Místnost

Dutá vrba

Na kraji rybníka stojí vrba. Je dutá od doby, co vyhořela. Ale pokud do ní vlezete, najdete v ní radost. Místnost má od 11:45:43  21. 03. 2002 pronajatou toomz. Spolusprávce: verlit.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Silwarel, vloženo 13:18:05  19. 09. 2017

Sheritra: To by bylo skvělé, kdybych měla dovolenou a nemusela tu ještě zůstávat kvůli poslední části pohřbu. Já vím, že bude určitě líp, akorát zrovna teď to stojí opravdu za prdlačky. Ten rozvod mě stojí hodně sil a když jsem si dovolila se zamilovat znovu, samozřejmě to nevyšlo taky -__-. Jak nemám moc vztahových zkušeností, strašně špatně snáším, když něco vypadá tak osudově, a pak to tak zkape.

Silwarel, vloženo 13:15:38  19. 09. 2017

Sheritra: To by bylo skvělé, kdybych měla dovolenou a nemusela tu ještě zůstávat kvůli poslední části pohřbu. Já vím, že bude určitě líp, akorát zrovna teď to stojí opravdu za prdlačky. Ten rozvod mě stojí hodně sil a když jsem si dovolila se zamilovat znovu, samozřejmě to nevyšlo taky -__-. Jak nemám moc vztahových zkušeností, strašně špatně snáším, když něco vypadá tak osudově, a pak to tak zkape.

Sheritra, vloženo 20:58:43  18. 09. 2017
	Silwarel: A co tak si zabalit kufr, zamknout byt, nechat všechno za sebou a vypadnout na pár týdnů na nějakou "dovolenou" a zažít nějaké dobrodružství? Změna prostředí a nové (a na cestách i neočekávané) podněty pomáhají přijít na jiné myšlenky a člověk si tak pročistí hlavu. S odstupem se věci řeší líp a někdy se některé ani nezdají být nakonec tak hrozné:)

Silwarel, vloženo 17:10:54  17. 09. 2017

Milá Vrbo, připadám si jako hloupý ufňukanec, nicméně mi zas nějak dochází šťáva... za jeden rok se toho stalo až moc, táta, dědictví, zranění, dvakrát zlomené srdce... v hlavě mám binec, protočili se mi hodnoty, ztratila jsem nějaké fobie a obratem získala nové, nevím, na co bych se měla zaměřit v životě, nevím, kam jdu a pomalu už ani kdo jsem. Snažím se vydržet se cvičením a jedu víceméně na autopilota. Počasí existenciálním depresím přeje. Obdivuju všechny, co mají za sebou rozchody a odmítnutí a přitom si dokážou zachovat optimismus, víru v lepší zítřky a životní elán. Jsem větši poseroutka, než jsem myslela -__-.

Toshiro, vloženo 08:20:01  12. 09. 2017
	Upřímnou soustrast Shadw ....

Tinne, vloženo 10:41:54  11. 09. 2017
	Shadw: upřímnou soustrast ...

Shadw, vloženo 22:58:13  10. 09. 2017

Všem děkuju za podporu. Myslím, že se z toho snad už pomalu dostaneme a snad nás konečně potká i něco příjemného. Těšíme se s mámou, že poprvé strávíme Vánoce na chalupě, vždycky jsme tu zůstávali, abychom slavili s babičkou dědou, bez nich by to bylo divné, tak radši odjedeme. Zjistila jsem, že hrozně špatně snáším, když se máma snaží uklízet dědovy věci v dílně. Byl tam obrovský zmatek, ale já se v tom systému vyznala, protože jsme si s dědou byli hrozně blízcí. Stejně tak špatně snáším řeči o předělávání bytu babičky a dědy. Vím, je to třeba řešit, ale nějak to řešit nechci. Jsem stará konzerva a změny nerada.

Qeril, vloženo 19:59:41  10. 09. 2017
	Shadw, upřímnou soustrast! Teď už to je za tebou, bude se to pomalu hojit. A štěně je skvělá věc. Já kdysi maminčino umírání zvládla hodně i díky našim psiskům.

Silwarel, vloženo 18:26:23  10. 09. 2017
	Shadw: Upřímnou soustrast :(. Vypjaté emoce na rodinných událostech jako jsou pohřby a svatba někdy bohužel stojí za to, mrzí mě, že si musíš procházet ještě tímhle.

Aditu, vloženo 17:53:16  10. 09. 2017
	Upřímnou soustrast, Shadw. Bylo toho teď hodně smutnýho za sebou, a proto věřím, že se to teď už musí obrátit.

