 |
Jinak jsem moc rád, že se tu o něčem po době bavíme, a že je to v intencích pěkné debaty :) Jenom mě trochu zamrzelo slovo "elitismus". Vypadá to, jako kdybychom se vůbec neznali, doufám, že z mých názoru a veškerého konání vyplývá, že jsem zásadně proti elitismu a vážné uměleckosti jako takové :)
Asi to způsobila moje formulace "hudební myšlenka". Celé to jsem psal pod dojmem návštěvy jednoho koncertu v Teplicích, docela povedeného. V druhé půli jsem si byl poslechnout Šostakovičovu první symfonii. Dostal jsem se do nálady, kdy jsem vnímal celý sál i s posluchači a orchestrem, někde uprostřed se zmítal dirigent :) Občas se mi do hlavy dostanou takové šíléné vize. Jako třeba při potlesku - všichni najednou začnou plácat rukama a vydávat tleskavé zvuky. Jasně, samozřejmost, ale někdy mi to přijde jako slušný úlet :) Jak když zvířátka panáčkujou :) Nu a ten večer jsem si zas naplno užíval ten fakt, že se tolik stovek lidí oblékne do večerního obleku, každý doma udělá ty své rituály před odchodem, dorazí do sálu, odloží kabát a jde si poslechnout 1,5 hodiny hudby. A to v sedě a mlčky. Vždyť je to přece nádhera. Občas se sálem linou nepopsatelné atmosféry, no fakt! Někdy je přímo cítit, jak jsou všichni naladěni na jednu vlnu. (Z pozice hráče se to někdy vnímá ještě líp.) No a právě při těchto momentech je krásně. Tam se můžou tvořit ty myšlenky, v klidu, rodící se z tichosti. Když si vezmu jakýkoliv jiný koncert, včetně jazzového, nic takového tam nastat nemůže. Oukej, zažil jsem koncerty ve stoje, kdy mi běhal mráz po zádech, nebo kdy jsem protančil celou noc jak janek, ale to není to, co jsem popisoval. To jsou jiné prožitky. Více či méně se ale dá říct, že pro mne podřadnější prožitky.
Jo tak tolik asi k rozdílu schopnosti předání myšlenky, napsal jsem to dost neandrtálsky, ale věřím, že si to přeložíte správně :) |
HUDBY