Místnost

Galerie poezie

Martin Hassman - Pandemie Bacily poezie se šíří davem rychlostí japonské rychlodráhy smrtící potvory odolávající lékům dneška. Cpi se penicillinem sprchuj se ledovou otužilče stejně nevydržíš skolí tě už třetí den. Dopadneš tvrdě na židli za vysokých teplot uchopíš pero jak v mrákotách a s počínajícími halucinacemi začneš psát svou závěť. Ve verších (jak ironické) A s každým rýmem ti bude ubývat sil až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý Ale ty nebudeš opilý! Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému Ale ty nebudeš mrtvý!! Za živa okusíš všechny bolesti tohoto světa a to je horší než smrt Proto se té nemoci všichni tolik bojí!> Vítejte v místnosti, kde můžete si vybrat na stěnách, něco rozvěšených básní či veršů pár ... Kde hledáme poezii když to není zrovna v knize a básnických sbírkách: Police lyriky Police lyriky 2 Wiki zdroje - Poezie Místnost má od 11:54:59  02. 03. 2002 pronajatou ACE. Spolusprávce: Silmarien.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Neros, vloženo 12:32:31  03. 06. 2011
	Tož příští čtvrtek vám sem hodím něco, co je... uhm... teda, nebude to ode mne (ano, ukončím svou exhibici), ale od vcelku neznámého K. A. Netze- to teprve bude jízda :D:D

Cemendriel, vloženo 12:28:33  03. 06. 2011
	ACE: Aha, s tím mám možná ten problém, že jsem hledala nějakou pointu, která to celé spojí, myšlenky slok jsem asi pochopila, myslím! =D Neros: Jo tak to ti úplně rozumím, mám podobnou zkušenost! =)

Neros, vloženo 12:07:55  03. 06. 2011
	ACE, zjistil jsem jednu věc... mnoha pokusy jsem přišel na to, že když své básně recituju, mají mnohem lepší efekt. Asi proto, ze jsou tak kostrbaté a já pořádně vím, jak mají znít a plynout... Ale díky :D

ACE, vloženo 10:42:12  03. 06. 2011
	To Cemi - mě to nepřijde zase tak náročný, trochu kostrbatý ke konci a možná kdyby to bylo kratší neb se nosná myšlenka opakuje dokola (tuším tak 3 krát - Imho 2 krát by bylo dostačující) aniž by v závěru gradovala ale jestli to je autorské dílko Nerose, tak je to IMHO velmi dobré. Rozhodně to tak minimálně vypadá :) Co já už četl básní od slavných renomovaných a přišli ... no prostě blbé :-D

Neros, vloženo 09:53:48  03. 06. 2011
	To víš... samouk, co to nikdy nedotáhl dál, než na toho Sáma... :D Jinak absolutně nevím, co na to říct. To mi žádný češtinář neřekl, že mám používat něco jako básnické prostředky! *alibismus hadra*

Cemendriel, vloženo 00:33:14  03. 06. 2011
	Oh, tak tu první jsem ještě jakš takš pobrala (i když teda byla dosti naturalistická i na Cemi), ale na tu druhou si asi napřed budu muset přečíst nějakou knížku o interpretaci básní, tvoje básnické prostředky mě nejspíš míjí... =DD (to si neber špatně, jen jsem měla potřebu to okomentovat=))

Neros, vloženo 22:16:25  02. 06. 2011

No vždyť je čtvrtek! (to je radosti, co? :D:D) Čtrvteční chvilka nepříliš kvalitní poezie: Neros de Noir Dobrovolní slepci Nechceme zvednout meče, my chceme zvedat číši! A kdo se vlastně liší, když přikyvujem vkleče? Tak znovu otvíráme, ty dávno zdravé rány a skupujeme lány, byť dávno umíráme! A každý patří všemu - nač ještě hledat lásku? Ty na očích máš pásku, co podobá se šému. My nehledáme právo, vždyť svobodu už máme. A když se nestaráme, tak je nám to zdrávo. A kdo tu ještě věří, že nesežerem lásku, tomu dáme pásku. Smrt chodí kolem dveří! My nehledáme hlásky, co bychom zazpívali. Všichni jsme tak malí... Na očích máme pásky. Kdekdo se prý spálí o horké dlaně lásky. Kde vzaly se ty pásky? To my je uvázali.

Neros, vloženo 13:40:19  27. 05. 2011

A opět tu máme čtvrtek a s ním další rádoby chvilku rádoby poezii... Neros de Noir O černé ovečce Uprostřed ovčího stáda stojí jedna, která nemá ráda ten přehršel bílé barvy. Černě zbarvená ovčí vlna, ta jedna ovce trávy je plna- nesnáší i albínské larvy. Za tichého žvýkání zmizela jedna bílá ovce. Zemře tu do svítání jen ten kdo neví, co chce. A ony vědět nechtějí. V blaženosti se tráva tráví o dost snadněji. Ovce stále přežvykují pastvu nevšimly si, že jim jedna chybí. Černá ovce vezme zubní pastu a ostatním se její zuby líbí zdravý chrup maskuje hlad. Čerstvá zeleň nevzbuzuje chuť krev je sladká, buď jak buď. A všechny bílé ovce čeká pád. Za souhlasného bečení stádo přichází o bílé kusy. A když je cítit zděšení, vane mentol z černé pusy. Už je pozdě utíkat. Je snažší se nechat po kouscích užírat. A pomale zdechat. Na pastvině teď osaměle stojí černá ovečka. Přestala mít hlad. Kolem kostí se mouchy rojí, hnití nepočká, Ovce byly poučeny -Snad.

