 |
Základy hudební nauky pro taverníky. Lekce třetí:
Intervaly
Definice: Interval je vzdálenost mezi dvěma tóny.
Intervaly jsou buď vzestupné, nebo sestupné (my se v textu budeme zabývat pouze vzestupnými, sestupné jsou analogické („hlavou dolu“)), dále jsou intervaly harmonické (dva tóny znějí současně), nebo melodické (zaznějí v různý čas). Tolik k rozdělení.
Označení intervalu se skládá ze dvou částí. Nejprve k části substantivní (druhá část). Tou je označena vzdálenost dvou základních tónů, od nichž jsou tóny intervalu odvozeny (to je krásně složitě řečeno, tak to zkusím zlidštit na příkladu: Zkoumám-li interval ces1-fis1, substantivní část bude vycházet ze vzdálenosti c-f). Názvosloví pochází z latiny a zní následovně: Dva tóny stejného základu se označují jako prima, dále rozdíl o jeden tón je sekunda, pak tercie, kvarta, kvinta, septima a nakonec oktáva (označuje tóny se stejným názvem, ale různou oktávou (c1-c2)). Pokud je vzdálenost dvou tónů větší, než oktáva, mluvíme o noně, decimě, undecimě, duodecimě, tercdecimě, kvartdecimě a kvintdecimě. Jelikož se však tyto intervaly chovají stejně, jako intervaly o oktávu menší (tj. noně odpovídá sekunda, duodecimě kvinta atp.), nebudeme se jimi nijak dále zabývat. (Pro určení substantivní části doporučuji postup „počítání na prstech“, kdy kupříkladu oblíbenou vzdálenost c-f spočítáme následovně: mezi tóny c a f leží ještě d a e, tedy utvořím řadu c-d-e-f. Tato má čtyři prvky, tedy c-f je kvarta.)
Pozorný čtenář si jistě všiml, že toto označení nám zdaleka nemůže stačit, neboť c-es je jistě interval různý od c-e a přitom se jedná v obou případech o tercii. Proto se k označení substantivní části přidává i část adjektivní, která rozlišuje právě tyto rozdíly. Prima, kvarta, kvinta a oktáva se nazývají čisté, sekunda, tercie, sexta a septima jsou velké, či malé. Malý interval se od velkého vždy liší o půltón. (Např.: c-f je čistá kvarta, c-es je malá tercie, a-fis je velká sexta, fis-cis je čistá kvinta. Doporučuji si procvičit.) Tyto intervaly se nazývají základní, neboli doškálné, a to z toho důvodu, že se všechny nacházejí v církevních tóninách (o tom si něco povíme v některé z příštích lekcí). Jelikož však existuje celá řada dalších intervalů, z nichž nejznámější je c-fis, skládající se ze šesti půltónů, takzvaný tritón, je potřeba zadefinovat další intervaly, tzv. odvozené. Seznam slov použitelných v adjektivní části se nám tak rozrůstá o další možnosti a sice zvětšená, dvojzvětšená, trojzvětšená (atd. třeba i sedmnáctizvětšená) a zmenšená, dvojzmenšená,… Zvětšený (dvoj, troj,…) interval je o půltón větší, nežli čistý, či velký. Zmenšený (dvoj, troj,…) je o půltón menší, než čistý, či malý. (př. zvětšená kvarta je o půltón větší, než čistá; zmenšená tercie je o půltón menší, než malá; trojzvětšená sexta má o tři půltóny víc, nežli velká sexta.).
Označení intervalů je závislé primárně na zápisu a čistě sluchově je nejednoznačné. Díky enharmonické záměně tónů intervalu totiž dva stejně znějící intervaly mohou být co se týče názvosloví velmi rozdílné. Například e1-gis1 (velká tercie), zní stejně jako e1-as1 (zmenšená kvarta).
Inervaly jsou základní stavební jednotkou hudby. Pro porozumění další látce je proto nutno je bezpečně ovládat. Doporučuji proto důkladně si je doma procvičit a promrskat – nejlépe si najít někoho, kdo by to pak i zkontroloval.
Jelikož už mě k intervalům nic víc nenapadá, tak zde končí tato lekce. Kdybyste měl kdokoli jakoukoli nejasnost, či nesrovnalost, ozvěte se mi, prosím. |
HUDBY