Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Fionor, vloženo 03:06:32  21. 10. 2011

tatáž báseň v jiném překladu: John Donne ŽENSKÁ STÁLOST Milovalas mě celý den - čím budu, až zas půjdeš, oblažen? Nový slib budeš antidatovat? Či řekneš snad, že jiní jsme, že čas se nevrátí, že přísahy, jež dalas v závrati či hrůze lásky, teď už neplatí? Nebo že, jak smrt pouta sňatku shodí, i svazek milenců též trvá jen, než rozváže jej obraz smrti, sen? Anebo spíše se ti hodí, když slast ti pouze změna přináší, umět být věrná zas jen ve falši? Ty náměsíčná, stačilo by chtít, moh bych se přít a zvítězit: toho se ale vzdám - vždyť zítra moh bych tomu věřit sám! (překlad Zdeněk Hron) Který překlad vám vyhovuje více?

Fionor, vloženo 03:03:18  21. 10. 2011

John Donne ŽENSKÁ STÁLOST Teď miluješ mě jeden celý den. Co řekneš, až se rozejdeme, zítra? Dáš nové lásce starý rodokmen, či řekneš zchytra, že více nejsme, kdo jsme byli dnes? Že sliby, které vynutily děs a hrůza Lásky, netryskaly z nitra? Že, jako smrt je konec manželství, i naše lásky končívají zjitra, když spánek, polosmrt, nás navštíví? Že zradit mě jsi dnes už zamýšlela a že ses falší tudíž, kdož to ví, jen upřímnosti chtěla oddat zcela? Ty bláhová! To všechno vyvrátil bych tuze snadno, bez nákladu sil: Však neučiním toho. Neboť zítra snad jako ty už budu smýšlet zchytra. (překlad Erik A. Saudek)

Nimitz, vloženo 05:10:06  08. 10. 2011

Jaroslav Seifert NOC Noc oblékla do pavučin květ i ratolest, potichu se říkat učím krásná jména hvěz. Sova, jež by chtěla ráda moudrou vždy se zdát a své brýle neodkládá, mívá v noci hlad. Stíny větví jsou jak mříže v kobce zamčené. Chudák myška nedohryže zrnko ječmene. Noční můry ve tmě víří jako na plyši, ale křídla netopýří ve tmě neslyší. A tma už je jako v ranci, na krok nevidět, Umírají můry v tanci, netopýr je sněd. Ať se kam chce člověk vrtne, smrt ho ovane, Všichni spí už, jenom smrt ne, jenom ona ne.

Nimitz, vloženo 20:47:29  29. 09. 2011

Vítězslav Nezval POPĚVEK Už nemám žádné jiné přání než naučit se zaklínání Daleko starých městských alejí lese já tě zakleji Zakleji také mez a břízy jsou teď tak krásné byly cizí Byl jednou jeden strom zabil ho hrom Sbírám kousky kanafasu muchomůrky místo klasů hledám petrklíč však léto je pryč Jen popěvek v husím tratolišti popěvek jenž se o zvoničku tříští Dám celý život za léto a léto je zakleto!

Fionor, vloženo 02:09:34  23. 09. 2011

Dnes je tomu právě 110 let od narození nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta. Nějakou dobu jsem zvažoval, kterou jeho básní bych to oslavil a zároveň jsem hledat takovou, který mě oslovila, ale nepatří k notoricky známým evergreenům. Nakonec jsem rezignoval a zvolil Píseň o lásce - mám ji opravdu rád, spojila se mi se spoustou fajn věcí a není ostudou ji uvést. Píseň o lásce Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struny nechví se. Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí. Lásku, která oblékla se v smích, skrývajíc se v řasách na očích. Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři. Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret. Kdo mé naději však zabrání - ani strach, že přijde zklamání, abych nekles pod tvá kolena. Nejkrásnější bývá šílená (Jaro, sbohem)

Meridion, vloženo 06:53:45  26. 08. 2011
	Trochu jsem včera večer brouzdala v historii téhle místnosti a vybrala něco z básniček, které jste sem vkládali a o kterých si myslím, že se budou hodit. "Sloky" jsou zrovna jednou z nich. :-)

