Místnost

Dutá vrba

Na kraji rybníka stojí vrba. Je dutá od doby, co vyhořela. Ale pokud do ní vlezete, najdete v ní radost. Místnost má od 11:45:43  21. 03. 2002 pronajatou toomz. Spolusprávce: verlit.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Aditu, vloženo 15:16:32  31. 12. 2016
	Nemajíc vlastní děti, můžu dát k dobru jen příklad toho, jak to vypadalo, když jsem byla malá. A když jsem si na to tak vzpomněla, radši si vezmu příklad ze svého vzoru níže a budu mlčet. Jak dlouho zpětně se dá zavolat na rodiče sociálka?

Agáve, vloženo 12:56:05  31. 12. 2016
	Ginny: asi od 10 let zůstaval syn doma, když už jen dobíral antibiotika (v podstatě mu už nic nebylo, akorát nemohl do školy)

Aes Sedai, vloženo 12:43:53  31. 12. 2016
	Záleží na povaze dítěte, na zdravotním stavu... Ale tolik hodin, pokud je nachlazená, je moc. Pokud už by to nešlo jinak, tak bych ji z hospody chodila kontrolovat.

Qeril, vloženo 00:17:06  31. 12. 2016
	Ginny: Takhle malé dítě bych nechala samotné doma jenom v nutném případě, za dne a maximálně na pár hodin, jak píše Veverka. Večer, pokud by se jednalo o tu hospodu, možná tak od dvanácti, a to kdoví jestli, čisté svědomí bych měla až tak se čtrnáctiletým puberťákem na zabití. Ale já jsem extrémně opatrná, no :-)

Veverka, vloženo 23:21:07  30. 12. 2016
	Ginny, do jedenácti v noci bych si to dovolila nejspíš až tak u desetiletýho dítěte, a to ještě kdoví jestli. U sedmiletýho na dvě až tři hodiny během odpoledne možná, pokud dítě nemá sklon vymejšlet nebezpečný blbiny, případně se nebojí samo a nepanikaří. Večer ne.

Ginny, vloženo 23:08:08  30. 12. 2016

Kamarádi, mám takový mírně ujetý dotaz: představte si, že máte sedmileté dítě, jedináčka, holku, momentálně nastydlou. Kolik let by jí, podle vás, mělo být, abyste se bez nějakých zvláštních opatření typu chůva, babička na hlídání nebo aspoň oznámení sousedům, že prcek je doma sám, vy jinde a tady je telefon, vydali pozdě odpoledne posedět do hospody a vrátili se domů v jedenáct v noci? Neptám se jen tak, vážně bych potřebovala zjistit, jak moc jsou moje názory na svět odtržené od reality.

Shadw, vloženo 13:19:21  28. 12. 2016
	Tenhle rok nás vážně nešetřil. Já jsem nešťastná kvůli Carrie Fisher. Byla na umírání ještě moc mladá. Smrt Skořepové mě taky zasáhla, ale ta dožila se požehnaného věku.

Orki, vloženo 23:36:44  27. 12. 2016
	Tohle mě, přiznám se, málokdy nějak zasáhne, vyjímkou byl teď Peterka -toho mám zafixovaného jako tvrďáka, kteří prostě neumírají a pak po Davidu Bowiem mě teda zamrazilo při představě, že by to mohlo potkat někoho ze ZNC. Vlastně nejsem ani nějak zapálený fanoušek, ale ta muzika a oni jsou asi nedílnou součástí mého mládí, mojí duše.

Fionor, vloženo 23:36:13  27. 12. 2016
	Aditu, cítím to stejně. Člověk celé roky žil v blažené iluzi toho, že jeho hrdinové jsou nesmrtelní a že tu pro něj vždycky budou s novým dobrodružstvím nebo písní... a teď hromadně odchází a zůstává tu po nich prázdné místo, které nikdo nedokáže vyplnit.

Aditu, vloženo 23:26:33  27. 12. 2016
	Umírají představitelé hrdinů z "mých" filmů, které jsem sledovala velmi často. Vlastně celé dětství a dospívání. A je mi z toho smutno. Potřebuju asi skupinové politování. Takže: Ahoj, já jsem Aditu, a mám problém - viz první řádek.

Bilbo, vloženo 23:23:15  27. 12. 2016
	Dík moc, Cemi! Díky všem! A už s tím nechci dál otravovat, hoďte sem někdo něco jiného, pls :-)

Cemendriel, vloženo 22:49:33  27. 12. 2016

Já můžu říct, jak to mám já sama za sebe - kamarád, který mi řekne, že je do mě zamilovanej, přestane být kamarád, protože mám zkušenost, že to nefunguje, že pokud nepřeruším kontakt, tak tomu klukovi pořád ubližuju a to nechci a jsem z toho pak smutná. Takže záleží, co bys rád ty - pokud se s ní chceš dál bavit, tak jí to neříkej, vyřeš si to sám v sobě. Pokud s ní chceš přerušit kontakt a chceš nějak vysvětlit, proč to děláš, tak je asi možný jí to říct, ale je taky možný to nechat vyšumět a třeba až si to v sobě vyřešíš, budeš si s ní chtít zase psát. Když jí to napíšeš/řekneš, počítej, že už k tobě nikdy nebude přistupovat stejně, vždycky bude opatrná, aby ti neublížila. Držím palce Bilbo. =)

Bilbo, vloženo 22:45:43  27. 12. 2016
	Jo, to je možný... ale riziko je vždycky. Zase se nechci úplně distancovat, takže pokud to bude po nějaké době, tak to prostě musím risknout.

