Místnost

Dutá vrba

Na kraji rybníka stojí vrba. Je dutá od doby, co vyhořela. Ale pokud do ní vlezete, najdete v ní radost. Místnost má od 11:45:43  21. 03. 2002 pronajatou toomz. Spolusprávce: verlit.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Dara, vloženo 13:09:01  23. 09. 2018

Ja co sem videla u nas, tak doktorandi byly holky pro vsechno. Prace meli spoustu (penize byly, to j fakt), ale delali vsechno od navrhu a vyroby letacku na konference po hlidani opravaru. A ve vysledku pak v soukrome sfere praci stejnou. Alespon vv mem okoli Mne to nikdy nelakalo. Nejenz tohodle hlediska, ale i ze jsem se chtela osamostatnit a mit rodinu. Bracha ted doktorat dela. Ale ma bezva flek, delal kvuli tomu psi kusy, aby si udrzel vyhodne podminky a ted rika, ze nema na nic cas, ze dopisuje disertaci. Je mu 30

Legolas Craft, vloženo 12:56:09  23. 09. 2018

Je smutné sledovat, jak mají doktorandi podobné zkušenosti napříč obory i pracovišti. Já to letos, částečně tedy i ze zdravotních důvodů, zabalil a zatím žiju :). V našem oboru je práce v průmyslu prostě často i zajímavější, o prospěšnosti nemluvě. Ale je to pořád dokola - buď pracoviště doktorandy zaplatí a budou se k nim chovat jako ke kolegům a ne jako k podřadné pracovní síle, nebo si doktorandi dříve nebo později najdou částečný úvazek jinde, zjistí, že se dá pracovat i smysluplně, ztratí motivaci, protože na částečný úvazek se výzkum moc neposouvá (zvlášť když k tomu máte zkoušky a výuku) a nakonec odejdou. Kromě těch největších bláznů (respekt pro ně, potíž je v tom, že jich není dost a pak školy nemají dost lidí). Plus zůstanou ti, kterým vyhovuje možnost se hezky někde schovat bez velkého vypětí a nevadí jim málo peněz. Aneb jak minulý týden při obědě smutně poznamenal můj, dnes již bývalý, školitel: ty tu povedeš jednu přednášku a dvě cvičení a budeš tu jako externista častěji než někteří naši kmenoví zaměstnanci/doktorandi. Tak asi tak. Pokud máte chuť a sílu, je to určitě bezva, ale život bych na práci na katedře rozhodně nestavěl. Malou útěchou budiž, že buď jsme všichni hrozně neschopný, nebo je špatně systém - ale rozhodně v tom nejsme sami :).

Klair, vloženo 10:06:43  23. 09. 2018
	hlavně si nezařizuj živnosťák "jen tak".... pokud budeš mít konkrétní nabídku a představu, tak se domluv na spolupráci a živnosťák můžeš mít už druhý den. zařizovat "kdyby náhodou" je nesmysl. A držím moc palce!

Shadw, vloženo 22:27:20  22. 09. 2018

Rozhodla jsem se doktorát odložit. Jestli budu mít čas a chuť, zkusím se podívat na to, co mě zajímá a třeba to zkusím na jiném oboru nebo v Brně (tam je kamarádka docela spokojená, i když je to tam náročnější než v Praze). Zatím se pokusím nezcvoknout v práci, doplním a vyšperkuju si životopis, rozešlu ho a uvidíme. Kolegyně mě ponouká, abych si zařídila živnosťák, že by to mohlo pomoct (jen si musím zjistit co a jak a jestli by se mi to nakonec vůbec vyplatilo). Asi se zkusím teď pustit do malé úpravy bytu po babičce a dědovi, abych se tam mohla přestěhovat. Mám báječného přítele, který mi slíbil pomoct. Sama bych to nezvládla. A pojedu s kamarádkou do Milána. A za další do Francie. A mám slíbený k Vánocům zajímavý kurz počítačové grafiky. A prostě je na čase pohnout se z místa. Držte mi palce, ať se něco z toho podaří.

