Místnost

Dutá vrba

Na kraji rybníka stojí vrba. Je dutá od doby, co vyhořela. Ale pokud do ní vlezete, najdete v ní radost. Místnost má od 11:45:43  21. 03. 2002 pronajatou toomz. Spolusprávce: verlit.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Cemendriel, vloženo 12:57:03  18. 07. 2016
	To chápu, taky se jich bojím a to jsem měla boreliózu jen jednou. Jez béčko a pořádně se stříkej repelentem, ať na tebe jdou co nejmíň!

Genevieve, vloženo 12:47:22  18. 07. 2016
	právě jsem si vyndala už letošní druhé klíště. A musím říct, že míra paranoi je docela na vrcholku. Potom, co jsem měla dvě boreliozy a podezření na další dvě a nyní, novinka, je podezření, že mám možná už druhý stupeň, ty klíšťata prostě bytostně nenávidím. A každé další ve mě vyvolává pocit zmaru, strach a zoufalství. Debilní klíšťata... k čemu jsou dobrý?

Silwarel, vloženo 07:41:43  13. 07. 2016

Fionor: To mě mrzí. V minulosti jsem s chronicky špatným výběrem bojovala také, klasický případ dítěte, jehož rodiče měli velice toxický vztah a ono si pak nevědomky vybírá stejně problémového partnera... vždycky když jsem se do někoho zamilovala, byl to emoční vyděrač, lhář atd. se sklony k psychickému násilí. Podařilo se mi to porazit cíleným výběrem partnera na základě citu prosté rozumové úvahy. Vím, může to znít hrozně - protože tam ze začátku nebyla žádná chemie, žádná zamilovanost, žádné točení hlavy a podlamování kolen, ale můžu říct, že to všechno přišlo časem a má to stále vzestupnou tendenci, i co se tělesné intimity týče. Dneska už si nedovedu představit být s kýmkoliv jiným a výborně nám to klape už devět let. Jestli tě zrazuje srdce, zkus rozum a pragmatismus. Jestli víš, že chyba je v tvém výběru a tom, ke komu se začneš automaticky cítit přitahován, může to pomoct.

Fionor, vloženo 01:05:10  13. 07. 2016
	Dei: Chronicky si vybírám ženy, které jsou téměř pravým opakem toho, co ve vztahu tak nějak potřebuji (což nutně neznamená, že by byly špatné, jen). Konstantmě špatný úsudek.

Deidre, vloženo 20:53:41  12. 07. 2016
	Fio, nechci do toho rýpat, ale hrozně by mě zajímalo, co myslíš tím "pokřiveným výběrem"?

Mellor, vloženo 17:39:51  12. 07. 2016
	Fionor: Chápu tě.

Fionor, vloženo 17:18:14  12. 07. 2016

Za posledních 5 let, možná déle, jsem neměl jediný normální vztah. Na vině je asi můj podvědomě pokřivený výběr, ale pokaždé se ukáže, že je tu něco, co prostě nemůže fungovat. Ani když se hodně snažím. Ať už jsou to holky, které se mnou jsou jen proto, aby zase pokaždé utekly ke svému bývalému, když si na ně hvízdne (některé opakovaně) nebo takové, které mají příliš problémů samy se sebou než aby s nimi šel budovat vztah, nebo rovnou žádný vztah jako takový nechtějí. Bude mi 33 a už jsem z toho hodně unavený - a s každým dalším pokusem mám míň chuti to příště zkoušet znovu a doufat, že tentokrát to bude konečně jiné. Nehledě na to, že dlouhé úseky, kdy jsem sám, moji socializaci taky moc nepomáhají. Takže mám pocit, že mě čeká osud zahořklého starého mládence - a nevidím jak z toho ven. Není to moc o tom, že bych potřeboval radu nebo politovat. Jen to ze sebe musím nějak dostat a vlastně je to i odpověď na ty rozpačité pohledy, když zamlkle sedím a jen poslouchám, jak se ostatní baví a vymlouvám se na únavu.

Shadw, vloženo 23:01:25  10. 07. 2016
	Ginny: Dvakrát jsme měli psa z útulku a pokaždé to bylo (je) úžasné zvíře s báječnou povahou. Oba jsme si brali jako asi rok a půl staré. Držím palce, ať máte také štěstí, ať už si budete brát domů psa z útulku nebo od chovatele :o)

Ginny, vloženo 20:45:14  10. 07. 2016

Díky všem, máte pravdu a i my si to uvědomujeme, že sice nečekané, ale rychlé neštěstí je v podstatě nesmírně milosrdné. Už jsem se opatrně ptala a všichni se shodujeme, že bez hlídače být nechceme, takže brzy určitě zase budeme pod ochranou nějakého hovawartího gentlemana. Teď jen, jestli se najde dřív chovatel nebo útulek s tím pravým. Srdce říká útulek, ale rozum varuje, že ne každý vzrostlý pes se snese s hejnem zvířat a malou holčičkou. Uvidíme.

