 |
Někdy si připadám, že chytám takový balvan, co se valí ze stráně, snažím se ho někam nasměrovat, ale pokusy jsou to takové všelijaké.
Nicméně jde zase jenom o práci, už to začíná být trochu ohrané. Kór když tady čtu, jaká trápení a starosti lidi potkávají, tak si připomínám, že nemám nárok být co zdrbnutý. Někoho ale možná bude zajímat, jak celý ten tragikomický příběh pokračuje.
Po tom červnovém pokusu o podraz, jsme se rozhodli, že odsud tak či onak nakonec půjdeme. Udělali jsme nějakou zkušenost, jsou tu i dobré věci a skvělí lidé, ale...nějak se to za ten rok nechytlo. Mám už nějakou dobu vyhlédnuté místo. V oboru, za lepší peníze, s větší perspektivou odborného růstu a stálosti zaměstnání. Znamená to odejít z Těšína zpátky na Moravu, ale vlastně to tak nakonec chceme oba a máme možnost být nějakou dobu u mámy. Zůstala víceméně sama ve velkém domě, brácha jde teď na výšku a ségra má svůj byt. Nejdřív to místo vypadalo jako tutovka. Pak to vypadalo hodně špatně. V pátek velmi pozitivně, dnes jsem se od své kamarádky, co tam pracuje dozvěděl, že se to celé zase velmi, velmi nepěkně komplikuje. Nevzdávám to, ale už je to únavné.
A do toho jsem se dneska dozvěděl, že ta moje kolegyně, ta kvůli jejíž smlouvě bylo na začátku srpna celé to harakiri, na konci týdne odchází. Vypadá to na hodinovou výpověď kvůli nějakému průseru, zítra se dozvím víc. Nicméně situace, kdy mi pan ředitel otcovsky vysvětluje, že kolegyně šla do sebe a navzdory tomu, co celý rok říkal si zaslouží smlouvu prodloužit, zatímco neví co se mnou, a dva týdny na to jí musí vyrazit, ta je jak z blbého filmu. Nicméně pro mě to znamená, že i když se cítím jednou nohou být jinde, tak musím převzít během tří dní její agendu, což je strašný objem práce. Navíc pokud to je jak myslím, tak bude určitě ve stavu, kdy se se mnou bude chtít v klidu a věcně bavit... Nikomu jsem neříkal, že bych chtěl odejít, ještě to není vůbec jisté, ale když to vezmu sobecky, tak tímhle se mi snadný odchod komplikuje a zesložiťuje. Relativně, samozřejmě.
A proč do Vrby? Já jsem z toho všeho ták unavený! A přitom ve výsledku jde nakonec jenom o práci. Tolik energie věnuju takovým absurdním situacím.
V sobotu to bude rok, co táta zemřel a zpětně mi to celé přijde v takové mlze. Takový divný čas byl celý ten rok, špatně napsaný a ještě hůř sestříhaný... Tak si zachovávám zdravou hlavu s tím vědomím, že nějak bylo, nějak bude, a zůstávám věřit tomu, že teď se to celé rozsekne k lepšímu.
Ale...ach jo! |