Klair, vloženo 20:35:42  22. 09. 2018
	já přemýšlím, kdy se asi dostanu k ukončení přerušení toho magisterského studia... anštěstí s dítětem můžu mít přerušeno prakticky nekonečně... to jen moje milé dámy, že jste hrozně hustý. Obdivuju vás,že jste dokázaly ten mgr/ing!

Arenga, vloženo 20:28:03  22. 09. 2018

Upřímně řečeno, já jsem se na PhD. vykašlala ještě dřív, než jsem ho začala dělat - a možnost jsem měla, stačilo říct jednu větu a měla bych školitele i zázemí, možná bych si byla ještě i mohla vybrat, ke komu půjdu. Ale tak nějak jsem seznala, že to pro život prostě nepotřebuju, že jsou mi ty žabomyší války tam, kde by člověk spíš čekal spolupráci k nějakému obecnějšímu dobru, tak protivné, že se toho prostě nechci účastnit. Zjistila jsem, že nemám tu touhu, že chci dělat "obyčejnou" práci a mít rodinu. Zaplatila jsem si teda ten malý doktorát, ono se to nakonec docela hodí ho mít, i když spíš tak společensky než že by třeba člověk reálně dostával vyšší plat :-D - a jsem zcela spokojená se svým úřednickým místem a třídětnou rodinou ;-) nikdy jsem nelitovala, že jsem na ten doktorát nešla Geneviéve: hele, poslyš, celé dějiny u nás nechtěli ani u obyčejných magisterských státnic - tam to bylo čistě už jen o specializaci Meridion: ono strašně záleží, jaké by sis vybrala pracoviště a školitele, tvůj bonus navíc je, že jsi starší a máš za sebou nějaké životní zkušenosti a tím pádem jistý nadhled (vy mladší to neberte nějak špatně, to je prostě životní realita), takže se tím nedáš uvláčet a pokud se v průběhu rozhodneš, že tohle prostě nemáš zapotřebí, tak práskneš dveřma a půjdeš ;-) Navíc mám dojem, že k lidem, kteří už mají nějaké ty tituly a odborné zkušenosti prostě si jen "dodělávají" formální vzdělání, se přistupuje trochu jinak (ale ono je to všechno stejně o lidech a někteří hodně otitulovaní seprostě rádi vytahují, no :-()

Meridion, vloženo 19:26:54  22. 09. 2018

Vever: Já se na RNDr. vykašlala, i když bych na něj mám při Ph.D. nárok, protože za ten cár papíru chtěli zaplatit 5000 Kč. Jsem zvědavá, jestli se věci za těch čtrnáct let změnily (a jak). Poslední dva roky jsem si pohrávala s myšlenkou na druhý doktorát z historie nebo archeologie a tím si zvýšit šanci na místo v oboru, který je mi dnes bližší než přírodověda, ale při čtení Genevieviných strastí mě to přechází. :-)

Dara, vloženo 18:55:32  22. 09. 2018
	Vever: jsi jeste ve stanici prirodovedcu?

Vever, vloženo 18:21:19  22. 09. 2018
	Já jsem si našla práci která mě baví a na doktorát se asi vykašlu, no. Taky už v tom nevidím úplně smysl a to, že bych se musela znova zahrabat do všech těch tabulek s daty ve chvíli, kdy už si prakticky nic nepamatuju mě upřímně děsí. Asi se zeptám na studijním jestli by mi neuznali aspoň RNDr, protože PhD státnice už nějaké ty roky mám a bude :) Takže taky nic moc úspěšné řešení, no.

