04:39:05
23. 11. 2024

Místnost
Dutá vrba
Na kraji rybníka stojí vrba. Je dutá od doby, co vyhořela. Ale pokud do ní vlezete, najdete v ní radost.

Místnost má od 11:45:43  21. 03. 2002 pronajatou toomz. Spolusprávce: verlit.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   7   »» »

Klair, vloženo 00:06:56  21. 02. 2019

Gen: jak já Ti rozumím.... mně hrozně pomáhá mít nějaký notýsek/papír/poznámky v mobilu a všechno to "zavolala jsem?" a "běží tohle?" si tam prostě napsat s tím, že to budu řešit, až na to budu mít čas. tím ošálím mozek, že je to napsané a že se tím nemusí zabývat. je to lepší, než si říkat "nemysli na to, jsi na dovolené"

Cemendriel, vloženo 23:14:51  20. 02. 2019

Gen, jasně no, to mi na tom přijde fakt nejtěžší, budu držet palce, ať si co nejvíc odpočineš a načerpáš síly.

Arenga, někdy mi stačí i být doma, ale musí to být fakt několik dní - minimálně tři, abych si trochu odpočinula a vypla.

Genevieve, vloženo 23:00:21  20. 02. 2019

Cemi: hele jako jo, otázka je, jestli to vydržím. Vnímám, že jak jsem vycukaná, tak nad tím furt přemýšlím. Pořád ten mozek jede, co je potřeba, že by to bylo super takhle, na tohle jsem zapomněla, tohle je potenciálně průšvih, zavolala jsem tomu člověku?

A já vím, je potřeba vypnout a velmi souhlasím s tím, co píšeš. Otázka je, jestli to zvládnu. Mám v plánu si vzít s sebou knížky a nějaké deskovky co budeme hrát s našima.

Ono by taky mohlo dost pomoci to, že teď mám "nový" notebook, takže budu moct svůj opravdu nechávat v práci. Mám super pracovní, ale má taky přístup na VPN a na mail a to občas zabíjí, protože to dělám už automaticky. Ono se to hodí, díky tomu můžu pracovat z domu, nicméně na nějakou tu hygienu je to zabiják.

Já bych vlastně totiž potřebovala mít tak týden v práci, kdy budu opravdu v klidu dělat co potřebuju, vyčistím si hlavu, stůl a email a budu mít sílu na další věci. Mě nejvíc znepokojuje to, že mám dojem, že se děje hrozně moc věcí najednou a já mám strach, že mi něco uteče. Zatím ne... teda doufám!

Arenga, vloženo 22:33:16  20. 02. 2019

Klair: já vím, to je mi jasné, že tohle je to nejnáročnější - ale zkrátka jsem chtěla být "povzbudivá" :-)

Cemi: mám to podobně, taky potřebuju vypadnout a věci vytěsnit - třeba pro mého muže je dovolená prostě i jenom být doma - ale to je pro mne, upřímně řečeno, k ničemu - a nejen proto, že jsem doma pořád - prostě potřebuju změnu prostředí, abych mohla věci vytěsnit - ale někdy mi stačí i jenom být část dne na zahradě a věnovat se tam něčemu jinému
(prosím vás, kopněte do mě za pár dní, jestli už jsem konečně zasadila ty papričky - díky moc :-))

Cemendriel, vloženo 22:19:14  20. 02. 2019

Ono i dobře odpočívat je kumšt, odpočinek ve formě - jeden den nepracuju, poklidím doma, kouknu na seriál, najím a vyspím se, to je fakt jako plivnutí do vody. Obzvlášť proto, že den před tím, než jdu do práce, už zase myslím na práci.
Budeš mít, Gen, aspoň na těch horách možnost odpočívat? Tím myslím jako nedělat vůbec nic do práce, nemyslet na ni a nestresovat se tím, co ještě všechno musíš stihnout? Mně asi fakt nejvíc dobíjí, když můžu někam na pár dní odjet a dělat úplně něco jinýho a vůbec nemyslet na práci no (a to dělám třeba tak jednou do měsíce, jinak si umím představit, že bych hodně rychle vyhořela). Chápu, že v tvé práci to asi nebude tak jednoduchý jako v mé, ale možná by ti to pak dalo víc energie, když se vrátíš odpočatá, a ve výsledku bys toho udělala víc?

Poradit si netroufám, ale sama se fakt snažím hlavně o prevenci - když se začnu cítit přetažená, tak si to říct a udělat něco proti tomu - naposled jsem vzala dvě víkendový služby po sobě za nemocný kolegy a pak jsem byla tak unavená, že jsem prostě naznala, že potřebuju taky to volno, a šla jsem za svojí šéfkou a o to volno si řekla a ona mi ho dala, takže mám zase kdy ty síly načerpat zpátky. Což je tedy jeden z důvodů, proč jsem opustila český zdravotnictví, protože to si myslím, že bych psychicky a fyzicky vůbec nedala a za to mi to nestojí. =/

Klair, vloženo 22:15:42  20. 02. 2019

Arengo, ber v potaz mojí práci. Tam je ten zakopaný pes....