Neros, vloženo 19:23:20  19. 05. 2011

Čtvrteční chvilka poezie: Neros de Noir Wohnutá balada Vprostřed suchého z nosu na lodi ne nepodobné kosu, houpu se a stěžeň vypadá jako Pátek, na nějž připadá smutný osud, Robinsona vést, dokud neprodá i vlastní čest. A stovky ovcí bez sena se kutálí. A stračena mne dojí, smyslů zbavená, do šedo-žluté zbarvená. Má kosí loď se velmi zvolna nadechuje, teď je volná a prchá přes poušť zbrázděnou tou šedo-žlutou stračenou. Držím se a zvolna vlaju, jako lístek palubní. Chci umlátit ji zárubní, mám totiž strach z cizích krajů. Musím ale letět s ní. Za divnou krávou zásnubní. Moje žena, ze mne kvete, jenom se div, širý světe, pouze jednou za podzim. Abeceda se jí plete, stejně jako svetry jeté na dvorečku pod kozím vrškem. Tak mi ubalila dvanáct svetrů, žádná piva, taky facku, čtyři kila: cukru, vody, upaliva a teď prý mám upalovat, šedo-žlutou krávu kovat. Po šedesáti nocích a dvou dnech, vprostřed pouště došel dech hudebníkům černošským. Je to pěkně blbé slovo, proto nemám žádný rým. Přikutálelo se ovo- ce. A hlasitě rozkázalo: "Do mixéru směle s ním!" Já však věděl, že je sním. A to zčásti prokázalo, mou banánovou nevinu. Snad sobě jednou prominu, že tu ovocnou rodinu jsem snědl jako malinu. Od karavany odpoutaje kosí loď, co rychle taje v troubících a bílých krách, jedu, s pláčem na řasách. Už vím kde loď připoutat mám, Stračenu si stvořím sám. Ta kráva, kterou ukovám, bude modře-nachová. Vzal jsem kozí sýr, Vzal jsem Gazi mír. A drahý Kazimír vhodil starý MIR. Pak jsem přidal tučňáka, protože ten přiláká pěticípou kosatku i pětiprsou kozatku. Vše pečlivě jsem zamíchal, a Pátek utek za sobotou. Nemám Pátka, míchám botou. Dva zákony jsem zamítal. A pak přišel čas, kdy měla byti zatčena ve jménu mé lásky zas ta nachová stračena. Když vznikla mi jen kačena, Dostal jsem i trochu strach, že když bude vláčena, stanu se kačeří vrah. Pro jistotu do ní kopnu, letí pouští, letí k oknu, a tam se pěkně rozmetá. Jen je trochu do žluta. Mrštím ji pak proti zdi, říkám jí: "Ty krávo, jdi!" Ona se jen tupě motá, místo kopyt, kachní blány, Zavolám si kamelota, stejně je to flákač samý. Jenže když ji nadzvedne, kachní kráva ošedne. Kráva se však osmělila. Černé víno do mě lila. A tak jsem jí odpustil, že není do nachově-lila. Ženu svou jsem opustil. Kašlu na svou divnou ženu a teď krávu popoženu přes poušť suchých holubů. Zde už déle nebudu. A chtěla tomu evoluce, že krávě její kachní ruce, i ty nohy změnily se v krásně modrá kopyta. A v konci pouště zpěnily se šušně v mokrá koryta. A roztátá kosí bárka jež měla plavat středem vod, přišla by nám tuze vhod. Zjišťuji teď svoji chybu, Kráva nezmění se v rybu. Měla míti kachní blány, Bohužel mé lásky plány nechtěly to a já vím, že se s krávou utopím. Nevyšlo vše tak, jak mělo, ťukám na své duté čelo. Spíš než bledě nachová, neměla být plechová.