Nimitz, vloženo 00:43:32  26. 08. 2011
	Jaroslav Vrchlický ZA TROCHU LÁSKY . . . Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu — ale v duši věčný máj, šel vichřicí — však slyšel zpívat kosy, šel pouští — a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Nimitz, vloženo 00:41:52  26. 08. 2011

Jaroslav Vrchlický SLOKY Je chvíle ta, kdy ve vod hlubině zas všecky hvězdy svorně spějí, kdy nahé ženy mužů na klíně se jako lyry chvějí, kdy v skalách stříbrem zvoní prameny a slavíkům se z hrdel plameny ve truchlých písních lejí. Sám stojím v snění na pokraji vod, hvězd záře kmitá hustým sítím, vesmírem bez hrází, sám malý bod, já nevím, kam se řítím, jen vím, že v duši ptáků nápěvy, dech květin, vody ruch, žen záchvěvy... vše objímám a cítím!

Meridion, vloženo 23:23:26  25. 08. 2011
	Nějaké další tipy? Nenašlo by se třeba něco od Vrchlického? Půjdeme kolem jeho sochy, tak at mu vzdáme poctu.

Mivka, vloženo 17:04:33  22. 08. 2011

No vida, u mě taky vede Skácel, ale jiné básně :) Co zbylo z anděla Ráno, pokud jsou stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla. Popřípadě když bude to září Třmeny V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene katránový keř. Uťatá hlava letí po větru a je mi úzko, je mi skoro k pláči, najednou nevím, jestli k smrti stačí odhodit křivou šavli, volat neudeř! V září a v podzimním větru po stepi běží, běží na obzoru kutálen větrem katránový keř. Blízko je k vraždám, k stínání a zlu, je blízko k tatarskému koni, tma roste z trav a z osin kavylu, mosazné plíšky na postroji zvoní, udidlo koňskou tlamu rve... V září a v podzimním větru po stepi běží, po pouzdřanské stepi, kutálen větrem katránový keř. Popřípadě nějaký ten Seifert Víla Kde bydlí víla? Asi v mechu, celou noc tančí bez oddechu, pak věneček si odstrojí a ustele si pod chvojí. A co má k jídlu? Místo kávy do hrníčku si sbírá z trávy třpytivé rosné krůpěje a ráno si je ohřeje. A to jí stačí? Stačí asi, je živa jenom z vůně, z krásy a na usměvavý ret dá lupen růže, který slét A viděl jsi ji? Jenom v šeru, větřík hrál jako na citeru. Myslel jsem, někdo neznámý a lampa ve tmě zhasla mi. A byla hezká? Jistě, byla. Je hezká každá, když je víla. A druhého dne jsem tam zdvih pár lístečků už povadlých.

ACE, vloženo 16:19:05  22. 08. 2011

U mě v tomto jasně vede Jan Skácel Modlitba Studánku dej mi blízko u lesa A nehlubokou Jenom na dlaň vody A do ní žabku která vodu čistí Na podzim povybírám napadané listí V zimě se budu starat aby nezamrzla A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé A to je všechno Snad je v moci tvé Udělat pro mne malý důlek vody Ve kterém by se odrážela nebesa Dům Až se můj život schýlí, nakloní, takový přál bych si mít dům: Dubový by měl práh, podrovnávku z opuky, do sadu okno, sadu starého s babičkou bílou, vetchou jabloní. Můj dům by měl dveře bez petlice a okna nezasklená, aby každý mohl vejít dovnitř, slepice s kuřaty, déšť, vítr, mlha, moje milá, s radostí žal i vážná, tichá chvíle. Nikdo by třikrát klepat nemusel, nikdy by zámek nezaskřípěl. Okolo mého domu takovou vybral bych si krajinu: Les, co by děcko dohodilo kamenem, pod lesem rybník, hladký jako dlaň, kterou jen práce větru občas zvlní, lán pšenice, šeptající lán, nad pšenkou nebe se stříží obláčků, s chomáči nečesané vlny. Blizoučko mého domu taková by stála hospoda: Proboha jen ne malovaná, zato však se stoly, na kterých spočinuly ruce tolika unavených lidí, že vyhladily desku, jak by to žádný hoblík nedokázal. V té hospodě by nikdo nesměl kázat o tom, co hledal a co nenalezl, podkůvce ztracené, promlčeném stesku, o tom, jak těžko slavíka lapit, jak život utíká a kolik ještě dní... V mé hospodě mlčeli by chlapi, kteří se nahlas mluvit nebáli.