Genevieve, vloženo 17:41:27  22. 09. 2018

Já prošla těžkou deziluzí. Ted řeším, že to v Praze dost pravděpodobně zabalím a půjdu si udělat doktorát do Brna. Tři roky jsem se nedostala k ničemu jinému, než k učení se na zbytečný zkoušky, psaní článků, které se netýkají dizertace, protože je to naše povinnost. Dva roky jsem strávila přípravou na zkoušku, která je mi k prdu. Stejně jako další. Státnice u nás chtějí komplet z celých dějin od starověku po dnešek. Takže řeším, jestli toto chci podporovat a jestli tohle chci ještě řešit. Mrzí mě to, jsou to tři roky mého života. Ale je to život. hodně mi v tom pomohla moje nová práce v oboru, byť jiném zaměření. Takže ti asi neporadím :-) vyřeším to tím, že půjdu jinam :-D

Betka, vloženo 17:31:28  22. 09. 2018

Mám ze svého doktorátu podobný pocit jako Shadw (minus opisování čísel, plus deziluze z grantového systému). Doufala jsem, že mě věda bude bavit, ale místo toho jsem v ní přestala spatřovat smysl. Nemám pocit, že bych rozuměla oboru, do kterého jsem se pustila, i když začínám tušit něco málo o své hyper-specializaci, nevidím jak zapadá do řádu věcí. Mezilidské vztahy mi speciálně v práci moc nejdou, a sezení v kanceláři u počítače mě nebaví rozhodně. Navíc mi spousta činností, které se od fyzika čekají tak nějak mimochodem (typicky práce s různými druhy výpočetního softwaru) vůbec nejde, a numerika mě nebaví strašlivě. A ani ta co je opravdu fyzika mi nejde, myslím, že se učím hrozně pomalu. Teď jsem se celé léto crcala s jednou zkouškou, protože narážím na věci, které jsem se měla naučit v druháku. Kvůli tomu jsem se za dva roky ještě nedostala k žádné vlastní kreativní činnosti. Technicky mám napsané dva články, ale jsou spíš tak jako "za skupinu", mého vlastního přínosu je v nich minimum. Chtěla jsem počítat, a zatím jsem v tom nezískala žádnou zručnost, takže ani to mi nejde, anebo vlastně nevím, protože jsem nenašla čas-energii-vůli se do toho ponořit. Takže ve výsledku činnosti mě unavují, podobor mě nefascinuje, a moje sebevědomí klesá pod bod mrazu. Ještě mě čekají doktorské státnice. Dala bych si studijní pauzu a šla dělat cokoli, ale je to těžké, protože mám gauk a jsem na dalším grantu, o které bych přerušením přišla, nevím, jestli bych se měla kam vrátit. Taky moc nevím, co jiného bych chtěla dělat, a nemám moc žádné nematfyzácké prodejné skilly, zatím mám pocit, že navzdory hluboké frustraci bych všude jinde skončila ještě hůř, což je hodně depresivní životní vyhlídka. Prosím řekněte někdo, že jste tenhle typ situace úspěšně vyřešili.

Shadw, vloženo 17:11:20  14. 09. 2018
	Děkuju všem za podporu a rady. Doufám, že se mi podaří něco s tím udělat. Jenom bych se potřebovala přestat cítit jak vybitá baterka. Ale nějaké plány mám, které by mi mohly trochu pomoct, jen to teď na mě nějak padlo víc než jindy.

Klair, vloženo 16:32:31  14. 09. 2018
	jé, od toho jsem si koupila knížku "jak zvládnout práci manažera" a vzala jsem si jí na dovolenou. Jsem na konci dovolené a na straně 8...