Nimitz, vloženo 00:21:46  11. 05. 2011
	Vítězslav Nezval Krajina Mezi jahodami v lese je atlasový divan Nad ním se třese a zpívá skřivan Na té louce je španělská stěna a na otomanu v dolíčku spí nahá žena a na prsou má rosničku Rosnička zpívá pomněnky se krčí dáma spí a zívá Zvolna prší

Tinne, vloženo 15:21:48  28. 04. 2011
	Taťána Nováková nápis na jednom hrobě Vinohradského hřbitova po celý život nesla v sobě zhaslou svíci dítěte přitom v Haliči slýchávala tolik písní do kolébek nemohla zapomenout když se vrátila nasadili jeho stín aby jí byl v patách byla přeci ta co mu patřila (ale může člověk někomu patřit?) tak ráda by zapomněla Máchova Lori

Nimitz, vloženo 01:15:33  13. 04. 2011

ACE: však je jaro, a blíží se květen - lásky čas :-) Eduard Mörike Nenasytná láska Tohle je láska! ta je to! Líbáním k neztišení: A který bloud by řešeto chtěl marnou vodou plnit? Čerpej z ní třeba tisíc zim, polibků věčnost přidej k nim, jí pořád to nic není. Pokaždé, lásko, míváš ty zázračně nová přání; my rozkousali jsme si rty do krve při líbání. Držela při tom sykajíc jak beránek pod ostřím nože. Prosilo oko: Jenom víc! Bolí? tím líp, ó Bože! V tomhle je láska, právě v tom byla teď i dřív. A jinak ani Šalamoun to neznal, co byl živ.

ACE, vloženo 00:05:03  13. 04. 2011
	Ta je moc pěkná! :-) ... taková jarní ;-)

Nimitz, vloženo 00:56:22  12. 04. 2011

nějakou tu pozdně noční... Jiří Orten Dívčí Hraje si dívka s ňadry svými a je to neveselá hra. Na loži nedaleko zimy, na loži studeném se k lásce přímí s koleny něžně sevřenými. A tma je zlehka rozvírá. Vloudí se k ní jak vlna k lodi a rozčesává její stud, od paty k hlavě po ní chodí a nepřejde ji, nepřechodí jak voda, která vlny vodí ke smutné lodi bez kajut. Hraje si dívka s tmou a slovy a dává polibky svým rtům, nikdo je nazpět nevyloví neskutečnému rybářovi, jen tichý pláč je ve snu poví z polštářů medvídkům.

ACE, vloženo 22:30:50  07. 04. 2011

Překlad pěkný ale Sonetů jsem aktuálně již nějak syt ... proto zůstanu u Skácela. Jednou nám popel poví, Na jaké dveře tlukou s tak tvrdošíjnou mukou na světě lidská srdce. A snad nám láska řekne, proč srdce nepřestane a proč stále, stále na velké dveře tluče. Ale kdo řekne (mé nedůvěře), kam vedou ty dveře a co je za nimi skryto. A kdo nás napomene, aby to nebolelo, a přece přísné bylo, NADARMO SE PTÁTE. A kdo nás napomene.

Fionor, vloženo 11:39:00  07. 04. 2011
	Já narazil jen na výběr. Navíc se jedná o "amatérský" nekomerční překlad, který ovšem ocenil i Martin Hilský na nějaké soutěži. Osobně se mi ty překlady líbí skoro stejně jako ty od E. A. Saudka :)

Meridion, vloženo 07:38:46  07. 04. 2011
	Tenhle překlad neznám. Přeložila celou sbírku sonetů nebo jen výběr?

Fionor, vloženo 01:22:55  06. 04. 2011

W. Shakespeare Sonet 149 Jak můžeš říkat, že tě nemám rád, ty krutá, když jsem s tebou proti sobě? Nemyslím na tebe, když bez výhrad plním tvá přání pohotově? S kým nejsi zadobře, se přátelím? A když se mračíš, nejdu po příčině? Když já tě pohněvám, sám nevím čím, netrestám hned, co přičítáš mé vině? Jsem pyšný, nemám tě snad nejradši, svou sebeúctu k zemi neohýbám, a jak tvé oči jenom naznačí, hned neslouží mé přednosti tvým chybám? Tebou jsem oslep, tak mě nenáviď, miluješ ty, kdo jasně vidí, viď? (překlad Zdenka Bergrová)

Nimitz, vloženo 22:59:34  05. 04. 2011

Josef Václav Sládek Fialy Dubnové jitro vlhké a šedé dláždění mokrým odrazem leští, na rohu ulice v drobounkém dešti, na ruce drobounké děťátko bledé, talířek fialek na druhé dlani, stojí tu žena opřena k hrani. Kdo by ji neviděl, když kráčí kolem, kdo by si nekoupil kytičku fial? - na děcko s úsměvem, na matku s bolem pohlédne, líto mu, kvítku že přijal - Fialy, fialy, - květ jarní v lese - jak na vás dívá se to dítě bledé, němé tak, smutné tak - a zimou se třese.

ACE, vloženo 22:25:37  05. 04. 2011

Skácel a jaro říkáš, nu když se podívám ven, tak vidím jen "Jarní deště" ... A když jsme vyšli ven, už trošku popršelo. Stromy však nadál dychtily, v lupení frkal vraný déšť. Mám plná chřípí mokré zeleně a znám. Jenom se bojím, že to nedovedu. Zrovna mne trápí noc, karmíny cihel a na hromadách písku okr. To řeka dotekla až sem, staví si v městě dům. To já chci říci, že v listopadech hlíny zároveň bývám s vojáky. Řekl bych k čertu, ale nač té starobylé kletbě na čelo ťukat. Nemám to lehké. Za inkoust, jarní déšť a jiné tekutiny platívám draho.

Zpět