženém, jsi krev, která v něm tepe zticha. Jsi ústím krve mé i jejím pramenem.

Nimitz, vloženo 01:33:15  29. 12. 2011
	Jean Moréas Milostná pohádka Chci lásku plnou slz a přidušených vzlyků, lásku, jež pobledlé čelo má vroubené růžemi s rzivými skvrnkami po deštíku. Chci lásku plnou slz a přidušených vzlyků. Chci lásku tesklivou jak nebe jeseně, lásku jako tisové lesy a mrazivku, když v noci zazní roh teskně a zasněně, chci lásku tesklivou jak nebe jeseně a celou z výčitek a kradmých polibků.

Fionor, vloženo 05:18:02  27. 12. 2011
	Výborná, až se stydím, že jsem Lermontova dosud opomíjel...

Nimitz, vloženo 22:49:57  26. 12. 2011
	(tuhle báseň napsal Lermontov ve svých 26 letech, ve stejném roce kdy byl v souboji zabit)

Nimitz, vloženo 22:44:41  26. 12. 2011

Michail Jurjevič Lermontov Sám a sám si vyjdu v noční tiši Sám a sám si vyjdu v noční tiši, bílá cesta z mlh se vynoří; noc je tichá, poušť hlas boží slyší, hvězda s hvězdou mlčky hovoří. Nebe je tak slavnostní, tak divné! V modrém přísvitu zem tiše spí... Proč dnes všechno tolik zabolí mne? Čekám na cos? Čehos lituji? Ne, já nelituji minulosti, od života nic už nečekám. Hledám klid a toužím po volnosti, usnout, zapomenout, zůstat sám... Nechci však sen mrazivý jak v hrobě; takový můj věčný spánek buď: sílu života ať cítím v sobě, aby dechem zdvíhala se hruď, by mně dnem i nocí s něhou v hlase o lásce kdos bez ustání pěl, aby dub, jenž věčně zelená se, nad hlavou mi k tomu zašuměl.

ACE, vloženo 23:15:27  06. 12. 2011
	V tom Vain lunatic máš pravdu je možné asi také přeložit v obou významech buď jako oslovení a nebo jako povzdech či označení sebe ale tohle není IMHO už významné i když by to bylo možná básnicky vděčné pokud by to použil jeden tak a jeden tak :-)

Mivka, vloženo 15:31:46  01. 12. 2011

ACE: Jo, ta víra je v tom nevhodná, ale u prvního mi to nevadí zdaleka tolik jako u druhýho, prostě rým zítra-zchytra mi zní jako kostrbaté druhořadé veršovánky Ivana Skály a jeho geniální rýmy (něco něco duši-zapište si za buržujské uši :)), je to prostě situace, kdy autor teda vypotil, jak by to vlastně přeložil, ale ono se mu to nerýmuje, takže v tom trochu pošolichá slovosled a ten rým tam narve slovem, které se do toho absolutě nehodí. Já rozumím, že to k tomu svádí, protože to je to první, co člověka napadne (a ubohé dvě písničky ve Skyrimu, které zrovna připadly mně, tím trpěj taky), ale pořádný překladatel by to dělat neměl. Pak tam ještě vidím lehký dvojsmysl na straně Donneho - "Vain lunatic" by se podle mě dalo vztáhnout jak k oslovované tak k oslovujícímu, sice už to spíš zavání posunem o pár set let a kilometrů k Dickensonové, ale tu elipsu "As a vain lunatic" v tom podle mě najít jde a má jít, což taky oba pánové zabili. Ačkoliv uznávám, že skloňující jazyky mají v tomhle problém.

ACE, vloženo 11:44:45  01. 12. 2011

Více méně souhlasím s Mivkou. I když mě zní poetičtěji Hron než Saudek, sedí mi víc ten slovesný styl ale jak už tu padlo, Hron se v tom utopil a je místy nesrozumitelný, Saudek to zabil závěrem ... ještě jednou jsem si přečetl oba závěry a nepřijde mi dobrý ani jeden :) Možná pro mě klíčové je v originálu to "I may think so", které a teď je to možná spíš na Mivku, bych si přeložil jako "bych s tebou mohl souhlasit", či "bych si mohl myslet totéž" ... což jeden zabil zlehka "vždyť zítra moh bych tomu věřit sám" a druhý zcela "zítra snad jako ty už budu smýšlet zchytra což IMHO významově zcela odlišné. Takže i když o nemnoho tak spíš Hron. Každopádně příjemný počin, takhle se nad tím zamyslet. :)

Aes Sedai, vloženo 08:22:51  24. 10. 2011
	Cemi: Opravdu moc hezká poezie. Ale ta hudební verze mi zas až tak nesedí. V první řadě by se mi víc líbilo, kdyby to zpíval chlap, nevím, mám prostě pocit, že to je chlapská báseň a ženský hlas mi k ní vůbec nesedí. A hudebně bych víc střídala jemné a tvrdé pasáže - je tam krutost i něha a to v té písni chybí - aspoň dle mého cítění.

