 |
Tak jo, lidičky. Vložím sem svůj páteční deníček, abyste věděli, proč mi bylo tak na draka. Přes víkend jsem se malinko srovnala, ale nejvíc nad vodou mne drží to, že dnes odpoledne mi přijede návštěva!!
8. června 2007
K večeru jsem hodně děkovala, že je pátek a že přede mnou je víkend. Ale od začátku, jo?
Vstávala jsem v sedm (a povedlo se mi vzbudit se v 6:58J). Jela jsem do školy, ač jí v pátek normálně nemám. Nahrazovali jsme totiž za nějaké svátky. Koukali jsme na francouzský kultovní film, který se mi nelíbil a navíc mi přišel trapný. Odešla jsem hodně brzo, protože jsem měla práce nad hlavu a opravdu jsem to chtěla stihnout. Teď před stěhováním je to celé hodně divoké. No, nevadí. Cestou jsem se, s vědomím, že doma nic toho druhu není, zastavila pro čerstvou zeleninu na trhu. Jakmile jsem přijela do Marsinvalu, pověsila jsem prádlo, co jsem dala ještě ve čtvrtek vyprat a dala prát novou dávku, pak uklidila z myčky a začala tam ládovat nové nádobí, když přišel Derek a zeptal se mne, jak to vypadá s Volvem. Tak jsem mu řekla, že jdu v úterý na kontrolu do servisu a že pak mu řeknu. Že prý potřebuje papíry od auta. Tak jsem pro ně šla, šel se mnou. V autě byly odpadky po holkách, když svačily ve středu po generálce tanečků. Tyhle obaly od kompotů a od žvýkaček uklízím vždycky, než do toho auta holky nasednou. Vždycky. Nikdy tam s tím nejezdí. Nicméně Derek mi řekl, že tam je hrozný bordel a že holky z toho budou nemocné. To říká ten pravý, ten co je nenutí, aby si myly ruce po čůrání a co je nechá jezdit bez pásů, když jsou v autě. A taky na mne křičel, že na stole v kuchyni a v jídelně jsou zbytky jídla a drobky, že to po mně musí utírat mokrým hadrem. Tak jsem se zeptala, kdy. A on že prý pořád, každou noc. Proboha, jsem tu tři měsíce, tak mi to mohl říct kdysi dávno. Já to samozřejmě budu dělat, ale ne, když nevím, že to dělat mám. Dotklo se mne ale to, jak na mne křičel. Bylo mi z toho špatně. Pak na mne křičel, že auto nemá olej a že to musím kontrolovat. To už jsem se zmohla jen na to, že jsem se Royi ptala a že ta říkala, že kdyby byl problém, tak bude svítit ikonka. Proboha, kdybych se neptala, tak sklopím uši, ale takhle se opravdu necítím vinna. Alespoň ne o tom oleji. Nakonec mi Derek řekl, že chce, abych to auto pořádně umyla a uklidila z něj všechny věci. Tak jsem se zeptala, jestli to stačí dnes večer a slíbila jsem to. No, pak jsem udělala alespoň základ na oběd (btw: Alexia nešla do školky, protože byla unavená z večerního vystoupení), takže jsem ve dvanáct vyzvedla Emmu (oni jeli na nějakou exkurzi, takže to bylo celé posunuté). A Derek mi volal, že jede do práce a abych přesunula schůzku u Volva na pátek, protože v úterý tu Roya nebude, takže on bude muset vypravit holky do školy a nemohl by se mnou. Během odpoledne jsem se snažila dovolat se. Neúspěšně.
S holkama jsme obědvali „perské karbanátky“, co uvařila Roya, pak jsme šly do školy. Já jsem autem pokračovala do takové dětské agentury a tam jsem zařídila holkám jídlo v kantýně ještě na pátky, protože stěhování se blíží, takže je potřeba balit. Takhle nám to ušetří spoustu času. Pak na nákup a domů. Tam jsem stihla už jen pověsit vyprané prádlo a připravit svačinu, pak vyzvednout holky a jít do parku. Když jsem měla dojem, že už to stačilo, přivedla jsem je domů a hned jsem začala dělat večeři, na Royino přání. Měly k nám totiž na večer přijít děti Royiny nejlepší kamarádky Anahity a já jsem měla pomáhat hlídat je. Tak jo, ok. Jak jsem tak vařila, přišli hosté, pak jsme byly v kuchyni já, Roya a Milena s dcerkou (to je chůva od Anahity, je Italka, ale žije celý život ve Francii). A Derek přijel, přestože měl přijet až pozdě. Řekl mi, že dojede s autem do myčky. No, ok. Dala jsem mu klíče a za chvíli se přiřítil s věcmi, co jsem nakoupila pro sebe a křičel něco jako co to tam je, co to tam dělá, je tam strašný bordel. Jasně. Ono se toho od odpoledne moc nezměnilo. No, hodil to rozzuřeně na stůl a odešel. Já jsem jen mezi slzičkama špitla, že to je moje jídlo na víkend a že mne nenapadlo, že to bude problém, že jsem slíbila, že to auto vypucuju, ale že jsem se k tomu ještě nedostala. Roya za Derekem vyběhla a já jsem začala bulet jak želva. Fakt mi tady tak špatně ještě nebylo. Hrozně jsem se těšila domů, jediné co jsem nechtěla, bylo zůstat v tomhle domě. Vzhledem k tomu, že Derek odjel, tak to ale bylo nakonec v pohodě. Roya říkala, abych si z toho nic nedělala, že Derek má ve zvyku vypěnit. A tak jsem zatla zuby a dál cedila slzičky. Celou dobu byl totiž strašně hodný a teď najednou tohle. Byl to šok. Když přijel, tak jsme spolu ani nemluvili, já jsem zalezla do pokoje na net, protože Roya mi řekla, že mne už nepotřebuje a že mne pak odvezou domů, až se mi bude chtít (Derek si chtěl nechat auto a v sobotu s ním dojet do servisu sám a domluvit to.) Domluvily jsme se, že počkám, až si Anahita vyzvedne děti a pak pojedu s ní. Takže hurá, telefon, net. A nesmírné štěstí, že si můžu někomu postěžovat. Drobná nevýhoda tkvěla v tom, že nikdo nebyl doma. Nakonec mne zachránila Tári. Když jsem přijela domů, pustila jsem si video a otevřela lahev červeného.
Usnula jsem, ani nevím kdy. Ale bylo to rychlé a bezbolestné. Dokonce jsem ani nevypnula počítač… |