Arenga, vloženo 22:01:27  20. 02. 2019

Klair: hele, ono je to paradoxní - i když vlastně ani ne, jak o tom přemýšlím - ale s druhým a dalším dítětem je spousta věcí jednodušší. Fakt! Jednak už máš mnoho věcí zažitých, neřešíš je, jedeš určitou rutinu, spoustu informací si nemusíš zjišťovat, protože prostě víš, jednak když jsou pak děti starší, tak už si do určité míry vystačí samy (aspoň po omezenou dobu) - a to nemluvím o nějaké extra vzdálené době, ale už o větších batolatech a předškolácích. A kupodivu i s tím spaním - ačkoli objektivně spím míň než když jsem měla jenom jedno dítě, zvládám to tak nějak líp, přestože jsem starší (ale dost tam bude asi hrát roli ta dvacetiminutová spací injekce po obědě - lidi, to dělá divy :-D)

Klair, vloženo 21:26:15  20. 02. 2019

Já třeba za sebe chci říct, že jsem nikdy nebyla tak nesmírně šťastná (a unavená), jako jsem teď. Vyčerpaná jsem, protože kloubím rodinu s prací, protože obojí miluju. Ťukám na dřevo!! Kdybych jedno z toho začala prožívat míň, budu míň unavená... ale nechci. Žiju naplno. Teď jsem si pořídila pravou ruku, která za mne bude řešit spoustu věcí, tak se mi snad uleví. Pravdou je, že si vůbec nedovedu představit, jak bych to dělala se dvěma dětmi..No, třeba to někdy zjistím. Snad jo.

Arenga, vloženo 21:13:58  20. 02. 2019

Hallorn: mě to taky překvapuje a trochu mě to děsí (nebo spíš znepoojuje, aby to nevyznívalo nějak negativně)

Ale trochu bych připomínkovala ten zatracenej svět, můžu? Já vím, že spousta věcí není ideálních, fakt spousta. Dnešní svět samozřejmě má svoje velké problémy a hrozby. Ale myslím, že vpodstatě si dneska žijeme tak, jak se to generacím před námi mnohdy ani nesnilo - žijeme v bezpečné zemi bez nějakých reálných hrozeb bezprostředního a život ohrožujícího nebezpečí, ať už přírodního nebo "lidského" rázu; naše zdravotnictví je na hodně dobré úrovni a je dostupné všem (aspoň všem, kteří mají pojištění, což jsou prakticky skoro všichni u nás); žijeme v dostatku (a mnohdy až nadbytku) - věci kupujeme, nesháníme a nejsme odkázaní na žádný přídělový systém; vzdělání je dostupné všem - nikdo nemusí nastoupit v patnácti do sléváren jen proto, že se narodil v "nevyhovující" rodině a má blbý kádrový posudek; nikomu z nás nehrozí, že ho v noci přijdou zatknout, protože ho udala domovní důvěrnice; většina lidí patrně nemá nikoho blízkého nevinně ve vězení; můžeme říkat, co si myslíme a pokud to není úplně moc přes čáru, nic se nám nestane; můžeme svobodně věřit v co chceme a nic se nám kvůli tomu nestane... Ano, jsem momentálně hodně ovlivněná tím, že jsem v posledních několika týdnech přečetla dost velké množství vzpomínek z padesátých let, ale prostě když se rozhlídnu kolem sebe, opravdu si myslím, že se máme docela dost dobře. Čímž samozřejmě nechci nijak zlehčovat ničí problémy, ale z toho objektivního srovnání mi prostě dnešní doba nepřijde zase tak nějak hrozná, naopak - osobně jsem ráda, že žiju teď a tady (ostatně bych taky dost možná už nežila, kdybych se narodila v jiné době nebo o pár set kilometrů na východ nebo na jih)

Hallorn, vloženo 17:53:46  20. 02. 2019

Překvapuje mě, kolik lidí v mojem věku a mladší trpí úzkostí, chronickou únavou, depresemi a podobnými problémy... Držím vám palce. A přeju vám, ať vás ten dnešní zatracenej svět přestane takhle týrat. Myslím, že vy tady na taverně jste jedni z nejlepších lidí, které naše vlast má a mrzí mě, že musíte řešit takovéhle problémy.

Deidre, vloženo 11:19:35  20. 02. 2019

Gen, v Brně jsem za poslední tři roky vystřídala tři terapeuty a ani jeden nebyl nic moc. Jestli ti ta tvoje sedne, chci kontakt a reference prosím :)

Fionor, vloženo 10:54:27  20. 02. 2019

Potom, co jsem se minulý podzim (2017) definitivně sesypal (předcházely tomu nějaké další věci), trvalo mi ještě půl roku, než jsem se dokopal k terapeutovi a následně jsem navštívil RIAPS. Medikace a možnost s někým probrat věci mi fakt pomohla.
Prášky ani terapie nejsou samospásné, ale když člověk ví, jak na tom je, a umí s tím trochu pracovat, dokáže část stresu lépe zvládat nebo se mu úplně vyhnout, než ho naplno zasáhne. Včetně toho, že člověk změní práci, kterou jinak vlastně má rád, ale ničí mu osobní život.