Aes Sedai, vloženo 08:17:34  24. 10. 2011
	Fio: Líbí se mi víc překlad od Hrona, protože je mi srozumitelnější, zní mi melodičtěji. Ale oba překlady nejsou dokonalé. Tedy ne vzhledem k tomu anglickému, protože ten si přeložit nedokážu, ale tak, když to čtu jako báseň.

Cemendriel, vloženo 16:15:01  22. 10. 2011
	A tady zhudebněná verze od Věry Wajsarové, přijde mi úžasná: http://www.kozafarma.com/music/mesic.mp3

Cemendriel, vloženo 16:09:05  22. 10. 2011

Včera jsem viděla v televizi Třináctou komnatu Jiřího Žáčka a musím říct, že některé jeho verše mě opravdu zaujaly, určitě se k nim ještě budu vracet, tady malá ochutnávka: Jiří Žáček ZIMNÍ KRAJINA S HAVRANY Že bys chtěl všechno prožít znova? Nic nejde vrátit – v tom je celý fór. Život se vejde do jednoho slova: Nevermore. JAK PÍSEŇ O LÁSCE List nepadá, list slétá jako pták, jak motýl zkřehlý mrazem, závratnou spirálou se snáší na zem, přistane v trávě na zahrádce, okamžik panáčkuje a teprve pak znehybní a odumře jak píseň o lásce, jež trvala tak krátce. MĚSÍC SEBEVRAHŮ Město si obléklo strakaté maskáče, a kdo je naměkko, ten si to odskáče, ochoří lyrikou, uchřadne do rána, láska je prchavá jak fatamorgána. Objev se, miláčku, a dej mi znamení, když tě dnes nepotkám, srdce mi zkamení, poznám tě poslepu, znám tě už tisíc let, všecko je poprvé, všecko je naposled. Černý stín bez tváře mě všude provází, svědek mých kocovin, svědek mých extází, pokyne malíčkem a život proletí, do rána zestárnu o celé století. Na nebi blikají reklamní souhvězdí, expresy do ráje už dávno nejezdí, a kdo je naměkko, bude mít namále, jaro je správný čas pro salta mortale. Deus ex machina nám plivá do vína, svlékni se, miláčku, proměň se v delfína, a já tě omámím něžnými doteky, oněmíš, oslepneš, zkameníš na věky. Než slunce odpálí ohňostroj z pavlačí, černý stín bez tváře nám oči zatlačí, jaro je karneval, čpí potem z podpaždí, a nikdo netuší, kdo koho zavraždí. Rádio nyvě štká naivní romance, svlékni se, miláčku, dáme se do tance, tví strážní andělé tě sotva ochrání, cesta je daleká a marné volání. Svlékám tě poslepu horkými dlaněmi, zapomeň pohádku o ráji na zemi, psi vyjí na lunu ukrytou pod kápí, město je Atlantis, která se potápí. Pospěš si, miláčku, příběh je rozvleklý, ráj byl jen kamufláž, zbylo nám předpeklí, a kdo je naměkko, ten ať to rozchodí, než skočí do prázdna z pátého poschodí. Smiluj se, lásko má, zastav tu vteřinu, buď spolu splyneme, anebo zahynu, miluj mě navěky, miluj mě do rána, a smrt se rozplyne jak fatamorgána.

Mivka, vloženo 15:12:44  21. 10. 2011

Co se týče překladů, oba mají své nedostatky, formou u mě vítězí Saudek, ale vyznění dovedl lépe zachovat Hron. Přišlo mi, že Hron se spíš uchyloval k tomu, že se úzkoslivě snažil zachovávat skladbu a rytmus (což v češtině jde nedobře) a používat podobný slovník jako autor, což ale vedlo ke spoustě false friends ve vyznění a místy vyloženě k nesrozumitelnosti - to Of Love and wrath jim dalo práci oběma, ale Hron to podlě mě vyřešil hůř. Saudek naopak celou dobu vyznívá poetičtěji a o něco lépe, daří se mu to podle mě výrazně básničtěji a zároveň věrněji podat, ale nakonec to za mě zabije na konci. Prostě tahle část je pro báseň natolik klíčová, že musí vyznět intenzivně a ironicky, zatímco u Saudka to oproti těm výrazným předchozím kouskům odejde do ztracena.

Mivka, vloženo 15:03:49  21. 10. 2011

Já bych řekla, že někteří by k tomu podobně jako já ocenili i originál: WOMAN'S CONSTANCY. by John Donne NOW thou hast loved me one whole day, To-morrow when thou leavest, what wilt thou say ? Wilt thou then antedate some new-made vow ? Or say that now We are not just those persons which we were ? Or that oaths made in reverential fear Of Love, and his wrath, any may forswear ? Or, as true deaths true marriages untie, So lovers' contracts, images of those, Bind but till sleep, death's image, them unloose ? Or, your own end to justify, For having purposed change and falsehood, you Can have no way but falsehood to be true ? Vain lunatic, against these 'scapes I could Dispute, and conquer, if I would ; Which I abstain to do, For by to-morrow I may think so too.

Zpět