Nadriel, vloženo 20:29:35  09. 09. 2017
	Upřímnou soustrast. Malé děti jako vzpruhu potvrzuji (když táta umřel, synovi byli dva měsíce) a myslím, že u psa by to mohlo opravdu fungovat podobně: někdo, kdo se na tebe spoléhá, že se o něj samozřejmě postaráš, kdo tě absolutně potřebuje... (Nemáš čas zaobírat se sebou a svým smutkem, rozptyluje tě a navíc je tak krásný.)

Shadw, vloženo 19:49:19  09. 09. 2017
	Děkuju všem. Dneska to bylo docela náročné, protože pohřebníci trochu zvrzali hudbu (a strýc za to vynadal mámě). Mně to pořád ještě nedošlo. Jsem docela mimo a dost mi pomáhá to divoké zvíře a přivádí mě na jiné myšlenky. Taky už jste si někdy připadali ve vlastní rodině úplně cizí?

Dara, vloženo 10:37:02  09. 09. 2017
	Uprimnou soustrast. Miminka jakakoliv jsou zda se vzpruha. Babicce zemrela sestra a taky se jezdi odreagovag k nam (a taky to bylo spis vysvobozeni pro všechny)

Aes Sedai, vloženo 09:06:46  09. 09. 2017
	Upřímnou soustrast.

Arenga, vloženo 23:12:34  08. 09. 2017

Shadw: upřímnou soustrast úplně tě chápu - babička umřela letos na Tři krále a taky jsem byla daleko, protože už prostě roky bydlím jinde (ale vlastně jsem taky byla ráda, že jsem u toho přímo nebyla), máma se taky o ni starala do poslední chvíle a babička umřela doma - jako jo, čekali jsme to (bylo jí přes 90 a zdravotně šla ten poslední týden hodně moc dolů), ale stejně. Je to těžký - i když víš, že pro toho člověka a pro rodinu celkově je to vlastně lepší. Mrzí mě, že jsem na pohřbu nebyla, ale měli jsme tehdy čtyřměsíční mimino a prostě to nešlo. Na druhou stranu, měla jsem mimino a dvě starší děti, takže jsem neměla ani čas na to nějak moc myslet - a pak další týden k nám přijela máma a myslím, že i jí to dost pomohlo mezi těma dětma být.

Eirellin, vloženo 23:01:23  08. 09. 2017
	Shadw: upřímnou soustrast... A s tím štěnětem to plně chápu... mě když tenkrát umřel táta hodně držely děti, hlavně ta roční, tenkrát...

Klair, vloženo 22:02:22  08. 09. 2017
	Shadw, jste hrdinky (hlavně Tvoje máma). a zřejmě to skončilo, jak nejlépe mohlo. Důstojné rozloučení by bylo moc fajn.

Shadw, vloženo 21:33:06  08. 09. 2017

Milá vrbo, babička umřela. Máma se o ní starala až do poslední chvíle, jsme rádi, že jsme jí nenechali nikam dovézt, že mohla poslední dny strávit doma, kde to znala. Vlastně se nám docela ulevilo, i když to zní hrozně. Už to bylo neúnosné, pro nás i pro babičku. Bylo dobře, že u ní byla zrovna na návštěvě teta, která jí mohla dát to, co máma už kvůli únavě nemohla. Držela jí za ruku, četla jí a zpívala. Já jsem byla na chlupě a musím se přiznat, že jsem byla ráda, že jsem u toho nebyla. Té smrti už bylo letos moc. Zítra bude mít babička pohřeb. Vybrala jsem fotku, s mámou jsme napsaly pohřební řeč, tak doufáme, že to bude důstojné rozloučení. Mně to ještě vlastně nedošlo. Když je člověk najednou daleko, tak to tolik neprožívá. A moc mi pomohlo to, že jsem dostala štěně, to aspoň přivede člověka na jiné myšlenky. Sice si s ním nevím moc rady (to asi bude do zvířátek), ale je hrozně fajn mít u sebe pro změnu něco, co zrovna neumírá.

Eirellin, vloženo 14:21:20  07. 09. 2017
	:-D já než Bena tenkrát v porodnici prve oblikla, tak jsem se totálně propotila úplně durch a ruce se mi třásly :-D do toho mne opakovaně prozvanel netrpelivej otec, čekající na nás před oddělením, což mi taky nepridalo... No, sranda to byla :-)

Arenga, vloženo 19:25:42  05. 09. 2017
	a zjevně všechny moje i Eirellininy děti přežily ten křehký miminkovský věk bez větších újem :-D takže žádná panika - respektive panika je normální -, ty to taky zvládneš ;-)

Zpět