|
Milá Vrbo, budu se v prosinci za posledních pět let pojedenácté stěhovat. Vůbec jsem to neplánovala a následuje to poté, co jsem různě krkolomně řešila, abych mohla mít dlouhodobý pronájem v našem současném bytě snů. No, a nevyšlo to - to riziko tam bylo vždycky, ale netěší mě to.
Teď mám pět měsíců na to, abych si našla nový byt, ve kterém budu mít chuť ráno vstát z postele, což pro mě v Praze není moc jednoduché. Navíc se starým bytem budu muset opustit i kočky (které nejsou naše, jen jsme je hlídali a jejich majitelé se teď vrací), které miluju a navíc se bojím, že mojí oblíbené neuróze Diablerii nová konstelace v bytě, která bude obsahovat děti, nebude dělat dobře.
A především teď prostě mám srpen a září, kdy mám spoustu času, ale byty na prosinec se ještě moc neukazují, a pak v říjnu a listopadu budu mít totální peklo ve škole, a to zrovna budu muset řešit všechny prohlídky a všechno. A jsem z toho smutná, nešťastná a tak vůbec. A navíc jsem se o stěhování dozvěděla na dovolené, kterou je pro mě teď o hodně těžší si užít (radu "tak na to nemysli" spíš nepotřebuji, můj mozek takhle nefunguje, jsem si tím jistá). |