|
já třeba praštila kamaráda do hlavy baseballkou. Nebylo to plánovaně a nechtěla jsem, ale uvolnilo to nějaký stres (a nahromadilo další) :-D
Jinak teda Adhile, nezávidím, mrzí mě to :-( hlavně to pořádně zaleč.
Já jsem zpátky z tábora. Bylo to zvláštní. Strašně jsem se tam těšila a pak jsem tam stejně duchem nebyla. Pořád mě myšlenky a i telefon odváděly někam úplně jinam, k někomu úplně jinému. Je to zvláštní, ten pocit co teď mám... ale neodvezla jsem si klíště, což je vlastně dost dobrý... Jenom mě mrzí kritika kamarádů na táboře, která byla z větší části oprávněná, na druhou stranu se za to nedokážu pořádně stydět, protože nelituju jediné minuty, kterou jsem strávila na telefonu... Ale asi bych se měla dát nějak do kupy :-)
to jenom takové zamyšlení, mám nějak nesourodé myšlenky a tak no... |