Meridion, vloženo 09:06:25  21. 08. 2011

Blíží se VCS, jehože součástí by měla být i vycházka nazvaná "Praha poetická", která má za cíl ukázat trochu jinou tvář Prahy, než je velkoměsto, a místo faktů o místech, kterými budeme procházet, by se citovala poezie. Chtěla bych vás poprosit, abyste se zapojili a pomohli mi s výběrem. Napište sem prosím tipy na básně, které by se k této procházce mohly hodit a já je uspořádám do skupin podle trasy a vhodnosti tématu. Zdaleka to nemusí být jen básně s městskou a historickou tématikou, plánuju část cesty jít petřínskými zahradami a město obdivovat jen z dálky, takže se bude hodit i přírodní lyrika o lese, o jezírku s vodopádem, o noci (procházka bude plánovaná na večer až noc, abychom se vyhnuli davům turistů, až dojdeme na frekventovanější místa Hradčan). Anebo sem prostě napište svoje oblíbené básně a já se pokusím najít propojení témat s jinými v širších souvislostech.

Cemendriel, vloženo 17:05:55  25. 07. 2011

Vítězslav Nezval: Na břehu řeky Svratky Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva, rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá. I za slunného léta je zde zvláštní stín jak v starém obraze, jenž u nás doma visí, proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín, i za slunného léta je zde zvláštní stín jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi. Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, a přece musil jsem tu každoročně žít, jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, však nechodila k jejich břehům moje matka. Jsou možná země, kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější, a přec mou zemí navždy bude Morava, jsou možná země, kde je voda modravá, a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší. Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy — a přec mě nejvíc dojímá ten žulový, jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, a přec ten nad Brnem je nade vše mi drahý. Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna. Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil, na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna. Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít, jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.

Kroc, vloženo 21:04:05  15. 06. 2011
	poezie a její interpretace... http://www.youtube.com/watch?v=CBqfxtvjbkI

Neros, vloženo 22:14:40  09. 06. 2011

Dobře.. tak tedy poslední od Netze: K.A. Netz Divoký večírek Další popravené bylo uraženo hrdlo. Palubní lístek plný spokojených cestujících na cestě okolo (a) Ze mě. Hajzl je daleko. Problém je, že on píše dle svý zážitků a zkušeností a většina z nich se odherává v podoušeném stavu. Abych tedy dal prostor klasice: Jiří Kulhánek Hořčice Od země k nebi strmí se tráva ostřice. Šli dva a dva a dva v rukou kalich hořčice. Dříve než jsm stačil cokoli říci umírám, pokryt hořčicí.

Fionor, vloženo 18:33:09  09. 06. 2011
	Neros: čím jsem starší, tím raději mám klasiky a jejich překladatele,kteří dokáží vtisknout poezii do veršů, nikoli do pseudo-haiku textu, kterž na papíře vypadá jako báseň Netz není špatný, ale volný verš mě prostě nefascinuje, pokud není rozsáhlejší a opravdu obrazotvorný (třeba Morrisonova Divočina nebo Ginsbergovo Kvílení)

Neros, vloženo 18:15:12  09. 06. 2011
	K. A. Netz Milostná Leželi jsme oba na rudém sofa. A ona do mne lila jedno pivo za druhým. Až jsem už nedokázal ani zvednout hlavu, řekl jsem jí: "Ty se mě snažíš opít."

Neros, vloženo 19:38:06  05. 06. 2011
	Aes: Ano, i to mne napadlo, ž tahle místnost je o něčem jiném.... a proto sem jednou za čas přihodím oblíbeného K.A. Netze

Cemendriel, vloženo 00:00:42  05. 06. 2011
	Já bych řekla, že je to docela jedno, vzhledem k tomu, že se ani v jedné místnosti nic neděje... =)

Aes Sedai, vloženo 22:52:44  04. 06. 2011
	Hele, ono by to mělo být spíš do Básnění-bláznění, řekla bych. Tam je autorská tvorba. Jinak tvé básničky by chtěly vypilovat, třeba "láska" - "páska" mi připadá takové ohrané... Ale mají myšlenku a jsou takové dobře syrové. Ta s ovcí se mi líbí hodně. Jsi takový "prokletý básník". ;)

Zpět