 |
Leitrea: výměny bývaj velice obtížné a vysilující pro obě strany. Dokonce mi přijde, že dokonce vzhledem k většině se my Češi chováme spíš nezvykle. (Tím netvrdím, že je to špatně, jen že to mají mnozí jinak a obvykle hraje roli celkem dost banálních faktorů, které ale když se sečtou do jednoho celku, můžou nenavyklého jedince dost rozhodit)
Před dvěma roky jsme měli doma na výměném pobytu Islanďanku.Strašně moc fajn a milá holka, ale stejně jak píšeš; asi po třech dnech začala smutnit, že se jí stýská po rodině a že jí chybí přítel. Taky jsem třeba vůbec netušila, že by ji mohla znervůznit velikost Prahy (to u Britky asi nehrozí, jinak Rejkjavík asi 150 000). Jasně, že byla i v jiných městech, ale mezi svejma).
Teď čtu, že píšeš, že je tu poslední den - tak to se nedivím. Výměnáky jsou oboustranně taková vyflusávačka, že už ti poslední dny prostě nezbývají síly něco dojednávat. No a když jsme měli v Praze Řeky, tak ty rodiče šoupli rovnou do hotelu, protože by to zvládali dost obtížně... ber to s nadhledem - třeba se zas rozpovídá. To už se jí snad ani nemůže stýskat, když zítra odjíždí! :-))) |
