 |
Drahá Vrbo,
poslední dva dny je mi psychicky zle. Tenhle rok je zvláštní.
Začal tím, že firmu, kde jsem nechal kus srdce, prodala šéfka. Chtěla odejít na odpočinek, což chápu. Kdybych měl připravenou investici a věděl o spolehlivém parťákovi/parťačce, koupil bych ji a pokračoval do současnosti. A právě teď bych třeba říkal: "Tak a jsem doma. Dnešek byl super. Otestovala se nová hra, kluci natočili další díl pro blog, do toho přišli zákazníci a blží se Pohádkový les a další akce." Ale nemohl jsem. Takže ji získal nový vlastník, se kterým jsem do nedávna spolupracoval a doufal, že se zachová chod a myšlenky celého projektu, včetně strategie. Firmu si však chtěl vést sám, což je jeho právo. A tak si hledám novou práci, píši, volám a procházím výběrovými řízeními, v rámci kterých si člověk někdy zažívá až podivné momenty. Třeba, že se vás vyptají na postoj k Rusku, původ či oznámí, že vlastně ani neví, zda-li chtějí někoho zaměstnat anebo si připadáte, že je pohovor ve vaší režii. Zatím však nic nevyšlo.
Až do nedávna. Outdoor, sport, prodejna. Manager mi sdělil, že o mě mají zájem, poskytl mi formulář pro vstupní prohlídku a apeloval, abych ji absolvoval v co nejkratším čase. No a po jejím absolvování mi dnes odpoledne oznámil prostřednictvím SMS, že se situace mění a přijmou někoho jiného.
Do toho zmatky na úřadě.
Další pohovor je na několik kol, dvě mám za sebou (testy, analýzy).
A u dalších je to zase klasicky - čekat, čekat a čekat.
A to nemluvím, že jsem blázen a přihlásil jsem se na dálkové studium. Výsledek se dozvím cca za týden. Sranda je, že si z celého srdce přeji, aby to vyšlo a přijali mě. Nejen z praktické stránky, ale hlavně protože se těším na přednášky a vše s tím spojené. Přistihl jsem se, že začínám přemýšlet nad bakalářkou.
Vůbec nevím, když to nevyjde.
Mám poicit, že se to všechno valí, bourá. A co zůstává, to sbourá ta lavina, co se pomalu chystá rozjet.
Takže, milá Vrbo, promiň mi ten esej a rozepsání, ale kam se mohou ještě některé sny zachránit? |
