|
Nedávno jsem měla podobně hloupý pocit, když mi volala jedna kamarádka, která nemůže sehnat práci. Známe se dvacet let, je to takový živel, který vždycky hýřil velice černým humorem, i v nejtěžších chvílích. A teď jí najednou došel... Volala jen tak, aby si trochu postěžovala, já jsem věděla, že pro ni nemůžu naprosto nic udělat, v mojí branži se volná místa rozhodně nevyskytujou. Úplně mě to vyděsilo, jaká z ní čišela beznaděj, řekla jsem několik blbých frází typu "jéžiš, výždyť jseš holka šikovná, však oni na to přijdou..." a pak už jsem fakt nevěděla co, a ona čekala na nějaký povzbuzení... Fuj, ošklivý to bylo, i když zrovna nešlo o úmrtí. Měla jsem silný pocit selhání. |