Aditu, vloženo 14:15:34  08. 07. 2016
	A pak se někomu divte, že se s rodinou vídá zřídka a moc (vůbec) s nima svůj osobní život mimo rodinu neprobírá... To mě mrzí Ginny :( Vzhledem k tomu, jak tě znám, tak věřím, že se u vás měl úplně královsky. A věřím, že jeho budoucí nástupce na tom bude velmi podobně.

Betka, vloženo 09:51:03  08. 07. 2016

Deidre: Jo to je výborný, člověk se nějak prokouše svýma depresema, strachama a pochybnostma, pracně se přesvědčí že "není konec světa, to zvládnu", a pak přijde za rodinou - a oni na tebe vysypou to samé s dvojnásobnou silou. Asi chtějí, abys to zpracovala i za ně. To jsem měla loni v létě s nestihnutou diplomkou. Výborný. Jsem si celkem jistá, že následná dvouměsíční paralýza vůbec nemusela být, bez příspěvku mé milé rodiny stylu "tragédie, rok v hajzlu, musíš mít práci sofort".

Silwarel, vloženo 09:50:50  08. 07. 2016
	Ginny: To mě strašně mrzí :( . Přidávám se k verlit, jediný účinný lék na bolest ze ztráty blízkého zvířecího kamaráda je nový zvířecí kamarád. Já našla na ulici opuštěné černé koťátko čtyři měsíce před tím, než nám v patnácti umřela naše černá kočka... ta ztráta šla pak zvládnout mnohem lépe.

Shadw, vloženo 22:05:40  07. 07. 2016
	Ginny: To je mi líto :o(

Tinne, vloženo 21:43:44  07. 07. 2016
	Ginny: ach, to je mi moc líto, zrovna dnes jsme na kulečníku a pivečku s Ekuškou vzpomínali a počítali vaše psiska (některé ještě neznám) a těšila jsem se, že snad by nám to vyšlo na krátkou návštěvu v srpnu a teď tohle. Myslíme na tebe, u psů se někdy nepozná, co je trápí a bolí, ale rozhodně to byl šťastný pes ...

verlit, vloženo 19:34:02  07. 07. 2016

Ginny: někdy je to takhle rychle nejlepší - netrápí se, nedíváš se, jak pomalu schází a odchází...ale to neznamená, že to bolí míň! Pes je člen rodiny a oplakat ho trvá dlouho. Nejlepší lék je dát domov jinému potřebnému psisku! Deidre: Ustát tlak rodiny je těžký, zvlášť když by člověk radši, aby ho pohladili a podpořili. Ale jak píše Sil - ty sama víš nejlíp, co je správné. A to může být stejně tak "co nechceš", jako "co chceš". A člověk stejně nikdy neví, jestli dělá správně nebo ne...to až časem, a pak si zase nemůže být jistý, co by se bývalo stalo, kdyby se rozhodl jinak...a tak je nejlepší prostě to moc neřešit.

Nimitz, vloženo 19:27:42  07. 07. 2016
	To je smutné, takhle náhle a nečekaně :-(((

Ginny, vloženo 19:21:06  07. 07. 2016
	Umřel nám pes. Ten nejlepší baskervillský hlídač Brit. A já nějak pořád nedokážu smutnit. Protože každou chvíli přece musí zacvakat drápy na podlaze a do lokte mě šťouchne čumák. Protože to musí být nějaký pitomý omyl. Vždyť ještě v noci mu nic nebylo, chrápal na dvoře a štěkal na kocoury... A ráno už nebyl. :-(

Cemendriel, vloženo 19:00:26  07. 07. 2016
	Deidre, peč na ně, mně to přijde už jako takovej celospolečenskej sport tady to brečení nad rozchodama cizích lidí... Sil: To je na prd, drž se!

Silwarel, vloženo 18:35:44  07. 07. 2016

Milá Vrbo, degenerativní porucha sítnice je rozhodně zatím to nejlepší, co jsem mohla po babičce podědit. Oko mám jak rozpíchané špendlíkem a jakékoliv světlo je cítit, jako kdyby mi někdo do očí nasypal sůl. Druhé oko za 14 dní. Absolvovala jsem to už jednou před třemi lety... to jsem měla jenom jednu degeneraci na levém oku. Teď už mám na obou, na pravém dokonce čtyři i s trhlinami. Prevence není, můžu akorát každé dva až tři roky chodit na kontroly, další laserové zákroky a modlit se, aby se mi sítnice neodloupla nebo nestrhla. Ach jo.

Silwarel, vloženo 18:31:34  07. 07. 2016
	Deidre: Pokud on cche svatbu a rodinu, ale ty ne, udělala jsi to nejlepší, cos udělat mohla - třeba jste se stále ještě měli rádi, ale když se vaše životní cíle přestaly shodovat, dali jste tomu druhému to nejdůležitější - čas. Čím dřív se totiž takový pár rozejde, tím více času pak oba mají na hledání toho, s kým se ty životní cíle shodovat budou.

Zpět