 |
Tak bych něco písla něco MJ, o celkovym vlivu, který si myslim, že měl na mojí generaci o době, v jaký jsme rostli a která svým způsobem ve státech (tedy můžu psát jenom o DCčku) přetrvává. Zpětně se omloumám za menší megalomanství a zejména za délku:
Michael byl ztělesněním velkého snu (souhlasim s Činkapi, je je za nim neuvěřitelně silnej příběh), jak bitý kluk, na kterýho byl táta tvrdej díky neskutečný dřině a velikýmu talentu ke štěstí přišel a i když ho dosáhl, neustále stejně tvrdě na sobě pracoval a snažil se, aby ten sen i co nejvíc sloužil pro ostatní, kteří buď takový štěstí neměli, nebo prostě pro pobavení, zlepšení nálady, fascinaci, sdílení snu. Za čež taky parádně dostal několikrát přes pusu.
tehdy se tomu hodně věřilo, nejenom tehdy tam, ale i u nás, byli jsme krátce po revoluci a děti a řekla bych, že i tady teď u Amíků (tj 2009) jsou leckde ještě pořád takový věčný děti vzhledem k tomu; pořád se tu na něco podobnýho věří (DC, Washington, USA)= Děti jsou tak často pořád vychovávaný; ukazují se tu obrovské projevy správňáctví, kdy každý může být hrdina (při zdejším megalomanství už dokonce musí, ale to sem nepatří) tolerance, respekt, spolupráce, ohledů, nerasismu, nepodkopávání, tvrdé práce, velké dřiny, sympatie s druhými, kteří neměli takový štěstí, práce pro komunitu, planetu, víra ve věčnou nekonečnou, nikdy nekomírající lásku na celý život, přátelství a vůbec bejt strašně dobrej a hodnej člověk prostě jen tak, protože je to dobrý a bylo by krásný, kdyby byl jednou celej takovej svět...(máte asitak představu co myslim, ne? :-) )...
A pak člověk pomalu vyrůstá a vidí, že skoro vše to krásné o čem se kolem něj mluví jsou často jenom lži a iluze, kterých se zpravidla nějak využívá. Například, že když se pokusíte dát někomu to, co jste sami neměli, třeba hezký a pohodový dětství po boku někoho kdo je slavný a kdo by vám pomohl, obviní vás s pedofilie, protože jste prostě spali v jednom pokoji a rodina je moc chudá a potřebuje prachy. (třeba to tak nebylo, nevim, možná že se v těch klucích viděl, ztotožňoval se s nima, viděl tu slabost, zranitelnost, mohl být pro ně vším a proto ho přitahovali; stejnou otázkou je, proč neznásilńoval rovněž holčičky, kdyby nebyl na ženy, těžko by měl s jenou nechtěné děcko)mohlo to být jak chtělo, nechci to pitvat, zneužívání dětí je sajrat největší, to je bez debat). a tak dál o dalších a dalších křivdách, obecném znužívání těch, co se nemůžou bránit.... (a i tady je podle mě hodně silně znát, jak se s tím vypořádává, pere)
Michael byl IMHO svým způsobem jinej než většina ostatních zpěváků, protože on tý myšlence neskutečný práce a lepšího světa minimálně zpočátku doopravdy věřil, to nebyla manipulovatelná emoce něčeho co je pěkný a vypadá hezky- například nekonený neskomírající lásky oslizlýho slaďouna, která by mu zajistila fanoušky a prodala desku -on v tom žil a žil v tom světě i tehdy, když se mu to rozpadalo před očima, pral se, snažil se to udržet, nedat to, (aspoň ten celek nedat) a proto se nedat, proto si myslim, že je tak reálnej.
zrovna jsme si asi před rokem s kamarádkou říkaly, jaký to bylo štěstí vyrůstat na něm, na někom, za kým byl příběh ( i když zrovna tohle je jeho vědomá fikce, zveličení a snad i malá manipulace pro dobro celku) a ne třeba jenom na Britney, Avril, Eminemovi- ta první byla taková "hudební Merilynka", sice pořád jiná, ale bez příběhu, nic doopravdy nežila, pouze musela vypadat, musela se líbit a prodávat, a ti druzí dva by zase všechno řešili tak, že by každýho zbili, nebo mu aspoń těžce fyzicky ublížili a všem ukázali tím, že je poníží.
Neztrácel čas ani cigaretama, drogama, hraním si na ublíženou chudinku. Reagoval fantasií, sněním a prací.
Opakuju se: i když nejsem skalní fanynka, nebyla jsem na jedinym koncertě, cd mám všehovšudy jedno- z lidskýho hlediska byl ztělesněním žitého snu, kterej byl sice tak trochu neskutečnej a stále je a ač nereálnej, přeci jen dělá svým způsobem lidi lepší. Se všim zoufalstvim je za něm vidět příběh žitýho života ve svym zoufalství, ale i rozpuku, nezdolnosti a kráse a pro svět je to veliká ztráta, protože druhej takovej člověk (alespoň ve stejný branži) teď rozhodně nejni. |
HUDBY