 |
Milá Vrbo.
Nechci si nějak moc stěžovat (jen tak trošku), protože se vlastně mám skvěle. Mám báječného přítele, moc hezký vztah, byt se pomalu ale jistě zabydluje a upravuje, slušnou práci.
Ale z nějakého důvodu jsem strašně moc unavená. A už sama nevím, jestli je to jen nuda nebo jestli to má další důvody, které by mohly nejspíš souviset s prací.
Strávím každý den přes 3 hodiny dojížděním. To mi tak nevadí, čtu si nebo relaxuji, ale nějak se mi nedostává času k činnostem, které by mi energii aspoň trochu vracely.
Práce je nenáročná. A to tak nenáročná, až se nudím. Kolegové jsou fajn, ale není s nimi legrace, nejsou tak nějak z mojí "krevní skupiny".
Když jsem si našla činnost, která mě bavila a byla užitečná, dostala jsem pokyn, že jí dělat nemám, protože to moc zdržuje. A nesnáším, když musím něco dělat špatně, protože se to špatně dělalo už před tím a kdyby se to teď dělalo správně, byly by zmatky.
Moje pracovní morálka je v mínusu a moje energie v tahu. Štve mě obojí. A nějak nevím, jak si pomoct, co s tím udělat.
Pořád doufám, že se mi povede vymyslet to nějak, aby mě práce těšila, abych v tom viděla nějaký smysl, aby mě to odborně posouvalo. Ale v tuhle chvílí se cítím jak krysa v bludišti, co má jenom slepé cesty. |