Legolas Craft, vloženo 10:37:51  14. 09. 2018

Dnes napsal vlastně dost dobrý příspěvek k tomuhle tématu Michal Pohludka (možná znáte také jako autora stránky "Život korporátního vedoucího" ze svého fejsbůku. Dovolím si citovat: JAK BÝT NEZÁVISLÝ? Dělejte více věcí najednou. Takových, které vás budou bavit, budou vás dobíjet, a ideálně i takové, které mají jako vedlejší efekt peníze. Je to důležité? Může být … Firmy se nám snaží vštěpovat do podvědomí i vědomí, že za firmu se dýchá. Na oplátku se o nás postará, dá nám pocit jistoty, ty lepší nám vštěpí pod logo vizi, o kterou se opíráme. Harmonické? Doufám, že pro většinu ano. Teď. Ale co zítra? Za měsíc? Být svobodný znamená mít volbu. Kolik z nás si říká, že je čas odejít jinam? Kolik manažerů si říká, že nastane doba, kdy budou moct pást ovce na horách, mít čistou hlavu a číst pod stromem knihy? A kolik z nás to udělalo? Podíváme-li se třeba na českého bývalého kouče, který se věnoval i jednomu z nejbohatších lidí světa, i ten si prošel vyhořením. Tisíce lidí chodí do práce bez radosti. Pondělí je nejméně oblíbený den a mnozí mají nedělní večer spojený se stresem, co zase přijde. V hlavách nám rachotí strach z udělání chyby, protože co kdyby nás vyhodili? Co s tím? Dělejte více věcí najednou. Bere to čas? Bere. Má to smysl? Na to si každý musí odpovědět sám. Zkusím myšlenku popsat z jiné perspektivy. Když se v kanceláři hemží více lidí z HR oddělení, a to formálně oblečeni, zavání to vyhazovem. Někoho - klidně vás. A co když se to stane? V době, kdy pro firmu žijete stoprocentně? V hlavě se vám míchají různé myšlenky a obavy z budoucnosti. Z další hodiny, z dalšího dne. Jak to všechno bude? Co budu dělat? Proč já, když jsem pracoval naplno? Pak přijde naštvání a období křivdy, které je vystřídáno racionálním pragmatickým časem hledání nové výzvy. Avšak z donucení… Dělejte více věcí najednou. Bere to čas? Bere. Má to smysl? Pro mne ano, protože tu volbu odchodu budu mít v rukou já. A pokud nastane obrácená situace, nemusím procházet obdobím křivdy a z donucení hledat jiné zaměstnání. Mohu jen rozvinout další aktivity a věnovat se jim s jinou razancí a vizí dělat to stejné jako do teď – dělat věci takové, které mě baví. Být svobodný znamená mít volbu. Vytvořte si je pro sebe, ať můžete rozhodovat sami o sobě. ŽKV Zdroj

Legolas Craft, vloženo 10:28:41  14. 09. 2018

Meridion: to jsou skvělé odpovědi, zaměstnavatel snů zdá se :/ Shadw: hele Meridion možná neradí špatně - svůj obor a výzkum dělej sama a tím pádem si uvolni ruce na změnu práce. A najdi si nějakou, třeba i mimo obor, kde se budeš cítit dobře. Práce která je sice třeba oficálně v oboru, ale prakticky ti nic nedá (a podle toho co píšeš tak asi nedá), je vlastně horší než práce mimo obor, která by tě bavila a nějak posunula jako člověka. Už proto, že ti to očividně bere hrozně energie.

Meridion, vloženo 08:02:07  14. 09. 2018

Shadw: To mě moc mrzí vzhledem k tomu, že vím, kde jsi, a pro začínajícího archeologa či historika to vypadá jako místo snů. V určitém ohledu jsem na tom podobně, i když jsem v novém zaměstnaní jen půl roku, taky jsem doufala v nějaký posun a zrovna minulý týden jsem se dověděla, že šance je takřka nulová. Navíc na každý pokus o zlepšení v rámci svého podpracoviště dostávám odpovědi "To není vaše starost" nebo "Dělejte jen to, za co jste placená". Na druhou stranu se mi v minulých letech podařilo dělat výzkum na vlastní pěst a dostat se tím do povědomí textilních historiků - dokonce i na mezinárodní úrovni (výhoda úzké profilace :-)). Jenže místo v historickém oboru neseženu, protože mi chybí oficiální vzdělání, které ty máš. Neznám tebou vybrané disetační téma a vím, že ne každé téma je vhodné k samostudiu, ale na základě vlastní zkušenosti ti radím zvážit možnosti bádání ve volném čase a pak si pomocí konferencí a publikování vybudovat kontakty a šanci na lepší místo.

