Místnost

Dutá vrba

Na kraji rybníka stojí vrba. Je dutá od doby, co vyhořela. Ale pokud do ní vlezete, najdete v ní radost. Místnost má od 11:45:43  21. 03. 2002 pronajatou toomz. Spolusprávce: verlit.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Iwo Olorin, vloženo 13:31:50  25. 05. 2007
	Kdo má doma křečka, všechny smutky přečká, když se blíží potíže, dáš křečkovi koleje, křeček kolej přehryže a každý se zasměje :-D snad to pomůže... :-)

Narwen, vloženo 13:26:29  25. 05. 2007
	aha, já už nevím, ale na smutek určo pomáhá taky ;)

Nadriel, vloženo 13:13:39  25. 05. 2007
	Nekupoval se mýval, když se lidi nudili? Ale tady by třeba taky pomohl:-)

Aditu, vloženo 07:24:38  25. 05. 2007
	nesmutni, rivi, když je venku tak krásně ... :) navíc, máme tě rádi, tak to smutnit ani nejde :)

Narwen, vloženo 07:20:13  25. 05. 2007
	kup si medvídka mývala :)

Rivan, vloženo 01:10:43  25. 05. 2007
	je mi smutno ... desne smutno ...

Aditu, vloženo 00:43:09  25. 05. 2007
	Není úplně natvrdlej, hurá :)

Deidre, vloženo 19:12:31  23. 05. 2007
	Nesmím zapomínat na páté přikázání. úúú nezabiju! ...ale o vygumuju z povrchu zemského tam nic není, že? :)

Eržika, vloženo 14:17:07  23. 05. 2007
	Peču na všechno, dlabu na to a du se projít. Stejně už mi nepomůže ani svěcená voda.

Anya, vloženo 16:53:33  22. 05. 2007
	Proč se mi nic nedaří? :-(

Mivka, vloženo 23:27:35  21. 05. 2007
	Vrbinko... hádka... já se zase nevyspím, zase se vyspím méně než kdy jindy... zase budu ve snu sama a tentokrát to bude horší, protože jsem se pohádala... Hloupá, hloupá Mivka...

Eržika, vloženo 00:49:34  17. 05. 2007
	my sme se školou utíkali! - po Vyšehradě sme utíkali. Tak sme byli všichni šikovní. Já sem ještě nikdy tolik neutíkala. Ale utekla sem to:-) Celý sem to utekla a moc hezky sem to utekla. A to je utíkání úplně neflákací sport, páč tomu chybí jakákoli odpočinková fáze! ( a teď tu smrdím ;-) sem móc moc šikovná! :-))

Eržika, vloženo 00:49:17  17. 05. 2007
	Mivka: zkus na chvilku zastavit a odpočinout si u něčeho příjemnýho, nabrat síly, vono se to zlepší. Tyhle stavy jsou normální když se toho na člověka hodně valí :-) Posílám Ti smailíka, aby na Tebe do začátku hezky usmíval ;-)

Mivka, vloženo 22:57:25  16. 05. 2007
	Vrbinko, zase jsem šílená tím špatným způsobem... je mi zle a všechno vidím z moc pohledů, přestávám cokoliv stíhat, mám klidně i minutové záseky... nemůžu skoro ani mluvit k těm, na kterých mi záleží... je mo hrozně. Prosím, ať se to zlepší...

Klair, vloženo 22:15:15  15. 05. 2007
	prababička mi umřela před rokem a půl. Ale tam to bylo něco trošku jiného. Ted s dědou je to.... bylo to hrozně rychlé.

Narwen, vloženo 17:32:42  15. 05. 2007
	Když mi umřela prababička, bylo mi sice hrozně, protože jsem ji také měla moc ráda, ale na druhou stranu jsem cítila tak nějak svým způsobem klid, jako že si to už zasloužila a že je jí fajn (to zní asi hrozně, ale přirozenou smrt neberu jako nic špatného, ale prostě že člověk už nemůže dál žít a jde si odpočinout, i když navěky..)

Agáve, vloženo 12:22:35  15. 05. 2007
	Klair: Dokud na něj budeš vzpomínat, tak bude žít, alespoň pro Tebe. Až na něj zapomeneš, tak umře definitivně.

Arenga, vloženo 08:29:48  15. 05. 2007

Klair: taky mi umřel děda, půl roku předtím, než jsem měla svatbu, takže myslím, že rozumím tomu, jak se cítíš. Smutek a šok je normální, normální je i ta prázdnota, že si s ním už nemůžeš popovídat, alespoň ne teď a tenhle pocit je ještě mumocněný ještě třeba tím, pokud tam zůstalo něco nevyřešeného, jako to bylo u nás. Můžu říct, že těch několik hodin potom, co mi táta zavolal, že děda umřel, bylo strašných /taky jsem nebyla doma/. Ale určitě se vybreč a nech tomu volný průběh, ono to fakt hodně pomůže.

Eržika, vloženo 01:42:02  15. 05. 2007
	Klair: to, že odešel, neznamená, že Tě přstal mít rád a Ty pořád nemůžeš mít ráda jeho, i když tu není. To, co jste spolu zažili vám už nikdo neodpáře! Úmrtí bývá často nečekané a člověka mrzí, že se ani pořádně nestihl rozloučit. Jedna moudrá osoba mi kdysi poradila, že je možné mu napsat takový "vesmírný dopis".

Qeril, vloženo 21:56:04  14. 05. 2007
	Klair: Když se ti chce brečet, tak breč. Uvolní se tím napětí a přetlak citů, aby se člověk nezhroutil, je to přirozené a je to normální. Všechno, co napsala Verlit je pravda. A věř mi, že za nějaký čas, i když možná dost dlouhý, dokážeš na dědečka a na všechno, co jste spolu prožili, vzpomínat bez toho strašného smutku.

Zpět