 |
Tak po dlouhé době jsem se konečně dostal k reportu z letošního MIGHTY SOUNDS 2010!
Na začátek pár slov k novému umístění. Festival se odehrával na letišti u Čápova dvora mezi Táborem a Sezimovým Ústím. Změna více než vítaná. Areál prostornější, lépe využitelný k různým atrakcím a hlavně rovný. Takže když přišel několikahodinový déšť, který začal před ska-p a skončil někdy druhý den v poledne, tak věřte nebo ne, nikde ŽÁDNÉ BLÁTO :) Druhý extrém byl stín, který díky absenci jakýchkoli stromů v areálu prostě nebyl a občas bylo fakt vedro ke chcípnutí, ale člověk nemůže chtít všecko.
Teď už k programu:
PÁTEK
První kapela na hlavní stage je relativní novinka v českých luzích a hájích a to Larika. Kapela složená ze zkušených muzikantů z jiných kapel, vesměs mých kamarádů a kamarádek, se třema úchvatnýma zpěvačkama, která se snaží o rocksteady, to rychlý být prostě nemůže, takže žádný nářez nečekejte. Muzika velmi uspokojivá. Pátek 15:30.
Další kapela, která se představila po Pub Animals byli novozélanďani Cornerstone Roots - což byl pro mě černý kůň prvního odpoledne a vesměs se top potvrdilo. Velice zkušený riddim band jehož roots reggae někdy přerostlo i do pořádně divokého tance. Dva zpěváci, evidentně otec a syn (40 a tak 12:) se předváděli ve velmi sympatickém světle - zvlášť styl jakým ten klučík burcoval publikum. Nicméně jejich riddimy byly všechny dost na jedno brdo. Na sto ale další zajímavá kapela.
Po nich přišli u nás už notoricky známí multikulturní United Flavour. Řekl jsem si, že pokud zahrají jako první song Revolution tak jdu pryč. Avšak nestalo se naštěstí :) Směska latina, reggae a árenbíčka mě tak nějak docela naladila na to jít se trochu opít do backstage (mimiochodem jsem fakt rád, že jsem měl backstage pas, páč fronty na pivo byli téměř po celý festival absolutně neúnosné - klidně i 60 minut)
A to už se schylovalo k na vedlejší Jan Žižka stage ke koncertu, který měl být pro mě vrcholem pátečního programu a to fancouzští "kámoši Manu Chaa" LA PHAZE. Moje predikce se absolutně vyplnila. Perfektní směska reggae a d´n´b doplňované mysteriózními klávesami a ostrými punkovými riffy absoltuně geniálního kytaristy, mě dostala skoro do kolen a to i když nehráli tři moje asi nejoblíbenější písničky. Asi největší bomba byla pecka s chytlavým refrénem - Assaut Final
Poté jsem doběhl vedle na Jan Hus stage na koncert Busters - německého skáčka, který mě ale fakt docela zklamalo. Prostě šuuuup co nejrychlejší 2tone riff a jeden song jak druhej. Hlavně aby se lidi v publiku co nejvíc mlátili a pakl jsme spokojený. Prostě divný, ale je pravda, že jsem viděl asi dva nebo tři songy.
V 0:35 jsem se neuvěřitelně vyskákal a absolutně vybil na útočných a v našich končinách už velmi profláklých Irie Révoltés. Viděl jsem je cca po 9-10té a zjistil jsem, že mě je úplně jedno kolikrát tuhle geniálůní kapelu uvidím, stokrát, dvěstěkrát. Pokaždý si na ní neuvěřitelně zapařím. Ta muzika je úžasná a jejich sociálně politický aktivity jí dávají i smysl.
Pak už jen sprintík na konec Banana Metalik Scénicky absolutně dokonalé kapely, která mi hudebně připomíná něco jako kdyby člověk zkloubil Gogol Bordello s Mad Sin. Ale jak říkám, půlka jejich geniality je v totálně šíleném zombie představení, kterým vás nevtáhnou do hudby ani nezaujmou, kterým vás prostě totálně vyděsí !!
  
Fotografie mluví za vše + ukázka této šílené muziky v songu Strip or Die
Tím pro mě hudebně sobota končila. Posléze jsem se opil jak MIGHTY SOUNDS káže a za svitu ranního slunce šel spát :)
---
COMING SOON: sobota a neděle :) Musím se naobědvat :) |
HUDBY