Nemůžu tvrdit, že bych stále občas neměl myšlenky na sebevraždu (chemická rovnováha v mozku je u mě už asi definitivně jebnutá - dva roky nočních se prostě musely někde projevit), ale mám to víc pod kontrolou a snáz akceptuji to, že je můj soukromý život ve stavu v jakém je (ne moc dobrém).

Čili z vlastní zkušenosti - terapii neodkládat. A nestydět se jít do medikace, pokud máte pocit, že nezvládáte. Je to berlička, která pomůže zvládnout ty horší chvíle a časem ji můžete opustit. Je to běh na dlouhou trať a změna není nijak výrazná (a nestane se hned), ale stojí to za to.

Orki, vloženo 22:01:53  19. 02. 2019

Nevím, jak je to v těchto případech konkrétně přínosné a příjemné obecně, ale kámoš absolvoval terapii tmou (týden potmě) a to mi přišlo hodně zajímavé. Ale nebylo to prý jednoznačně pozitivní.

A já bych rád zmínil pohyb. Dnes se lidé málo (a špatně) hýbou. Pohyb je přitom moc důležitý a prospěšný.

Arenga, vloženo 13:59:05  19. 02. 2019

ostatně na preventivní prohlídku u praktického lékaře má každý nárok jednou za dva roky (od věku tří let, předtím je to častěji, ale jednou za dva roky má nárok i dospělý, je to zdarma na pojišťovnu a je docela dobré to využívat) - praktický doktor by i tu štítnou žlázu brát v odběrech měl při téhle preventivce

Arenga, vloženo 13:56:41  19. 02. 2019

je pravda, že zrovna třeba taková rozhozená štítná žláza s člověkem dost zacvičí - a vyšetření je jednoduché (jeden odběr) a řešení většinou taky (nasazení medikace)
ono vůbec pro ženské nechat si jednou za čas udělat preventivně odběr na štítnou žlázu není vůbec blbý nápad - třeba u mně se na poruchu přišlo vlastně nádohou, právě proto, že jsem si to preventivně hlídala, a ještě předtím, než jsem začala mít výrazné potíže (nebo asi aspoň uvědomila, že je mám)

Aes Sedai, vloženo 13:50:07  19. 02. 2019

Holky, a nechaly jste si udělat lékařské vyšetření? Já třeba měla únavový syndrom právě kvůli nemocem... naštěstí úzkosti neznám, aspoň něco, ale normálně jsem třeba usnula vestoje... Unavená jsem velmi často, sednu ke kávě a nedopiuju ju. Ovšem u mě to moc řešení nemá.
Co se týče úzkostí, strachu, případně depresí, u známé třeba hodně pomáhala světelná terapie. Vůbec tomu nevěřila, ale byla výsledkem mile překvapena. Co něco takového zkusit?
Každopádně bych vám všem moc přála, aby to bylo lepší a lepší, protože jste moc šikovné holky. ;)

Betka, vloženo 13:17:36  19. 02. 2019

Terapeutku mám. Ale ono jaksi není dobré spolehnout se jen na to, co na to ten terapeut. Terapeut je jenom jeden zdroj, který velmi často ani prakticky neporadí, akorát drží prostor na vyjádření toho nějtěžšího co v člověku je a jinak se těžko vyjadřuje.

Ptám se na vaše lidské zkušenosti s dlouhodobou únavou, protože tohle je ještě něco jiného než "úzkostná porucha" jak už jí znám dlouhá desetiletí.

Jak píše Gen, sedmý den odpočívat je jak plivnutí do vody.

Genevieve, vloženo 12:46:12  19. 02. 2019

když on už ani ten odpočinek nefunguje. O víkendu jsem byla doma sama, v klidu jsem si uklidila, koukala jsem na seriály, pletla, mumala kocourky, jedla a spala jak divá. A stejně v pondělí šup... a jako kdyby se to nestalo...

Arenga, vloženo 12:36:25  19. 02. 2019

já vůbec nevím, jestli jako můžu k tomuhle něco dodat, ale myslím, že je dost důležitý si uvědomit, že člověk je člověk a ne robotek na motorek, který může jet pořád. Ono to biblické šest dnů pracovat a jeden den odpočívat není jako úplně marný model - a rozdhoně to vůbec nesouvisí s tím, jestli je člověk veřící, nebo ne - to není o víře, to je o člověku a jeho přirozených potřebách. Zároveň je mi naprosto jasné, že ne vždycky to jde, ale prostě je důležité nejenom pracovat, ale i odpočívat a - proč si to nepřiznat - být v tom i zdravě sobecký (na tom opravdu není nic špatného). Protože pokud nejde o život nebo o zdraví, tak ono heslo "ono se to nepo*ere" má taky něco dost co do sebe (a ano, chápu, že někdy je člověk v takovém pracovním stresu, že když mu tohle někdo řekne, má chuť ho přinejmenším rozčtvrtit).

Klair, vloženo 11:12:06  19. 02. 2019

Já mám terapeuta domluveného za 10 dní a jsem na to dost zvědavá.

« ««   7   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php