Klair, vloženo 23:30:52  13. 09. 2018

Já bych ti hrozně ráda něco napsala, ale vlastně nevím co. Jen to, že jsi úžasně obětavá, laskavá a skvělá osobnost.. To je paráda, viď? škoda, že to pro budování kariéry není moc užitečné v oboru, kde zřejmě funguje jiný přístup. Co zkusit nějakou odbornou konzultaci? Třeba by ti někdo pomohl. A nebo - zkus si přečíst knížku "jak si správně přát" a prostě si to od vesmíru objednej. Mně to docela funguje! Třeba Ti to taky pomůže

Shadw, vloženo 23:05:55  13. 09. 2018

Milá Vrbo, Jsem nějaká nešťastná z práce. Nebaví mě to a nudím se, příšerně! A nějak se ta moje nuda a únava přenesly na celý obor. Nezají mě novinky, na doktorát jsem se vykašlala (nikde nechtějí moje téma a já zatím nenašla nic jiného, do čeho by se mi chtělo investovat tolik času a úsilí. Dělat někomu otroka na zpracování výzkumu, který bude pro mě úplně mimo, se mi opravdu nechce). Dělám pořád práci, kterou by zvládla cvičená opice. Doufala jsem, že za dva roky, když budu odvádět dobrou práci, budu šikovná, rychlá, neleknu se žádného úkolu, tak se někam posunu. Že se úkoly postupně stanou víc odborné. A ne pořád "udělej seznam, opiš čísla, vyfoť tohle, naskenuj támhle to". Netěší mě tam chodit. Začinaly jsme tam ve třech se spolužačkami, byla tam zábava. Jim se povedlo sehnat práci jinde, mně ne. Minulý rok jsem měla co dělat s umírající babičkou, dědou a psem, letos jsem šla na operaci s rukou, tahle práce byla skvělá v tom, že jsem si sama mohla říct, kolik hodin odpracuju. Jenže teď jsem v laborce většinu času sama. Ostatní osazenstvo se se mnou moc nebaví. Mezilidské vztahy mi nejdou, neumím se moc spřátelit. Jsem v tom naprosto nemožná. Jenže nějak narážím na to, že bez známých, kontaktů a jiných pomocných rukou se nemám moc šanci někam posunout. Jedné kamarádce práci vícemnéně vnutili, druhá je naprosto úžasná osobnost, kterou mít v kolektivu, je opravdové požehnání, tu si vyžádali v muzeu. Já jsem introvertní pako, co neví, jak se s lidmi bavit. Dneska mě dorazila kolegyně prý "A proč nejsi jako Pavla?" No, nejsem. Bylo by to super, ale nejsem jako Pavla, protože jsem jako já. Vlastně mě to dost mrzí. Ani se mi tam už nechce moc chodit, ale nevím, co bych dělala jiného. Čím déle tam jsem, tím si připadám víc k ničemu. Mám chuť prchnout z oboru. Jestli potkám nějakou práci, která by mi přinesla víc radosti (nebo aspoň víc peněz), tak asi prásknu do bot :o(

Genevieve, vloženo 11:03:19  13. 09. 2018
	díky :-) je to na pěst. Jakože ty podmínky nové zkoušky (mění se vyučující) jsou snad ještě horší, než byly doteď. A já šla na doktorát s tím, že se chci věnovat dizertaci. Ne, abych se tři roky pokoušela o zkoušku z latiny v rozsahu, který je prostě absurdní.

Aditu, vloženo 19:42:02  12. 09. 2018
	To je mi líto, Genevieve :( Nemyslím si, že bys to flákala, tak o to víc.

Zpět