Sheritra, vloženo 22:15:09  27. 12. 2016
	Hele a jsi si jistý, že k ní už nic necítíš? Protože ono to osobní setkání by tě mohlo ještě hodit zpátky tam, kde jsi byl. A znovu by sis procházel tím samým. Možná by pauza na srovnání se neuškodila. Třeba během ní najdeš někoho, kdo osloví tvé srdce a pak budeš tuto slečnu vnímat zase jen jako kamarádku. Ale on stejně nikdo nezná správné řešení, že...

Bilbo, vloženo 21:46:32  27. 12. 2016

No právě, co píšeš, verlit - je přesně to, čeho se bojím, že se stane a proč pořád přešlapuji na místě. Že nemám tušení, jak zareaguje a může to taky dopadnout pěkně hnusně. Že se lekne nebo prostě bude cítit nějakou vinu a už mě nebude chtít vidět a úplně mezi sebou postupně přerušíme kontakt. Vlastně i teď za poslední půlrok si píšeme daleko méně než kdy dřív. A má navíc problémy v rodině, tak ji nechci moc otravovat s něčím takovým. Chjo, dám tomu asi zatím čas - snad to nějak rozumně dopadne. Díky moc všem, ještě jednou, jste hodní!

verlit, vloženo 18:17:23  27. 12. 2016

Ještě pro doplnění - zkouším si přestavit, jak by jí bylo, když bys s ní o tom promluvil. Má přítele, svůj život atd. a měla tebe jako kamaráda, se kterým si můžete napsat cokoli právě proto, že jste daleko od sebe a jeden na druhého nemáte žádné nároky. A teď se dozví, že ty to máš jinak. Bude mít výčitky svědomí, že to necítí stejně. Bude smutná, že už ti nemůže napsat cokoli, protože při všem, co napíše, bude uvažovat, jestli tě tím nezraní nebo jestli ti tím nedá naději nebo jestli si to nemůžeš vyložit jinak, než to ona myslí. Přestane to být přirozené, přijde o toho kamaráda, kterého měla, protože stejné už to nebude (to už víš sám taky, stejné to není z tvé strany už teď). Možná ten kontakt raději sama přeruší a bude jí z toho smutno... a co z toho získáš ty? Nebudeš na tom o nic líp než teď a jen do toho stáhneš i ji.

verlit, vloženo 18:13:25  27. 12. 2016

Já ti nevím, Bilbo. Proč jí vůbec něco psát nebo říkat nebo vysvětlovat? K čemu to bude dobré? Píšeš, že tobě už nejde psát si s ní, jako dřív, ale jak to má ona? Když ji postavíš před celé tohle dilema, tak sobě možná ulevíš, ale přeneseš celou tíhu toho řešení na ni - a to mi nepřipadá ani užitečné, ani rozumné a popravdě ani fér. Ona nemůže za to, co ty k ní cítíš a ona s tím taky nemůže nic udělat. Lepší, když o tom nic neví. Buď si s ní piš dál a časem to poleví a dostane se zase do normálu anebo kontakt přeruš a hledej jiné přátele, ale moje rada je vůbec to neřešit s ní samotnou.

Vever, vloženo 18:06:58  27. 12. 2016
	Přesně. Navíc když už byste se sešli, obzvlášť když to zjevně není jednoduché, tak jí to řekneš a pak půjdete zase domů? Nebo spolu budete celé odpoledne a bude to divné, nejspíš a řekneš jí to potom? Já bych to taky napsala.

Fionor, vloženo 17:18:06  27. 12. 2016

Upřímnější ano, ale zase ber v potaz to, do jaké situace ji dostaneš. Při osobním sdělení je pod neuvěřitelným tlakem - tys měl dopředu možnost se připravit na všechny možnosti, projít si v hlavě různé scénáře a dát dohromady únikové plány, ale ona nebude vědět, co čekat. Může to zvládnout dobře, ale může taky zpanikařit. A u takhle citlivé věci je dobré jí dát ten prostor k tomu, aby všechno pomalu zpracovala a dala ti promyšlenou odpověď.

Bilbo, vloženo 16:56:21  27. 12. 2016

Skřítek: Skype apod. určitě ne, to už radši jedno nebo druhé. Ale i tak díky moc - vážím si každé rady! Deidre: No je samozřejmě pravda, že v psaném projevu si můžeš pořádně rozmyslet dopředu co řekneš, obalit to vysvětlením atd. Má to svoje výhody. Zatímco osobně nemůžu před ní předstoupit s papírem, odkašlat si a udělat půl-hodinovou přednášku :-) Já jenom, nevím... nějak mi přijde, že to je lepší a upřímnější volba.

Zpět